Starodávný film Stroj času (1960) je tehdejším Oscarovým snímkem. Dějí se v něm totiž naprosto neuvěřitelné věci. Když pomineme, že byla v té době televize už jakousi samozřejmostí, i tak byl pro lidi nejvíce fascinující prostý pohyb vteřinové ručičky na hodinách.

 

 

 

George je zapálený vědec, kterého zajímají nové a netradiční věci. Jenže žije v době pýchy a předsudku. Tehdy všichni nosili podobné fraky, podobné kravaty, ženy se neoblékaly nijak vyzývavě a každý si myslel to co ostatní. Obecně se to slušelo. George však dává své práci přednost. I když si rád sedne u sklenky koňaku se svými přáteli, aby si za tikotu hodin popovídal o tom, jaké je dnes počasí, posledních několik dní se v jeho životě děje něco mimořádného.

V devatenáctém století, v němž se mezi největší vynálezy zařazují právě tikací hodiny, dokázal postavit stroj času. Námětem k natočení filmu byla novela H. G Wellse a není tak těžké se dovtípit o jak úžasný a neuvěřitelný mechanismus v té době šlo. Jenže soudržné a harmonické prostředí je pro nové vynálezy tak trochu pohroma. Lidi totiž nefascinuje jejich využití, ale hlavně to co by si o nich pomysleli ostatní.

George to tedy nemá lehké. Ovšem je mezi svými dlouholetými přáteli, a tak má doslova a do písmene spoustu času k tomu jim všechno hezky polopatě vysvětlit. Oni mu zezačátku přirozeně nevěří, jenže v baru je pár litrů koňaku a že by v té době člověk někam spěchal, to by se muselo stát něco opravdu výjimečného.

Z toho času jsme zdědili spoustu zvláštních starostí, s nimiž nemáme dnes už vlastně nic společného. Národy se roztahovaly, zabíjely mezi sebou a hranice většiny zemí se měnila každého půl století. I tak inspirativní příběh o vynálezci Georgovi, zavšivené době a jeho stroji času je mnohem aktuálnější, než by se mohlo zdát.

Ve stroji času se pro George otevírá svět plný netušených možností. Jde dopředu a pozoruje ženskou figurínu, jak se ji v průběhu desetiletí zkracují šaty, jak se dům, z něhož „odletěl“ bez jeho přítomnosti mění a když přichází první světová válka, ptá se sám sebe, kam naše lidstvo vlastně spěje.

Aby hlavní hrdina nezastavoval každých 10 let a nežasnul znovu a znovu nad novými sebezničujícími technikami lidí, je při atomové válce v roce 1966 náhodou i se svým strojem času zabedněn v hoře lávy. Musí uplynout mnoho tisíciletí než vítr a déšť rozemele tak pevný kámen. Tím jej tvůrci chytře přesunuli rovnou do nevyhnutelné budoucnosti, která nás všechny čeká.

Po dechberoucí návštěvě osmistého tisíciletí se vrací zpátky. Oči má vytřeštěné, je hladový, špinavý a v jeho jídelně devatenáctého století je všechno zase jak má být. Přátelé businessmani popíjejí koňak, okolo tikají hodiny a všichni jsou zvědaví, kde těch několik dní George vlastně byl. Georgovi přátelé se tváří tak přirozeně a nechápavě, že je to po vyčerpávajícím dobrodružství až neuvěřitelné. Přesto zákony přírody fungují strojově přesně a pro lidi z devatenáctého století je podobná zkušenost nepředstavitelná. To vše má totiž teprve nastat. Říká se, že co člověk nezažije na vlastní kůži, to nemá šanci pochopit. Ono však záleží na tom, jakým hodnotám dáváme ve svém životě přednost. A někdy je harmonická a soudržná současnost mnohem důležitější, než to co nás vlastně čeká.

Stroj času
The Time Machine
Dobrodružný / Sci-Fi / Rodinný USA, 1960, 103 min
Režie:  George Pal
Předloha:  H.G. Wells (kniha)
Hrají:  Rod Taylor, Alan Young, Yvette Mimieux, Tom Helmore, Whit Bissell
Hodnocení: 95%

< Předchozí		Další >