František Nedvěd, který dal světu písně Stánky, Rozchod či Valčíček, brzy oslaví 65 let. Nyní jej můžete zastihnout na turné s bratrem Janem nebo se zaposlouchat do jejich společného alba Souhvězdí jisker. V tomto rozhovoru si můžete přečíst spousty jeho vzpomínek a také se dozvíte, kdo je zodpovědný za jeho talent.

 

Jak si užíváte tohoto léta, pokud zrovna nekoncertujete?

Jo, kde jsou ty časy, kdy jsme měli celé prázdniny volno. Byly to chvíle, kdy jsme mohli být s rodinami, protože jinak jsme hráli jako o život. Teď jsou jiné časy a jezdíme i o prázdninách, protože děti jsou už velké a my máme možnost bez výčitek hrát i o prázdninách. No, a když máme volno, jezdím na ryby, hraju tenis, vařím, a tak.

Tyto prázdniny jedete turné s bratrem Janem. Jak si ho užíváte? Jste rád za společné chvíle?

My vlastně spolu jezdíme turné stále. Každý měsíc aspoň jednou. Společné hraní je vlastně výsledek normálního vývoje. Čili spolu na začátku, spolu na konci. Ale konec zatím neplánujeme.

Jaké bylo nahrávání alba Souhvězdí jisker, které vyšlo v listopadu loňského roku? Byla to velká nostalgie?

Nahrávání alba Souhvězdí jisker bylo takové pokračování přerušené práce. A musím říct, že se vlastně nic nezměnilo. Jako bychom nepřerušili. Práce na albu byla rychlá, skvělá a konstruktivní.

Bude následovat podobná deska?

Jestli bude další CD nikdo neví. Máme už svoje roky a ty se musí brát tak, jak jdou. Takže nevím.

Nejen vaše písně, ale i vy se dnes právem dáte považovat za legendární ve svém žánru. Jak se cítíte jako legenda?

Jako legenda se vůbec necítím. Měl jsem štěstí, že práce pro mne byla koníčkem a její výsledky oslovily celé generace a to je pro mne štěstí. To je pro mne legenda.

Dnešní uspěchaná a moderní doba už vysedávání u ohně moc nepřeje, trendem jsou spíše jen grilovačky s puštěnou hudbou. Snažíte se aspoň vy sezení u ohně s kytarou udržet? Bavíte tak své přátele?

Nejen, že se změnila doba a její lidé, už není vhodné někoho rušit živou muzikou. Není po ní asi hlad. Já se však snažím aspoň trochu při různých setkáních (silvestr, grilování), ale nejraději nečekaně  navodit atmosféru a zahrát si s přáteli a příbuznými.

Neotvírá se vám pomyslná kudla v kapse, když někde slyšíte, jak někdo vyloženě przní vaše písně? Například na karaoke, v talentových soutěžích či nějaká parta podnapilých výrostků?

Ani ne. Je to jen obraz toho, že jsou ty písně mezi lidmi a jak se hrají, to je osud. Myslím, že posluchači se sami rozhodnou, jestli budou poslouchat. Vadí mi spíš prznění písniček od známých zpěváků, kteří je používají jako lákadlo pro své příznivce, když jim dochází zájem o ně.

Jak vzpomínáte na vaše působení ve Spiritual Kvintetu? Jel byste s nimi dnes na turné, kdyby vás požádali?

Spiritual byla velmi krásná práce a velká zkušenost. Moc rád na ty doby vzpomínám. Ale turné už by asi nešlo. Jsme každý úplně jinde, museli bychom znovu studovat repertoár a na to už nemáme ani čas, ani sílu.

Začal jste si po vašich vážných úrazech více vážit života? Co pro vás tehdy bylo nejdůležitější?

Moje hrůzné úrazy (byly tři závažné) se mnou nic neudělaly. Jsem pořád stejný, nedávám pozor na zdraví, nedám na varování. Člověk se prostě nemění. Jen trochu hodnoty udělaly obrat. A zlenivěl jsem dvouletým nic neděláním a nemůžu se vrátit do starých kolejí. Ale také jsem nabral nějaké roky. Už to není ono.

Kdo vás naučil zpívat? Nebo jste po někom talent a hudební sluch zdědil?

Talent jsem nabral asi od dědečka, byl skvělý klavírista, a od otce, který byl velmi muzikální. Ale nejvíc asi dar do kolébky.

A od kolika let hrajete na kytaru a kolik umíte akordů?

Kolik umím akordů ani nevím, ale nikdy mi žádný nechyběl. Na kytaru hraju od svých deseti let a byl jsem vytrvalý. Celé dny s kytarou, až jsem šel lidem na nervy. Ale vydržel jsem.

Pečujete nějak o svůj hlas, krom toho, že si jej udržujete kouřením?

O hlas nijak zvlášť nepečuju, je to jeden z mých darů v kolébce. A řekl mi jedem foniatr, že když přestanu kouřit, přijdu o svou barvu, a to bych nerad.

Co by zabíralo první tři pozice ve vašem žebříčku hodnot?

Je těžké sestavit žebříček hodnot. Každá hodnota má své místo v lidském žití. Takže každý má své hodnoty podle svých představ. A podle svého nejlepšího svědomí.

Moc vám děkuji za rozhovor a přeji spoustu zdraví!

Zdroj foto: archiv Františka Nedvěda

< Předchozí		Další >