Poslech Svobodné Evropy patřil k mému dětství stejně jako portrét Lenina v kanceláři ředitelky naší základní školy. Mé první setkání s Krylem proběhlo někdy v roce 1986 nebo 1987. Jednou večer jsem uslyšela vyprávět na zmíněné zakázané stanici pro mě neznámého pána. Svěřoval se s tím, že mu přišlo přání k svátku zpoza železné opony, tedy z Československa, od dívky jménem Martina. A on jako poděkování napsal své vzdálené gratulantce písničku s názvem Martině v sedmi pádech: „V obálce džbán a květina a list, v němž ptá se Martina...“

Mám dojem, že jsem tenkrát na malý okamžik cítila, jako by ji složil pro mě, i když jsem některým částem textu nerozuměla a už vůbec jsem nechápala, proč se podobná hudba nevysílá v českém rádiu. Tento můj dotaz zůstal ale nevyřčený a tudíž nezodpovězený. O Krylovi jsme dál doma nemluvili, přesto se mi vryl do paměti.

Opětovně jsem ho zaznamenala až v televizi po listopadu 89, kdy vystupoval „pro všechny slušný lidi“, a nejen já jsem si naivně myslela, že tento druh obyvatelstva v naší zemi převažuje. K mému překvapení Kryl na koncertě spustil mimo jiného i „Anděla“, jehož jsem znala z letního tábora, kde ho neobratně interpretovala jedna zapálená svazačka. Kupodivu nám tehdy neprozradila, že reprodukuje skladbu od emigranta a nepřítele socialismu číslo jedna. A takto polovičaté a podivné to v naší zemi bylo se vším.

Kryl se v novém režimu vrátil do médií, a hlavně na pulty obchodů s gramodeskami. I u nás doma se záhy objevilo album „Bratříčku zavírej vrátka.“ Okamžitě jsem ho zabavila a dala vinylu pěkně zabrat, nejvíce na místě písničky Morituri te salutant. A protože mi už léta pomalu naskakovala, uvědomila jsem si, že Kryl není jen „obyčejným“ muzikantem, ale především básníkem, který dokáže vždy najít ta správná a výstižná slova.

Časem se začaly objevovat v naší společnosti různé problémy a on si dovolil naši křehkou, možná pseudo, demokracii kritizovat, což se těm, kteří si rozebrali mezi sebou moc, hodně nelíbilo. Bulvár na něj začal vytahovat nechutnosti a dost lidí se ho pokoušelo všelijak zdiskreditovat a hlavně překřičet, protože měl v mnoha věcech pravdu. Nikdy se nechtěl zpronevěřit vlastnímu přesvědčení a to na něm obdivuji dodnes.

Neměla jsem příležitost poznat Kryla jako člověka, dokonce jsem nestihla ani žádný koncert, což mě mrzí. Vím ale určitě, že je v našich končinách spolu s Jaroslavem Hutkou prototypem ryzího písničkáře, který si šel svou cestou, ať vedla kamkoliv, ale ne rozhodně za pohodlím vykoupeným smlouvou s ďáblem.

Zdroj foto: https://www.facebook.com/pages/Klub-Karla-Kryla/1410001739242416?fref=ts