Pozůstalí je název zatím poslední knihy Alžběty Bublanové. Vyšla v nakladatelství Ikar a my vám v rámci dohánění restů přinášíme její recenzi.
V knize sledujeme příběh Jitky, jejíž manžel spáchal sebevraždu. Ona tak zůstává sama s osmiletým synem a potýká se jak se svou plnou hlavou otázek, tak s nejrůznějšími reakcemi okolí. Především manželova rodina jí není vůbec oporou, naopak ji za smrt viní a například ji shazuje i před synem Tomášem. Jitka se snaží se situací vypořádat, navštěvuje psycholožku a jejím cílem je pokračovat dál v životě, postarat se o sebe i své dítě.
Anotace uvádí, že tato novela je „příběhem osamělých duší, jež se pokoušejí znovu najít svoje místo v troskách vlastních životů a končí ve slepých uličkách častěji, než by si přály“. Na dvou stech stránkách je zde tak ukázáno, jak na ztrátu blízké osoby každý reaguje jinak. Jitka se snaží vše pochopit, cítí vinu a stále si říká, zda něco nepokazila, jestli nemohla sebevraždě zabránit a podobně. Tomáš se zdánlivě uzavírá do sebe, ale má problémy ve škole a evidentně dokáže některých věcí využít. Sestra zesnulého Alice zase chce jít v Pavlových stopách, zatímco jeho rodiče svádí vinu na Jitku a odmítají připustit, že u něj mohlo být něco špatně.
Podobně jako jedna čtenářka na Databázi knih, která napsala, že ji iritovaly jednotlivé postavy, jsem si k nim nevytvořila sympatie a celou dobu jsem čekala, kdy se k sobě budou chovat jinak, pěkněji a více lidsky. To se nestalo, ale na druhou stranu jsem si pořád říkala, že každý je jiný a spousta lidí to má nastaveno právě takhle.
„Tchyně přikývla. „Jituš, musíš mě pochopit. To je prostě bolestný, víš?“ Tloukla se přitom pěstí do levé části hrudi. „Mám to tady. Takovou obrovskou ránu, ale já vím, že ty taky. Obě jsme přišly o svělýho muže,“ začala brečet. Jitka stále před stolem s lahví vína. Nevěděla, jestli ji má odložit a tchyni obejmout. Ne že by chtěla, aby mohla by tím leccos smáznout. Rozhodovala se mezi objetím a mezi tím, že by jí prostě dala facku. Položila lahev na stůl a neudělala nic.“ (str. 101)
Pozůstalí nejsou dlouhou knihou, ale rozhodně ji nepřečtete jen tak za hodinu u kafíčka. Nebo možná přečtete, ale zanechá ve vás spoustu emocí a rozhodně na vás zapůsobí. Z autorčiných knih jsem četla pouze Život s panikou, který není románem, ale podle ohlasů je patrné, že ráda píše o mezilidských vztazích a vážnějších tématech obecně. Tato novela je poměrně surová, ale za mě silná a dobře napsaná.
Přečtete si rozhovor s autorkou knihy: „Hodně vnímám pocity, ať už ty své, tak i ty cizí.“
Alžběta Bublanová se narodila 8. dubna 1984 v Brně, vystudovala gymnázium v Tišnově a poté odešla do Prahy, kde úspěšně absolvovala magisterské studium na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Za svou prvotinu, povídkovou sbírku Čtyři stěny (2012), získala od Akademie literatury české ocenění Máchova růže. Následovaly romány V tichu, Odraz ode dna, Ti, kterým se narodíš nebo Barák. K jejím dalším titulům patří Život s panikou a Cvičebnice tvůrčího psaní. Alžběta se kromě beletrie zabývá také psaním recenzí, rozhovorů, fejetonů a článků.
Titul můžete vyhrát v naší soutěži: Vyhrajte novelu Pozůstalí
Pozůstalí
Autor: Alžběta Bublanová
Žánr: román
Nakladatelství: Ikar (Euromedia Group)
Rok vydání: 2022
Počet stran: 208
Hodnocení: 78 %
https://www.knizniklub.cz/knihy/590581-pozustali.html
| < Předchozí | Další > |
|---|