Jarní obrazová výstava olejomaleb olomouckého výtvarníka a galeristy Jaroslawa Sebastiana Pastuszaka v Galerii města Přerova na Horním náměstí se nese v duchu světla, symbolizujícího věčnost, nehmotnost, božskou přítomnost, zjevení, osvícení, duchovní moudrost, inspiraci, intuici, lásku, radost a naději. Zatímco vernisáž proběhla ve čtvrtek 30. března, výstava bude prodejní a potrvá do 7. května.

Autor volí formát, kombinuje techniku malby, pracuje s barevným kontrastem i kladením linií ve snaze postihnout a vyjádřit proudění energie.

„V pojetí Pastuszakovy tvorby světlo symbolizuje a zosobňuje ducha, božskou oživující podstatu a manifestuje v kontrastu s temnotou a stínem neustálý koloběh protikladů. Střídají se tmavá a světlá, plocha a linie. Pastuszak si je plně vědom vlivu barvy na lidské vědomí, jejích symbolických významů. Osobně je mi to velmi blízké, sama preferuji barvy ryze světlé a pozitivní či všechny odstíny zlaté,“ vysvětluje volbu originální autorské kolekce obrazů kurátorka výstavy Lada Galová.

Už od nejstarších dob hraje světlo v umění ústřední úlohu. „V jeskyních Lascaux a Altamíry, egyptských fajjúmských portrétech, nástěnných malbách katakomb, v byzantském zlatem proměněném prostoru, ve vitrážemi zdobených gotických katedrálách, Giottových či Fra Angelicových freskách, Caravaggiových tenebrických malbách či konečně v impresionistických idealizujících krajinách až po kontemplativně zneklidňujícího Marka Rothka, všude tam světlo narušovalo hranici dne a noci, překračovalo dimenzi času a prostoru, probouzelo k životu jak vnější formální stránky uměleckých děl, tak vnitřní prostor divákovy duše. Světlo vždy odkazovalo na božskou přítomnost, ve které bledne veškerá tma,“ zamýšlí se nad smyslem světla od vzniku světa až po současnost sám autor.

Světlo v uměleckém díle podle Pastuszaka proměňuje samotného tvůrce a způsobuje úžas u těch, kteří dílo spatří. Pravé světlo uměleckého díla proměňuje diváka a vnáší do temnot existenciálních pochybností plamen naděje. „To je koneckonců i nejhlubší význam uměleckého díla jako takového: překročit hranici skepse existenciální temnoty a probudit v člověku nejhlubší konstitutivní složku, tj. ducha v něm,“ končí svou úvahu k výstavě na téma světla autor.

Zdroj foto: archiv