Kdo před pár lety viděl kostel svatého Floriána v Krásném Březně, spíše se řekl, že je to pět minut po dvanácté.  Stav této unikátní stavby, saské renesance, byl už havarijní. Přes čtyři sta let starý kostel je unikátní i v tom, že nedoznal žádné velké stavební změny. Zasáhli památkáři, objekt byl v roce 2008 zařazen mezi Národní kulturní památky a získali dotace na opravu. Předpokládá se, že náklady budou činit 34 milionů korun.  Stavební obnova započala v roce 2011-2013, kdy se řešilo zejména odvlhčení kostela, snížení okolního terénu, obnova omítky v interiéru, elektroinstalace, vitráže, fasády i obnova přilehlého hřbitůvku. V současné době se restauruje šesti metrový oltář z počátku 17 století.

 

Jak historické prameny dokládají, stavba byla uskutečněna v letech 1597-1606, majitelem panství Rudolfem z Bünau, šlechticem a luteránem z Míšně.  Původně již zahájená stavba kostela byla na základě stížnosti katolíků přerušena a dostavba povolena s podmínkami a tak místo kostela byla pouze zámecká kaple a kněz musel dojíždět ze Saska. Pro veřejnost již jako kostel svatého Floriána byl přístupný až od roku 1897.

 

Kaple byla původně věnována Panně Marií a k tomu byl přizpůsoben interiér. Zajímavě řešená síťová klenba se vzdutými kápěmi připomíná ohnutý renesanční kazetový strop a byla pravděpodobně upravena na již vystavěné zdivo. Ve stycích žeber jsou umístěny dřevěné zlacené růžice. Autorství této klenby a empor se přisuzuje Hansi Bogemu z Pirny. Empory jsou ve dvou výškových úrovních, horní byla určená šlechtě a spodní sloužícím. Samostatnou část kostela tvořila mohutná zvonová věž se šnekovitým schodištěm, po kterém se vstupovalo i do prostor nad klenbou kostela, který byl využíván pro světské účely (škola, knihovna, archiv?). V makovici věže byly zavěšeny renesanční zvony z roku 1601 z dílny saského zvonařství Hilgerů. 

Jeden byl přetaven v kanon a nahrazen v roce 1924, na který se složili veteráni z války, ale byl také rozbit s ostatními v roce 1999 a prodán do sběru.  Dnes jsou nahrazeny novými s výzdobou obrazů od Albrechta Dürera – Panna Marie (1514) - Marie, svatý Florián (1515)-Florián a Kristus na kříži (1521)- Kalvárie o váze 180,102 a 58 kg zvoní každou neděli. Ve všední den je slyšet pouze dva z nich. Jsou z dílny zvonařské firmy Manoušků, největší zvon má ladění do G, střední do fis2, nejmenší ais2.
Vnější i vnitřní úprava odpovídá stylu saské renesance a do vybavení interiéru se výrazně promítá luterská náboženská orientace – oltáře, kazatelny, křtitelnice, epitafy (krátké texty).
Šestimetrový bohatě zdobený oltář z roku 1606 je z pískovcového korpusu, doplněný mramorovými prvky, zdobený alabastrovými reliéfy ze života Ježíše Krista. Ústředním reliéfem je Strom Jesse, otce krále Davida, tedy rodokmen Krista, což nebývá v kostelech běžné.  Ve středu je reliéf Poslední večeře, po stranách Zvěstování Panně Marií a Narození Krista.  V kartuších Klanění tří králů a Křtu Kristova. V nástavcích oltáře jsou scény Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení doprovázené evangelisty Markem a Matoušem. Na vrcholu je skupina Krista soudce s Pannou Marií a svatým Janem. Autorem sochařské výzdoby Tobias Lindner z Freiburgu. V současné době na oltáři pracují restaurátoři.

 Na dřevěné kazatelně z roku 1604 truhláře Konráda Seiferta, byl soubor 17 alabastrových reliéfů s pašijovými výjevy, které s malovanou skříní varhan z té doby, byly kolem roku 1900 věnovány ústeckému muzeu poslední majitelkou panství.
V průběhu staletí docházelo k dílčím úpravám jako za majitele Johanna Ludwiga Richarda Cavriana v 17 století. Výrazné změny byly v roce 1783, kdy došlo k sesuvu půdy kolem kostela, což si vyžádalo radikální změny i v interiéru, kdy bylo nutno zvýšit podlahu a upravit komunikační systém v interiéru lodi. Naši předkové si dokázali všeho vážit, když se zvyšovaly podlahy, tak co se muselo vysadit, zase se muselo nasadit.

Další  úpravy prováděli majitelé panství Malvína a Heinrich Kolowrat –Krakovský-Novohradský. Dřevěná kazatelna byla nahrazena kamennou v neorenesančním duchu, ale byl ponechán renesanční dřevěný klobouk s andílky nad  kazatelnou. Také došlo k výměně varhan v roce 1896. Po roce 1901 bylo zavedeno plynové osvětlení a další úpravy. Na severní zdi byla umístěna v roce 1924 pamětní deska padlým v I. světové válce. V té době byla řešena zvýšená vlhkost zdiva, způsobená navyšováním okolního terénu. Objektu byla věnována po roce 1945 minimální pozornost, od roku 2012 se započalo  generální restaurování do podoby, jakou měl v 18 století. Fotografie hraběte Chotka z Velkého Března z této doby jsou umístěné na malé výstavce, aby návštěvník měl porovnání s dnešní realitou, protože i původní vitráže oken byly zničeny při výbuchu skladu v roce 1945. Kostel má i nové hodiny, které ve zkušební době brzy přestaly jít – zloděj přesekl a ukradl, elektrický kabel.

V roce 1788 byl založen hřbitov, který byl také renovován i když všechny kovové prvky musely být nahrazeny kvůli zlodějům kovu plastovými.
Pozorný návštěvník si také všimne dvou soch před kostelem, z nichž u sv. Nepomuka (původně stál na mostě) si vypomohli podstavcem od sv.Václava, jak lze přečíst z vytesaného písma položeného naležato , protože právě o  takovou velikost pískovce potřebovali sochu zvednout, aby byla ve stejné výši, jako Ecce Homo s židovským pláštěm.
Kostel po dokončení oprav bude sloužit Římsko-katolické církvi, ke kulturním akcím a počítá se i s návštěvnickým režimem. Zatím je možno si ho prohlédnout po předchozím objednání a prohlídka opravdu stojí zato.

Prameny :  NPÚ ÚOP v Ústí nad Labem 2010 – kolektiv
                    Collegiumbohemicum.cz články strana 292-3

Foto :  Národní památkový úřad, Otisdavis rajce, autorka

http://www.npu.cz/uop-ul/florian/      

< Předchozí		Další >