Vydání knihy Tvrdohlavý muž doprovázela celorepubliková billboardová kampaň s provokativními citáty „Pivo dobré, majitel magor.“ Do jaké míry byl tento tahák úspěšný, je diskutabilní, ale kniha stojí opravdu za to a potěší nejen milovníky výše zmíněného piva.
Jedná se o autobiografickou knihu, která je jak životním příběhem, tak jistou obhajobou názorů a událostí ze života Stanislava Bernarda. Velmi mě zaujalo, že si v ní nehoní ego ani neukazuje, že právě on je tím nejlepším člověkem na zeměkouli, ale člověkem, který si šel za svým a nebál se.
Kniha je dělena na 6 posezení u výčepu (O vydražení humpoleckého pivovaru, O devadesátých letech, privatizaci a zákonu, O reklamě, politice a zaměstnancích, O rodině, studích a prvních profesích, O politice, korupci a evropské unii a závěrečná O tradici, pivní kultuře a budoucnosti českého piva, ty jsou děleny na jednotlivé podkapitoly (piva). Každou kapitolu pak zakončují Malá podotknutí nad šnytem, která jsou jakýmsi dodatkem daného tématu.
Co se týče dělení knihy, je toto provedení velmi šťastné – kapitolu uvozuje nejvýstižnější citát na samostatné straně a člověk se pak začte s tím, že přibližně ví, co má čekat. Jako neobvyklé mrhání papírem mi však přijde typografická sazba s přibližně dvoucentimetrovým okrajem na vnitřní straně. Součástí knihy jsou i kvalitní černobílé fotografie ze soukromého archivu pana Stanislava Bernarda nebo z historie pivovaru. Jsou zařazeny nenásilně a jsou zpestřením čtiva.
Díky této knize se dozvíte spoustu zajímavostí jak o pivu, tak o podnikání obecně. Nejedná se o čtení plné odborností nebo zdlouhavých popisů, právě naopak. Vše je velmi čtivé a už od prvních řádků se do světa Stanislava Bernarda rychle dostanete. V závěru pak máte dojem, že jde o vašeho dobrého známého a na toto pivo se už budete dívat úplně jinak.
„Můj obličej ba billboardu samozřejmě lidi polarizuje, protože nejsem člověk, který by mlčel, když má nějaký názor. Snažím se nicméně v tomhle směru nebýt samoúčelný – říkám ho jen tehdy, když mám pocit, že se opravdu děje něco absurdního, nebo se dělá něco špatně, nebo by to šlo udělat líp, nebo když chci upozornit na nějakou hloupost nebo lumpárnu. Můj vnitřní pocit ale opravdu je, že to většinou funguje, že nám z větší části lidi fandí – že oceňují to osobní ručení a to, že si ze sebe občas udělám i legraci.“ (str. 71)
Stanislav Bernard ( ⃰1955) se narodil v Opavě a vyrůstal v nedalekém Háji ve Slezsku. Po opavském gymnáziu pokračoval ve studiích na Fakultě strojní a elektrotechnické Vysoké školy dopravy a spojů v Žilině. Pracoval v různých podnicích jako elektrokonstruktér, investor či vedoucí technického provozu, po listopadu 1989 byl kooptován do funkce místopředsedy Okresního národního výboru v Opavě. Podílel se na vydávání tamního časopisu Region. V roce 1991 společně s Josefem Vávrou a Rudolfem Šmejkalem získali v dražbě humpolecký pivovar – vznikl tak Rodinný pivovar Bernard. O dva roky později spoluzaložili také rádio Vysočina v Jihlavě. V roce 1993 stál Stanislav Bernard rovněž u zrodu Českého svazu malých nezávislých pivovarů. Jako jeho prezident dosáhl v roce 1995 prosazení diferencované spotřební daně – díky tomuto úspěchu dnes v České republice stále existují desítky malých průmyslových pivovarů a vzniklo již více než dvě stě hospodských minipivovarů. V roce 2000 získal ocenění Pivovarská osobnost století a Brand manager České republiky, před třemi byl pak jmenován Marketérem roku. V roce 2011 též spoluzaložil Nadační fond proti korupci. V anketě Czech Top 100 se stal letos Rodinný pivovar Bernard druhou nejobdivovanější potravinářskou firmou ČR.
Stanislav Bernard je ženatý, s manželkou Helenou mají dceru Hanu a syna Filipa. K jeho zálibám patří sport a jóga.
Název: Tvrdohlavý muž
Autor: Stanislav Bernard
Žánr: autobiografie
Nakladatelství: 65. pole
Rok vydání: 2014
Počet stran: 216
Hodnocení: 90 %
( 2 hlasů )
| < Předchozí | Další > |
|---|