Divadlo BURAN TEATR je už hodně let součástí brněnského divadelního dění. Ovšem začátek nové sezony připravil ve velkém stylu. Po rekonstrukci v předsálí divadla, která se uskutečnila díky akci HITHIT se povedlo vytvořit prostředí, které je všem návštěvníkům jistě sympatické Takže dnem 23. září 2017 to všechno ZAČALO.

V 19,30 hod. odstartoval večer premiérou inscenace Železný major, část II. – Vykoupení (Divadelní komiks) v režii Pavla Baďury. Kolem 21 hod. slavnostně zahájili provoz nové kavárny Black Box Cafe. Přes den kavárna nabídne prostor pro odpočinek i práci, po večerech se bude měnit v barové doupě neřesti s rozmanitým doprovodným programem. (Tak to alespoň slibuje bulletin.)

V ten slavnostní večer byl po premiéře program:

21,30 hod. – Zahájení sezóny 2017/2018 a otevření kavárny Black Box Cafe

22,00 hod. – Ty Syčáci (koncert)

23,00 hod. – Veronika Bartošová s kapelou (koncert)

Od 22 hod. hrála k tanci i poslechu DJ TOsuYA

Divadelní komiks měl orientačně v názvu: část II. Ovšem to byla jenom mystifikace – žádná první část neexistuje. Obecně, mystifikace je ústředním motivem celého představení. Vše se odehrává v konkrétním prostředí Brna. Je zde vševědoucí Got, řídící životy a příběhy jako deux of machina. Ten hrozí zánikem Brna, pokud se nenajde pět spravedlivých.  Potom je zde pár lidiček, kteří jsou jednou zločinci, jindy žurnalisté, nebo obyčejní Brňané, svědci zločinu. Používají jakési modernizované brněnské nářečí hantec. Totiž tím opravdovým hantecem, už nemluví a nerozumí mu skoro nikdo. Ale vznikla zajímavá mutace, snad „neohantec“ který zní nádherně komicky. 

Protože jde o divadelní komiks, tak se také na jednotlivých polyekránových plochách objevují kresby Martina Šťastného, který je stejně dobrý, jako zesnulý Kája Saudek, nebo bratislavský (naštěstí žijící) Jozef Gertli Danglár.  

Spolupráce komiksových kreseb a hereckých výklonů je brilantní a nese se sebou nejednu humornou situaci. O tu se postarala pětice herců, Alžbeta Vaculčiaková, Lucie Ingerová, Zdeněk Kocián, Pavel Novák a David Tchielidze. Autorem inscenace je Zdeněk Kocián ve spolupráci s ostatními aktéry BuranTeatru.

 Zní přesná hudba Andreje Hlavatého a na téměř prázdné scéně Lucie Sedláčkové se objevují právě ty polyekranové plochy. (Scénograf Josef Svoboda, vynálezce polyekranu na Expo 58, by se jistě potěšil.)

Zvláštní pozornost je nutné věnovat režii Pavla Baďury. Ono se totiž zdá, že humor je jednoduchá položka – stačí mít vtipný scénář. Ale tempo, rytmus a přesně do detailu vypracované herecké výkony dělají z humoru „to pravé ořechové“ a to se Buranům povedlo. Občas se objeví i náznak politické satiry, ovšem jenom v jemných dávkách. Není to vtipkování paní Bubílkové (i když proti ní nic nemám, spíš naopak…) V tomto předstvení funguje vše vyváženě, promyšleně, i když to na lehkosti s jakou vše vidíme není cítit.

Burani zase jednou ukázali, že humor, když je dělán na vysoké profesionální úrovni, je vzácné koření, které všichni v tom unáhleném životě potřebujeme.

Takže, díky Burani a ať se vám dál takto daří.

(Ještě osobní poznámka: V rámci akce Hithit jsem věnoval buranům, menší obnos, za který je na jedné ze židliček kavárny napsané fixkou mé jméno. Neinvestoval jsem zbytečně – Akce Buranů jsou výborné!)

< Předchozí		Další >