Blog, který už má na Facebooku na dvě desítky tisíc čtenářů vychází momentálně i v knižní podobě. Nočník se jmenuje proto, že jej Eva Bennett píše hlavně v noci. Jak sama říká, píše ho v noci zejména z toho důvodu, že se bojí zhasnout. A tak v době, kdy většina lidí spí - nebo by měla spát - vznikají zápisky plné humoru, vtipných příhod a postřehů, ale taky smutných okamžiků. A to si na knize zamilujete především – tu opravdovost, kterou při čtení cítíte. Ačkoliv sama autorka poznamenává, že má někdy pocit, že jde doslova s kůží na trh, neváhá psát i o svých splínech.
Nočník je kniha, kterou můžete číst pořád dokola, klidně i od poloviny. Zvedne vám koutky i náladu a v určitých pasážích se může poznat každá z nás. Pro mě bez přehánění bylo její čtení opravdu pohlazením na duši. Pokud vás kniha zaujme, doporučuju dát like i jeho internetové verzi. Budete tak mít další přísun úžasného humoru, který vám zlepší den. Mohla bych tady ještě toho napsat spoustu, ale opravdu nejlepší bude, když si ho přečtete samy. Místy se budete od srdce smát, místy až plakát, ale jedno vám u čtení nehrozí – nudit se nebudete.
O autorce:
Eva Benett sice představuje světu knižní prvotinu, ale její blog má už několik let ke dvěma desítkám tisíců čtenářů. Vystudovala dvě střední a jednu vysokou školu. Tvrdí o sobě, že je jasný introvert, což jí ale nikdo nevěří. Adrenalin z veřejného vystupování vyvažuje blahodárným tichem a samotou při literární tvorbě. Žije na venkově. Miluje jaro, uherák a kyselé okurky. Raději zpívá a píše, než mluví. Má ráda všechny psy a některé lidi. S láskou a mimořádnou péčí pěstuje sukulenty a dobré mezilidské vztahy.
Ukázka z knihy:
17. 8. 2017 MOJE POJETÍ DOJETÍ
Dneska to bylo fakt krásný ráno. Chvíli jsem měla pocit, že vůbec nejsem Polabský nížině, ale někde v Alpách. Z lesů se pářilo. Na zahradě se mezi stromy povalovaly cáry mlhy. Vzduch byl ostrý a voněl zeleně. Mechem, jehličím a kapkami vody. Na nástupišti postávali lidé s batůžky. No fakt se mi zdálo, že nepřijede příměstský vláček, ale Bernina Express, který mě vezme na výlet do hor. Hory, moře, lesy… mám pro vás slabost. I pro tebe, podzime, mám slabost. Těším se na tebe. Na šípky. Na hrušky. Na sychravá rána. Na tiché večery ušité z tmavého sametu. Na horký čaj s medem.
Dneska mi vůbec nevadilo, že probuzení bolí. Člověk prostě asi musí trošku trpět, aby pak za odměnu dostal něco jako já dnes. Pocit, že život je nejlepší věc, která se vám může stát. Vědomí, že jsem ráda na světě. At´obutá nebo bosky. Pěšky nebo na koni. Sama nebo s družinou věrných. Můj věrný kožicháč, se mi dnes ráno vyčůral do květináče na sukulenty. Chvíli jsme myslela, že ho zabiju. Ale nakonec jsme ho podrbala za uchem. Mě se taky nechtělo do mokrý trávy. NO komu by se chtělo, že jo. Tak pěknej čtvrtek. Zasaďte si dneska nějakou rostlinku a dívejte se, jak roste. Život je největší zázrak.
Nočník neohrožené ženy
Autor: Eva Benett
Žánr: blog
Vydáno: 2020
Stran: 318
Vydalo nakladatelství: Albatros Media a.s.
Hodnocení: 98 %
| < Předchozí | Další > |
|---|