Česká televize zase prokázala ignoranci v používání názvů. Pod drnčivým, neosobně znějícím, protože z angličtiny přeloženým titulem Petr a vlk se totiž skrývá Prokofjevova skladba odjakživa známá jako Péťa a vlk. Není to zanedbatelný detail: ve zdrobnělině jména ocitnuvšího se v blízkosti šelmy jako by se skrýval i dětský strach.

 

Ruského skladatele Sergeje Prokofjeva tu inspirovala pohádka o chlapci a několika zvířátkách vzdorujících útokům krvelačnému vlka a svou práci předložil jak v orchestrálním zpracování s vypravěčem, tak psanou pro balet. Pohádkový příběh oslovil již dříve řadu tvůrců (u nás například Eduarda Hofmana); nejnovější animovaná verze vznikla v polsko-britské koprodukci a ČT ji vysílá v neděli 6. ledna 2013. Dosáhla význačných mezinárodních ocenění, mimo jiné získala Oscara. Nenechte si ji ujít.

Zaujme svým výtvarným pojetím. Zatímco chlapec, obdařený hubeným, klátivým tělíčkem, podlouhlým obličejem a velkýma očima, vychází z převažujících zvyklostí počítačové animace, postavy zvířátek lépe naplňují iluzi hadrových loutek - ať je to havran se zraněným křídlem, ochočená kachna nebo zlomyslný kocour. Každému ze zvířátek je přisouzen svébytný hudební motiv: flétna provází ptáka, hoboj kachnu, klarinet zosobňuje kocoura, lesní rohy se druží k vlku. Scénografické pojetí prostoru, zvláště dřevěných chaloupek, je ovšem nanejvýš realistické.

Hoch Péťa, žijící společně s přísným, nepřístupným dědečkem v polorozpadlé dřevěné chaloupce (rozviklanému plotu kolem ní přitom vévodí mohutné dveře zamykané na petlici), si citové potřeby vynahrazuje laskáním s husou, připojuje se i pták, vtírající se do Péťovy přízně - nejprve si přisvojí modrý balónek, který je však nadnáší nedostatečně, později jej chlapec vytáhne na strom, aby pták měl lepší odraz k letu. Příběh se odehrává za třeskuté zimy, ponuré a siré, kdy i malé jezírko za domkem zamrzlo. Chlapec tehdy potají uzmul dědečkovi klíč, odemkl si branku a vyšel spolu se zvířátky před dům.

Režisérka Suzie Stapletonová vtiskla vyprávění groteskní okamžiky, jakkoli proplétané motivem ohrožení. Zamrzlá hladina jezírka se stává dějištěm pohybových gagů, kdy postavy, oddávající se hraní, jen obtížně udržují rovnováhu na kluzkém povrchu. Postupně je rozvinut několikanásobný motiv loveckého pudu: nejprve se kocour plíží ke zraněnému ptáku, ale pak sám musí hledat záchranu před útočícím vlkem, aniž by přitom ztrácel ze zřetele původně vyhlédnutou kořist. Péťa chce svým přátelům pomoci, pokouší se lapit vlka do sítě, ale sám se bezmála stane jeho obětí, když se zamotá do smyčky.

Půlhodinový snímek, podbarvený toliko Prokofjevovou hudbou, se vyznačuje realizační uhlazeností. Od běžných grotesek se liší jedině zvážnělejšími podtexty, dané jak motivickým zakotvením, jak výtvarným pojetím - v obou případech je navozována mrazivá neútulnost krajiny i reálií, primitivita, necitlivost a obhroublost povah (najmě u dvojice surových vojáků, několikrát zkříživších chlapci cestu), samozřejmě s výjimkou Péťovy laskavé přejícnosti, vystupují jako ponurá všednost.

Péťa je proto nakonec smířlivější k vlku nežli k lidem kolem něho, vesměs bezcitným a vychytralým, jak se ukáže na náměstíčku, kde se dědeček pokouší posléze lapeného vlka prodat majiteli vypelichaných atrakcí. Ostatně vycpané šelmy se zuřivě vyceněnými zuby se mu zdají být děsivější nežli živý vlk s ohnivě planoucíma očima.

Petr a vlk (Piotruś i wilk / Peter & the Wolf)
Režie: Suzie Stapletonová
Hudba: Sergej Prokofjev
Výroba: Polsko/Velká Britanie 2006, 33 minut
Uvádí ČT 2 v neděli 6. ledna 2013 od 17.45

Hodnocení: 90%

Foto: ČT, www.dkpw.co.uk, www.animated-divots.net, www.nationalmediamuseum.blogspot.com,

< Předchozí		Další >