Nakladatelství Academia přispěchalo s dotiskem teprve loni vydané knihy MĚSTO NARUBY, mapující před lidskými zraky více či méně skryté (velko)městské lokality. Proto bývají zpravidla neudržované, zarostlé, zdivočelé, obývané různorodým plevelem, zvířenou v daném prostředí leckdy překvapivou a samozřejmě také lidmi, kteří se často propadli až k bezdomovectví. Ale také se může jednat o prostory (třeba bývalé továrny) předurčené ke zbourání, kterých se dočasně jako výstavní síně zmocnili umělci, jak dokládá filmový dokument Trafačka – Chrám svobody.

 

Čtyřsetstránkovou knihu, poskládanou z dvacítky kapitol, editoval Radan Haluzík, jenž navíc - kromě jakýchsi průběžných vstupů - připojil i několik vlastních příspěvků. Shromážděné texty jsou různorodé, některé se blíží odborné studii, jiné mají podobu osobního vyznání či vzpomínek. Doprovodné fotografie provázejí sdělované postřehy a dovolují čtenáři, aby si skrze ně vytvořil nějakou vlastní představu o popisovaných místech (pokud jej nenapadne osobně je navštívit).

Co se skrývá za hranicemi všedního dne a všední reality
Na první pohled zaujme rozmanitost uplatněných pohledů, neboť mezi autory, mezi nimiž nalezneme i několik žen, nalezneme nejrůznější odborníky: přírodovědce, archeologa, antropologa, biologa, ale také architekta urbánního (neboli městského) i krajinářského, spisovatele, historika umění či psychologa a konečně též umělce. Neudržovaná místa, obtížně dostupná, svažnatá, jakoby nikomu nepatřící a nikoho nezajímající, jsou nazvána „vágními terény“. Nalezneme je i za běžnou zástavbou, skryté náhodnému pozorovateli A všude v nich kvete bujarý život.

Z historické exkurse vyrozumíme, že už v dávné minulosti existovaly vágní terény jako nedílná součást přírody, člověkem pozvolna podmaňované – stavěla se města a vesnice, obdělávaly pozemky. A ladem zůstávaly krajinné pruhy, které se kvůli své poloze vzpíraly zužitkování. Takto vznikaly i chudinské kolonie, v nichž pod provizorními přístřešky či ve stanech živořili lidé zbavení střechy nad hlavou (tedy nikoli bezdomovci v dnešním slova smyslu), jak ostatně názorně ukazuje dávný německý film Kuhle Wampe, natočený počátkem 30. let a záhy zvítězivšími nacisty okamžitě zakázaný. A samozřejmě rovněž současní bezdomovci se stávají součástí vágních prostorů

Archeologické průzkumy, prozrazující mimo jiné i skladbu rostlinstva, objasňují ledasco z dávné minulosti – nadhodily třeba otázku, zda území dnešní Prahy nebylo kdysi bažinaté (což se zdají dotvrzovat místopisné názvy). Popsaly jednotlivé fáze budování města i nakládání s odpady, dotkly se možnosti, zda proslulý Koňský trh (neboli dnešní Václavské náměstí) nebýval spíše smetištěm stejně jako odvodňovací příkopy, posléze zasypané, po nichž zůstalo jen jméno ulice.

Umělci odhalují nečekaná zjištění
Vágní prostory ovšem vznikaly ustavičně, během cílené zástavby v minulých staletích, v socialistických panelákových sídlištích. Ostatně tragikomedie Věry Chytilové Panelstory výstižně dokládá jejich nepřívětivý vzhled i blátivé, obtížně průchodné okolí. V knize samotné pak snadno dohledáme další filmové příklady, třeba tuzemské Vítr v kapse a Horkou kaši, z přestavbového Sovětského svazu pochází Malá Věra. Filmaři pak umístění příběhu do vágních míst prezentují jako dějiště, vhodné pro vznik nových identit a tělesností, jako zdroj imaginace i tužby po svobodě.

Mezi texty nalezneme i takové, které se věnují tématům notně svérázným – třeba výskytu šneků v takových lokalitách. Dovíme se, že šneci obývají velice omezené teritorium, protože rychlost jejich pohybu je vskutku šnečí: nejrychlejší z nich uplazí prý celých sedmnáct metrů za hodin. K nejzajímavějším příspěvkům patří sebezpytná stať, kterou sepsal dodnes anonymní umělec známý pod pseudonymem Epos 257. Od stránky 257 – jaká náhoda! - vzpomíná na dospívání, na objevování tajemných zákoutí, na malování graffiti, kterými zušlechťoval vagóny metra, na provokativní akce s (třeba s přivezením balíků sena do centra města), na výstavy jako Dýmová hora, před třemi roky uspořádané v Muzeu hlavního města Prahy, v jejímž rámci se promítal i dokumentární film o bezdomovcích s tímto prostředím spojených.

Město naruby tak otevírá dosud ne zcela zřetelné obzory, které se rozprostírají za vágními prostory. Ostatně do týchž končin se rádi vypravují i filmaři, ať již mapují divoká zvířata, která do městského prostředí vnikají a osídlují je (Planeta Česko), nebo si všímají, že bezdomovci mohou svůj domov nalézt i na zpustlém hřbitově a prožívat tam svá drobná štěstíčka (Láska v hrobě).

Radan Haluzík (ed.) a kol.: Město naruby. Vágní terén, vnitřní periferie a místa mezi místy
Vydala Academia, Praha 2020 (dotisk 2021). 399 stran

Foto: kniha

Hodnocení: 90 %

www.academia.cz/mesto-naruby-haluzik-radan--academia--2021

< Předchozí		Další >