Když byly začátkem roku 1987 vyhlášeny výsledky ankety Zlatý slavík, skončila Iveta Bartošová na prvním místě. Přišly další velké úspěchy i další hity, nicméně její závratná kariéra měla poslední roky jejího života sestupnou tendenci. Ale to už nebyla ta popová princezna z osmdesátek či devadesátek, něco se pozvolna měnilo a nakonec fatálně změnilo. Letos začátkem dubna by oslavila 56. narozeniny...

Pozvolný "sešup" nastal až poslední sezóny, když žila. Doma měla syna Artura, jehož otec byl Ladislav Štaidl, ale kromě stabilního životního partnera jí roky chybělo to podstatné pro její kariéru - člověk, který by ji umělecky vedl - dobrý dramaturg či manažer. Zpěvačka navíc trpěla zdravotními problémy, její poslední vystoupení měly daleko do někdejších nablýskaných show. Nevyšlo ani manželství s Jiřím Pomejem, ale ani další vztahy. A krátce po své druhé svatbě spáchala sebevraždu.

Co po ní zůstalo, jsou stovky písniček, z nichž mnohé se jí povedly. Ve svém žánru byla přece jenom zdatná profesionálka. To potvrzuje i hudební skladatel a aranžér Vítězslav Hádl, který s Ivetou Bartošovou spolupracoval a napsal pro ni i nádhernou píseň Jen já a motýl.

Vítězslav Hádl: Jen já a motýl Iveta

"Pro ty, kteří znají píseň Jen já a motýl z roku 1986 v podání Ivety Bartošové, rád bych připomněl čas a dobu, ve které tato píseň vznikala," vzpomíná hitmaker Vítězslav Hádl. "Vše začalo telefonátem s mým přítelem Tomášem Gottliebem, který mi sdělil, že by se rád se mnou sešel a požádal mě o laskavost - napsat píseň pro Ivetu. Neměla to být standardní písnička, které se běžně v té době psávaly, ale píseň pro mezinárodní festival Zlatý Orfeus, který se konal na Slunečním pobřeží v Bulharsku. Kromě této mé nové písně jsem pro Ivetu musel zaranžovat píseň bulharských autorů dle svého originálního hudebního zpracování, s kterou rovněž Iveta soutěžila. V té době jsem spolupracoval s mnoha českými textaři, ale Tomáš Gottlieb si vybral Zdeňka Rytíře. Když jsem píseň zkomponoval, odvezl jsem demo snímek Zdeňkovi a očekával jeho výtvor. Existuje jen málo slušných a profesionálně zodpovědných textařů, kteří mají odvahu sdělit, že takový druh písničky není v jejich silách. Vážil jsem si vždy Zdeňka Rytíře pro jeho inteligentní texty a jeho lidský přístup k naší spolupráci. Požádal jsem proto svého dalšího přítele - textaře Zdeňka Borovce, zda by nenapsal text pro Ivetu. Učinil tak s grácií sobě vlastní, i když znal původní nabídku pro Zdeňka Rytíře.

Napsat píseň v té době pro Ivetu nebyla jednoduchá záležitost, protože procházela neskutečně těžkým životním obdobím, kdy se jí zabil na železničním přejezdu její přítel, partner a kolega Petr Sepeši. Oba jsem je znal z festivalu v Jihlavě, kde začínali, proto ta má píseň o motýlovi byla poněkud náročnější. Na festival do Bulharska jsme odletěli společně s Ivetou a protože byla stále poněkud vyčerpaná, musel jsem ty písně s ní neustále cvičit. Koupání v moři na Slunečním pobřeží , zkoušky s orchestrem v amfiteátru a mezitím i filmování videoklipu s režisérem Ivo Paukertem, jí přeci jenom pomohlo se trochu oprostit od stále trvajícího traumatu. Nezapomenu nikdy na situaci, kdy jsme spolu stáli v zákulisí amfiteátru a čekali až uslyšíme jméno Ivety. Bohužel, jakmile konečně moderátor vyslovil naše jména, stalo se něco, co jsem skutečně nečekal. Iveta se nebyla schopná pohnout z místa a koktavě mi sdělovala, že nemá hlas. Řeknu vám, že takovou situaci člověk nikdy nepředpovídá a v těch pár vteřinách mi rotovalo v hlavě, co budu dělat. Víte, tréma je něco, čím zodpovědný umělec trpět musí, protože jinak by to byl nezodpovědný hlupáček, ale pokud na ní nejste dost připravení, může dojít i ke zhroucení. Vzhledem k psychickému stavu Ivety to nebylo vlastně vůbec nic neočekávaného. Nevím - co nebo kdo - mně v té chvíli pomohl, ale napadlo mi udeřit Ivetu silně do zad a křikl jsem na ní: "Koukej mazat!!!" - Naprosto bez jakýchkoliv protestů šla a obě písně skvěle zazpívala. I když nám tentýž večer pořadatelé sdělili, že jsme vyhráli Cenu publika, druhý den jsme se dozvěděli, že ji získalo duo Hečkových ze Slovenska, protože naše země poslala jak nás Čechy - tak Slováky. Vyhrát mohl jenom jeden. z nás. Při svých zkušenostech z mezinárodní Bratislavské lyry z roku 1982, kdy nám také večer sdělili - tenkrát s písní Sblížení s Helenou Vondráčkovou - že jsme získali zlatou lyru, a druhý den se ta zlatá dala nějakému zpěvákovi z "třetího světa", a zbyla pro nás stříbrná, jsem byl i v Bulharsku v klidu - prostě takový je hudební byznys.

Iveta měla už tenkrát spoustu snů, a když jsem později sledoval její životní dráhu, uvědomil jsem si, jak vlastně byla cílevědomá a nakonec dosáhla vždy všeho, co si přála. Je škoda, že její konečná cesta určitě nebyla z oblasti jejich neuskutečnitelných přání."

Vzlety a pády Ivety Bartošové

Narodila se - stejně jako její o patnáct minut starší dvojče Ivana - 8. dubna 1966 v Čeladné, dětství strávila ve vísce Kopaná pod Beskydami. Už jako dítě byla muzikální, což se projevilo ve školním pěveckém sboru. Během studia na gymnáziu ve Frenštátě pod Radhoštěm zpívala s tanečním orchestrem Dianthus. Poslouchala tehdy Barbru Streisand a Helenu Vondráčkovou, milovala Karla Gotta.

V roce 1983 prošla několika talentovými soutěžemi amatérských zpěváků, které ji nominovaly do Jihlavy na 16. ročník festivalu Mladá píseň. Probojovala se mezi deset nejlepších a seznámila se tam s Petrem Sepešim, který tehdy získal druhou cenu. Když pak dostali nabídku spolupracovat s Tanečním orchestrem Československého rozhlasu, neváhali ani minutu a oba se přestěhovali do Prahy. Natočili první písničky (Červenám, Knoflíky lásky), začali vystupovat v televizních pořadech, nahráli první společné album - a měli ohromný úspěch. Ale jejich společná dráha neměla dlouhého trvání - v létě 1985 Petr Sepeši tragicky zahynul ve své škodovce na železničním přejezdu, kde ho smetl přijíždějící vlak, který přehlédl.

Iveta Bartošová se tehdy zhroutila a vrátila na Moravu, ale za čas krizi překonala. Začala zpívat ve skupině Balet (velkým hitem byla písnička Hej, pane diskžokej), později hostovala v koncertním programu skupiny Kroky Františka Janečka, s níž natočila i několik nahrávek, také píseň Léto, z níž se stal její životní hit.

Hvězdu z ní udělala spolupráce s Ladislavem Štaidlem, který jí psal písničky a vybíral repertoár. Ale začali pro ni psát i jiní renomovaní autoři, například Vítězslav Hádl nebo Ondřej Soukup. Zpěvačka začala působit s jeho orchestrem který ji doprovázel i na nahrávkách. Navíc vystupovala i v show Karla Gotta, což její popularitě jen prospělo. Byla vidět a své šance využila.

Později měla za zády jiné kapely, rozrostla se i sbírka jejích hitů i slavíků, vystupovala jako sólistka s vlastní show, objevila se v televizní opeře Plaváček (1986) i ve filmu Svatba upírů (1993) a samozřejmě v muzikálech (Dracula, Monte Cristo, Pomáda, Johanka z Arcu, Miss Saigon, Bídníci). Iveta Bartošová měla horší i lepší období, ale stále to byla popová princezna, které publikum leccos odpustilo. Na co neměla v posledních letech štěstí, byli muži a vztahy, což se projevovalo i v její kariéře.

Už předtím měla problémy, které zaháněla všelijak. Bod zlomu nastal před polednem v úterý 29. dubna 2014. Osmačtyřicetiletá zpěvačka tehdy vyšla ze svého domu v Uhříněvsi a směřovala k železniční trati. Na podobném místě kdysi zahynul i Petr Sepeši.

Zdroj foto: archiv a Vítězslav Hádl

< Předchozí		Další >