Historik MARTIN NODL (*1968) patří mezi naše přední “středověkáře“, jeho stati nalezneme v řadě odborných sborníků, samostatně je podepsán i pod několika knihami. Před několika lety jsme na těchto stránkách psali o pozoruhodném Středověku v nás – ZDE Nyní si můžeme přečíst jeho nejnovější publikaci NA VLNÁCH DĚJIN, opět složenou ze studií pokrývajících rozličná tematická pole, od metodologických úvah až k portrétům několika slovutnějších kolegů tuzemských i zahraničních. Psal je v rozmezí několika desetiletí.
Co lze od dějepisectví očekávat?
Nakladatelství Argo přichystalo víc než třísetstránkový spisek, kterým autor – jak sám praví v předmluvě – navazuje na svou někdejší publikaci Dějepisectví mezi vědou a politikou (2007), která svého času vzbudila až polemický ohlas. Za středobod jeho další práce považuji zkoumání přístupů k dějepisectví, ať již tak činí v zamyšlení nad vývojem české historické vědy v poválečném období nebo skrze obsáhlé recenze vymezující se vůči důležitým knihám (psaným na slovo vzatými odborníky, jakými jsou František Šmahel nebo Petr Čornej).
Především však Nodl razí ideu, že dějepisectví bývá pojímáno jako vyrovnávání se s minulostí a náhledy na ni se tudíž mohou lišit nejen v závislosti na dobových společensko-politických podmínkách, ale také na osobnostním vývoji historika samotného. Všímá si třeba, jak se měnilo pojetí husitství v dobách po Palackého skonu, tedy od sklonku 19. století, probírá stanoviska ke „krizi feudalismu“, jak je vyslovili kdysi vlivní, v éře komunistické nadvlády však umlčení badatelé (Jan Slavík, Záviš Kalandra).
Jak si počínají historici, když přibližují dávnou minulost?
Osobnostem i teoretickým koncepcím historiků se Nodl věnuje průběžně, nicméně jmenovitě jim zasvětil celý závěrečný oddíl, kde přibližuje osudy i vědecký odkaz několika důležitých, i v omylech inspirativních osobností zdejších i zahraničních. Osvětluje přínos Františka Grause, nejsvítivější hvězdy stalinistických 50. Let (tedy stvořil dvojdílné Dějiny venkovského lidu, zcela poplatné tehdejší ideologické dikci), jenž pozvolna dospěl k negaci komunistického světonázoru a posléze k emigraci, v níž se vzepjal k napsání několika dodnes ceněných spisů, u nás bohužel málo známých. Dalšími domácími historiky ve výběru zastoupenými jsou pak František Hoffmann, celoživotně zaměřený na život ve středověkém městě, a Josef Polišenský (kterého vyhodnocuje podle tiskem vydaných pamětí).
Ze zahraničních kolegů si vybral jednak Poláky (Bronislaw Geremek, Stanislaw Bylina), jednak Francouze (Georges Duby, Fernand Braudel). Zatímco polští historici oslovili nanejvýš odbornou veřejnost, byť Bylina napsal rozsáhlé, trojsvazkové pojednání o duchovních proměnách husitství, do češtiny dosud nepřeložené, Francouzi svými díly zamířili k širší čtenářské základně. Zvláště Duby, od něhož česky vyšly jeho nejdůležitější spisy, zaujal hlavně průzkumy středověké mentality, ilustrovanými na konkrétních dějinných příkladech (např. bitva u Bouvines, která se odehrávala roku 1214, coby svého druhu ritualizovaný rytířský turnaj).
Má smysl tuto knihu číst?
Na vlnách dějin vnímám jako důležitý příspěvek k diskusím o pojetí dějin. Nodl se tu vyjadřuje bez zbytečné okázalosti, srozumitelně a poutavě, aniž by slevil z úrovně pojednání. Snadno si povšimneme, že i při psaní drobné studie prokázal mimořádnou obeznámenost s jednotlivými probíranými tématy, jak naznačuje podrobný poznámkový aparát, shrnující dostupnou literaturu (pokud ji ovšem doopravdy prostudoval).
Martin Nodl: Na vlnách dějin. Minulost – přítomnost – budoucnost českého dějepisectví
Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2020. 339 stran
Hodnocení: 90 %
Foto: kniha, cz.pinterest.com/pin/262475484503600399/
| < Předchozí | Další > |
|---|