Během 19. století nahradila řemeslnou výrobu v mnoha oborech výroba tovární. Zrychlilo se životní tempo a řemeslníci zkrátka nedokázali konkurovat továrním strojům chrlícím stovky a tisíce výrobků. Jenže nyní se ukazuje, že tovární výrobky naopak v mnoha směrech zase nejsou schopny konkurovat výrobkům ručním.
Nezbude než koupit nový model
Jde často a především o kvalitu, protože v rychlosti továrních strojů se zkrátka nedá uhlídat všechno, byť úroveň kontroly kvality stále stoupá. Navíc mnohé postupy výroby, které u ručních řemeslných výrobků zaručovaly kvalitu, jež vydrží klidně několik desítek let, ba dokonce celé generace, ani není možné v dnešních továrních podmínkách aplikovat. Takže je jisté, že tovární výrobky nakonec nevydrží tolik jako ty fortelné ruční. Spotřeba ale zkrátka podmiňuje další výrobu, to je zlaté pravidlo továren, se kterým kalkulují výrobci všeho možného. Dobře vědí, že když jeho zboží má vydržet dva roky, nezbude vám po dvou letech chtě nechtě nic jiného, než opět navštívit jeho obchod a koupit nový model.
Osobní vztah ke stařičké ošatce
Tovární výrobky ale nemají duši. Chybí jim punc výroby na zakázku, kdy je věc přizpůsobena vašim přáním a potřebám, nemají osobité kouzlo, které jim může vdechnout jedině jejich tvůrce. A právě tohle má i pro vás obrovskou cenu. Třeba takovou ručně pletenou ošatku po babičce si nenecháváte jenom proto, že přežila vaši matku, přežije vás a možná i vaši dceru, když s ní bude zacházet slušně. Necháváte si ji proto, že k ní máte svůj osobní vztah a stále dobře slouží svému účelu, byť už je hodně stařičká. Je to zkrátka takový poklad, který byste nevyměnili za nic na světě.
Titul určený pro šikulky
Málokdo ale tuší, že tradice ručních řemeslných výrobků se u nás oceňuje. Lidoví řemeslníci mají jakéhosi svého pomyslného Oskara. Pravda, významem sice zdaleka nedosahuje toho filmového, ale i tak znamená určitou formu reklamy, propagace. O zajímavých výrobcích zhotovovaných starými technikami se tak dozví mnohem více lidí, kteří mohou ocenit jejich krásu a třeba si je i pořídit domů. Ministerstvo kultury už od roku 2001 uděluje rok co rok různým lidovým výrobcům a šikovným řemeslníkům titul „Nositel tradice lidového řemesla“. Kdo a jak o tomto ocenění rozhoduje? Nominace na cenu připravuje Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. Ten shromáždí podklady a dokumentaci k jednotlivým návrhům a ty pak předá komisi vytvořené ministrem kultury. Co musí prokázat kandidáti na ocenění? Především znalosti svého oboru a kvalitu výrobků.
O tom, kdo mezi nositele ocenění patří, se můžete více dočíst na stránkách www.lidovaremesla.cz
| < Předchozí | Další > |
|---|
Že i něžné pohlaví umí jít za svým hlava nehlava, a třeba i za hranici zákona, o tom vypráví kniha šestnácti krimipovídek Evy Houserové, která právě vychází v nakladatelství JaS.
V sobotu 5. října se bude v klubu Marley a Cooltour na ostravské Černé louce konat již 6. ročník festivalu YOUTH4YOUTH. Jde o jednodenní akci, jejíž náplní jsou koncerty, taneční a divadelní představení, filmové projekce, výstavy výtvarného umění a další tv...
Kdo by neznal slavnou módní návrhářku a ikonu francouzského šarmu Coco Chanel? Pokud by se ale chtěl někdo o jejím životě dozvědět víc, měl by sáhnout po knize od vydavatelství Noxi, CHANEL & CO - Coco a její přítelkyně od autorky nejen memoárů, Marie-D...
Další představení Amerikánky z plánované série Hrajeme pro medici se tento čtvrtek 30. dubna odehraje ve vnitřním výběhu pro hyeny ze Safari Parku Dvora Králové.
Příběh chlapce a jeho psa odehrávající se v savojských Alpách pokračuje. Je rok 1948, Sebastianovi je už dvanáct let, Bella má tři nádherná štěňátka a otec Pierre, kterého si kluk našel, se žení s Angelinou a odjiždějí na svatební cestu do Kanady...