Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. Trojice, která významně ovlivnila vývoj v naší zemi. Při pohledu na dějiny uplynulých desetiletí nevidíme nikoho, kdo by se jim vyrovnal hloubkou stopy, již po sobě zanechali. Kniha Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus, Zeman: Paralelní životopisy, představuje fundované, několika desítkami let výzkumu podepřené dílo, kladoucí si za cíl představit jejich názorové proměny, triumfy i pády a to, jak se jejich životy prolínaly a střetávaly v (nejen) porevoluční politice.

Téměř stejné stáří těchto mužů (Havel *1936, Klaus *1941, Zeman *1944) také dovoluje nejen pochopit, co stálo v pozadí jejich kroků, ale také umožňuje tuto trojici z různých úhlů chronologicky srovnávat. Text se nevyhýbá ani osobním a rodinným charakteristikám či intimním vztahům, jež je ovlivňovaly. Atmosféru jejich životů a kariér dokreslují dobové fotografie.

Prvníá kapitola nazvaná Před Listopadem, jak již název napovídá, pojednává o životě před rokem 1989. Provází nás přes rodinné pozadí, dětství i začátky jejich profesních i politických kariér. Všímá si společných prvků, které ve výchově měli (protikatolické ostny) a také rozdílů – různé kádrové profily rodin i jiný přístup ke vzdělávání. Od 60. let si pak autor knihy všímá tendencí celé trojice prosadit se v oblasti, v níž byli profesně zdatní. U Havla to bylo především divadlo, u Klause ekonomická věda a u Zemana věda prognostická.

V kapitole druhé Po listopadu se autor zaměřuje na Sametovou revoluci a léta na ni těsně navazující, zhruba až do rozpadu Československa, a překlenuje tak období, kdy se i Klaus a Zeman dostali do vysoké politiky. Havel se v ní pokusil využít prezidentské autority k prosazení vlastní demokratické vize. Klaus šel cestou budování image ekonomického reformátora a přetvořil Občanské fórum ve svou politickou platformu, z jejíhož křídla později vytvořil ODS. Zeman prorazil jako výborný parlamentní rétor, vstoupil do ČSSD a začal pozvolna postupovat směrem ke křeslu předsedy. Velkým tématem je zde kromě rozdělení federace také privatizace. Autor si zde všímá také názorových přeměn viditelných u Klause a Zemana. Zeman let 1990 a 1991 byl liberál v řadě ohledů, který se nelišil důrazem na humanitní ideály od havlovského vidění světa. Úsměvně dnes působí jeho boj proti komunismu. U Klause je vidět jeho proměna z člověka, který sice byl kritický k EU již v 90. letech, ale přece jen průkopník přechodu k tržní ekonomice, a někým, kdo vede Česko nesporně na západ, až ke kvazináboženskému prorokovi zkázy Západu.

Co do rozsahu, z pochopitelných důvodů, nejobsáhlejší je kapitola třetí Velká hra v trojúhelníku. Ta popisuje cestu od rozdělení státu, až zhruba po Klausovu prohru ve volbách do Poslanecké sněmovny roku 2002, po níž se rozhodl pro prezidentskou kandidaturu, v níž v roce 2003 porazil Miloše Zemana, který těsně předtím ztratil pozici předsedy ČSSD a po prohře se stáhl na čas do ústraní. Velkými tématy jsou zde budování nové republiky, vstup do NATO a příprava pro vstup do Evropské unie. Velké pozornosti se opět dostává vzájemným vztahům všech tří. Klausův bezohledný styl vyjednávání na nějž Havel, jako prezident, nedokázal reagovat a začínal tak vidět spojence proti ODS v Zemanovi. Kopeček ale poté popisuje i zrod jiného spojenectví, známého jako Opoziční smlouva, kterou Havel považoval za útok na demokracii a které nebylo z počátku oblíbeno ani mezi voliči. Velkou pozornost věnuje také partnerkám prezidentů. Převážně u Havla jeho manželství s Dagmar vedlo k velkému poklesu popularity.

Poslední kapitola s výmluvným názvem Snaha o jiné prezidentství a jejich fiaska, pak ukazuje dobu po Klausově zvolení prezidentem, Havlově odchodu ze středu politického dění, k němuž se ale vyjadřoval i dále, když otevřeně podporoval Stranu zelených a dobu po Zemanově dočasnému ústupu z politické scény. Sleduje Klausovo desetileté prezidentování, jeho pokračující kritiku evropské integrace i obklopování se podivnými lidmi jakými byl například Petr Hájek, který proslul třeba zpochybněním amerického občanství Baracka Obamy nebo existence Usámy bin Ládina, až po prezidentskou tečku v podobě amnestií, kterými rozzlobil téměř celou společnost. V druhé části kapitoly se do popředí autorova výkladu dostává opět Miloš Zeman, který byl zvolen v první přímé volbě prezidentem. Věnuje se Zemanově výkonu prezidentské funkce, spojeným se snahou stát se “lidovým prezidentem”, častými vulgárními vystoupeními i příklonem k Číně a Rusku (v době psaní této recenze – 10. 3. 2022 – již do jisté míry revidovaným).

Osoba zajímající se o politiku či všímavý pamětník, který ví, kdo byl Josef Lux či čeho se týkala Aféra Olovo, v knize nenajdou mnoho nových informací. Ostatně všichni tři prezidenti také již sepsali i své paměti. Kniha je však cenná tím, že dává informace do nových souvislostí, výborně vystihuje názorové proměny i jejich historické pozadí. Do širšího kontextu dává vzpomínky na jejich chování a názory minulé, nad nimiž člověk sledující dnešní vystupování stále žijící dvojice může jen kroutit hlavou. Ukazuje také jejich odcházení z vysoké politiky, které je, pro nejmladšího z trojice, stále aktuální záležitostí. Zároveň také vede k zamyšlení, kam dále a kdo bude naším dalším prezidentem, protože ať už si myslíme o aktérech knihy cokoli, další jimi podobnou osobnost, spojenou s pádem komunismu a formováním nového státu, náš národ už nemá.

O autorovi:

Profesor na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Výzkumně a pedagogicky se zaměřuje na problematiku stranických a politických systémů evropských zemí, teorie demokracie a českou a slovenskou politiku. Je autorem a spoluautorem mnoha odborných a popularizačních knih. Pravidelně komentuje českou politiku v médiích a účastní se televizních i rozhlasových debat.

Název: Hodný, zlý a ošklivý? Havel, Klaus a Zeman: Paralelní životopisy
Autor: Lubomír Kopeček
Počet stran: 528
Nakladatelství: Books & Pipes
Rok vydání: 2022