Život Helen je plný stěhování, práce, vyčerpání a povinností. Momentálně si zvyká na novou hektickou práci a na další místo, kde bydlí, a které snad někdy nazve i domovem. Mezi snad jediné chvíle klidu patří návštěvy kamaráda Luka a jeho úlu. Včely a jejich život ji hned od začátku fascinují, líbí se jí, jak Luke pracuje s úlem, jak se při jeho práci vždy jakoby zastaví čas. Jelikož včely nesnesou jakýkoliv zásah do svého úlu, je třeba být v jejich přítomnosti tichý, klidný a koncentrovaný. Helen je včelařstvím natolik okouzlená, že o něm neustále mluví a tak se ji rozhodnou přátelé o Vánocích překvapit.
V obálce najde poukaz, který oznamuje, že se všichni složili a koupili jí včelstvo, společně s mapou, kde si ho může na jaře vyzvednout. Helen je zaskočená, překvapená a dojatá zároveň a zároveň jí dochází, že teď už je jen krůček od pořízení vlastního úlu.
A tak se její záliba ve včelách stává pomalu vášní. Ponoří se do knih o historii včelaření a začíná vybírat pro své včelstvo ten nejlepší úl. Prostřednictvím jejího zkoumání včel a jejich života se o nich poučí více zároveň i čtenář. Helenina kamarádka jí dokonce domluví i návštěvu v muzeu, kde si může včelu prohlédnout pod mikroskopem zblízka, dozví se tak i více o jejich anatomii. Helen si uvědomuje, že mít včely není stejné jako mít nějaké domácí zvíře.
Včelaření dává životu smysl a řád
Včely si nikdy nemůžeš plně ochočit, žijí si svým vlastním životem a jejich společný vztah bude založený z větší míry na respektu k nim, vždy budou svobodné a nezávislé. Téměř jakýkoliv větší zásah z její strany do fungování úlu, může mít klidně i za následek úhyn celého včelstva. Její láska a obdiv k včelám každý den roste a taky způsobuje pozitivní změny v jejím životě - její chaotický život nabral konečně smysl a směr. Nenechává se už zcela pohlcovat prací a čím dál větší část jejího času tráví se včelami, ať už doopravdy nebo prostřednictvím knih.
Díky včelaření, začíná poznávat nové lidi a přátele, dokonce jednoho zajímavého mladého muže. Chvíle se včelami Helem přináší klid, více se zaměřuje na přítomnost, myšlenky se jí netoulají bůhví kde, dalo by se říci, že je to pro ni forma meditace. Se včelami se zastaví čas, problémy a termíny zmizí, vše na čem záleží, je úl a život v něm. Život, který je skrytý, nikdy jej plně nevidíme, stále plný tajemství. Můžeme do něj jen někdy nakouknout, možná maličko ho poupravit, ale to je tak vše. V úlu má každá včela své místo, zná svůj účel, a to co se může zdát chaosem, naopak je perfektně fungující mechanismus - je neuchopitelný, krásný, udivující, svobodný a plný překvapení.
O autorovi:
Helen Jukes je spisovatelka, učitelka psaní a hlavně také včelařka, původem z Leicestershire. Její články se objevily v mnoha publikacích jako Caught by River, BBC Wildlife, Resurgence, Junket a LITRO. Jako učitelka tvůrčího psaní působí na Oxfordské univerzitě a jako včelařka spolupracuje s charitou Bee Friendly Trust, založenou včelařem Lukem Dixonem, aby podpořila naše porozumění včelám a pomohla pěstovat udržitelná stanoviště. Není tedy překvapením, že její první kniha s názvem Srdce včely má pět komor (2018, v českém vydání 2019) je věnována včelám, jejich světu, tajemstvím, životu a kráse.
Ukázka z knihy:
Po cestě zpět do Oxfordu s krabicí plnou včel se pokouším najít slovo, které by ten pocit vystihovalo. „Bylo to jako teplo. Jakoby z nich vycházelo teplo. Cítil jsi to někdy?” zeptám se Luka. Neustále se otáčím dozadu, jelikož čekám, že z kufru každou chvíli vyletí roj včel. Luke si s mysticismem moc nezadá, ale dává průchod svým zkušenostem a rád o věcech přemýšlí. „ No v úlu teplo je. Včely si uvnitř udržují zhruba pětačtyřicet stupňů, aby se plod mohl vyvíjet. Dnes je chladno. Možná jsi cítila, jak teplo uniká…“
To dává smysl, ale nemyslím si, že to bylo tím. To teplo nevycházelo z úlu, ale z prostoru kolem mě. Možná, že slovo teplo to nevystihuje přesně. Nedaří se přijít na to správné. Když zastavíme na benzínce, otevřu kufr a přitisknu obličej ke kovové mřížce. Včely jsou vzhůru nohama a jejich nožičky cvakají a cupitají. Jsou nádherné, chce se mi říct. Jsem jimi uchvácená. Jakmile znovu vyrazíme na cestu, říkám to Lukovi, ale mám oči natolik dokořán, že to vyzní přehnaně a hloupě. Tolik drobných nožiček, menších, než je šířka vlasu. Nemůžu se dočkat, až budeme doma.
Název: Srdce včely má pět komor
Autor: Helen Jukes
Překlad: Vendula Hlavová
Žánr: beletrie
Vydáno: 2019
Stran: 266
Vydalo nakladatelství: Nakladatelství KAZDA s.r.o.
Hodnocení: 85 %
Foto: Lenka Kališová
| < Předchozí | Další > |
|---|