Filozofie hlouposti

Tisk

hlupaci perexova fotkaNa to, jak často stojíme před otázkou Jsem hloupý já, nebo oni?, je zajímavé, že se nad hloupostí moc nezamýšlíme. Souvisí to zřejmě s tím, že označovat někoho za hloupého je ošidné a může se nám to vrátit. Tato nálepka je víceméně tabuizována a v běžné konverzaci ji vůči sobě nepoužíváme. Tedy nechceme-li se vzájemně urazit.


A ejhle: tu přichází Lars Fr. H. Svendsen se svou filozofickou esejí „Hlupáci, idioti a hloupí idioti“, nebere si žádné servítky a už nám to od pasu servíruje. Co? Filozofii hlouposti. Což je v podstatě protimluv: filozofie jako milovnice moudrosti se má zamýšlet nad svým pravým opakem? Nechme se překvapit: jde to.

Jakkoli je nám stav hlouposti dán jako generické východisko, nejsme zvyklí o sobě uvažovat jako o hloupých, i když bychom měli – cesta životem je totiž cestou od hlouposti k moudrosti a může být úspěšná, jen stane-li se celoživotním uvědomělým úsilím.

O tom je i Svendsenův text. Na půdorysu recesistické triády hlupáci – idioti – hloupí idioti rozvíjí zamyšlení snad nad všemi zásadními otázkami moderního člověka, jak jej napadají v běžném životě. Svendsen je přitom navýsost aktuální (původní text je z roku 2024), a tak zde najdeme zamyšlení nad rozmachem hlouposti na sociálních sítích, pojednání o antivakcinérech, úvahy o konspiračních teoriích, o potřebě kritického myšlení.

Svendsenův titul je ale v prvé řadě příspěvkem k tomu, čemu se říká duševní hygiena. Nenápadně nás vede ke správnému myšlení. Dodává nám sebevědomí tam, kde nám chybí, a snaží se je uměřeně zredukovat tam, kde se nedostává kritického myšlení.

hlupaci foto


 

Zobrazit další články autora >>>