Kultura21.cz

Život císařovny Alžběty zvané Sisi ji zajímá řadu let. Začalo to v dětském věku a od té doby o ní zjistila řadu zajímavostí, z nichž pak spisovatelka Dagmar Beňaková napsala již čtyři tituly. Letos jí vyšla kniha Záliby císařovny Sisi. A ta nejnovější Na západ po stopách císařovny Sisi, která má vyjít na jaře 2025, uzavírá trilogii toulek s císařovnou Alžbětou, výjimečnou ženou, která šla vždy svou vlastní cestou.

Císařovna Alžběta zvaná Sisi vás fascinuje od dětství. Začalo to, když vás v lázeňském městečku v Meranu v Itálii zaujala socha sedící císařovny, a to vám bylo dvanáct let. Od té doby vás zájem o ni neopustil. Čím vás oslovila Sisi v dětském věku? Co vás na ní zaujalo, že se stala součástí vašeho života?

V dětském věku mě zaujala ta bílá mramorová socha, byla taková jemná, taková civilní, seděla na kamenném „proutěném“ křesílku s knihou v ruce. A v prstech svírala také opravdovou růži, kterou jí tam denně nosí její obdivovatelé. V tom letním dni v malém parku na břehu řeky Passer jsem pociťovala jisté genius loci, kouzlo místa a také kouzlo okamžiku. Od průvodkyně jsem slyšela její příběh a pak shodou okolností dávali v televizi slavnou trilogii od režiséra Ernsta Marischky s Romy Schneiderovou v hlavní roli. V dětství mě Sisi oslovila coby „pohádková princezna“. A později mě císařovna zaujala proto, že to byla výjimečná žena, která šla vždy svou vlastní cestou.

Jelikož se odmala věnujete němčině, tak jste o Sisi četla právě v tomto jazyce, protože knížek o ní vycházelo nejvíce v němčině. Jenomže jste zjistila, že si občas protiřečí, a tak jste začala bádat sama a vaše bádání nepolevuje a podařilo se vám o Sisi zjistil hodně. Byla to žena mnoha tváří a mnoha talentů. Byla krásná a měla řadu na svou dobu netradičních zálib. V řadě ohledů svou dobu předběhla. A právě jejím zájmům a zálibám jste věnovala knihu Záliby císařovny Sisi, která vyšla letos. Co se vám podařilo vypátrat o jejích zájmech?

Kromě těch Sisiných zálib, které jsou všeobecně známé z filmů a seriálů o ní, tedy že ráda jezdila na koni, chodila po horách a milovala zvířata, pojednává moje nová kniha také o celé řadě dalších zájmů, o kterých se běžně neví. Například se věnovala šermu, milovala plavání a ke konci života vyzkoušela i cyklistiku. Každý den cvičila na hrazdě, na bradlech, na žebřinách a na kruzích. Pěstovala kult své krásy, používala nejrůznější přírodní kosmetiku, dvě hodiny denně se nechávala česat a rituál mytí jejích vlasů zpravidla jednou za čtrnáct dní zabral dokonce celé dopoledne. Ráda malovala a kreslila, četla, skládala básně, hrála na několik hudebních nástrojů. Ve velkoměstech podléhala nákupní horečce. Byla také sběratelkou, sbírala kromě fotografií a uměleckých děl i nejrůznější bizarní předměty. Jaké – to se dočtete právě v mé knize Záliby císařovny Sisi.

A najdete v ní také bohatou barevnou obrazovou dokumentaci, mimo jiné i fotografie věrných replik císařovniných šatů, které byly exkluzivně zhotoveny právě pro tuto publikaci. Celá řada portrétů císařovny, členů její rodiny a míst, kde pobývala, včetně jejich interiérů, je samozřejmostí. Mnohé z těchto snímků jsou zveřejněny vůbec poprvé.

Váš zájem o Sisi vás přivedl k tomu, že jste se o své informace a znalosti podělila se čtenáři. A jelikož Sisi byla vášnivá cestovatelka, a tak jste se vydala po jejích stopách a z toho jste pak sepsala první knihu Toulky po stopách císařovny Sisi, která vyšla v roce 2022. O rok později vyšlo pokračování Za sluncem po stopách císařovny Sisi. A třetí díl jejich toulek pod názvem Na západ po stopách císařovny Sisi vychází v roce 2025. Kde to měla císařovna nejraději? Jaké to je kráčet a putovat po jejich stopách? Čím vás to obohacuje a naplňuje a bude také další díl jejich toulek?

Moje rodina a přátelé mě přesvědčili, abych své poznatky o Sisi a jejích cestách sepsala. Byla jsem moc ráda, že mi bylo umožněno vydat je knižně a inspirovat i mnohé čtenářky a čtenáře. Alžběta byla skutečně velkou cestovatelkou. Nejraději měla asi své uherské venkovské sídlo Gödöllő nedaleko Budapešti. Tento zámek rozhodně stojí za vidění i dnes, ožívá legendou krásné císařovny a královny. Připomínají ji tu obnovené tapety v její oblíbené lila barvě, mobiliář, obrazy a sochy i krásné suvenýry s jejími milovanými fialkami. O tomto sídle se více dočtete v Toulkách po stopách císařovny Sisi. Tady a na budínském hradě strávila dohromady sedm let svého života. Ve volném pokračování s názvem Za sluncem po stopách císařovny Sisi najdete další Alžbětina oblíbená místa: například její snový palác v Achilleion, který si nechala vystavět na ostrově Korfu, nebo francouzskou Riviéru, kam jezdívala pravidelně unikat sychravé středoevropské zimě.

V knize Na západ po stopách císařovny Sisi, která má vyjít v únoru 2025, si zase představíme její milovaná místa v Anglii a v Irsku, kam jezdívala na hony, a také například Švýcarsko, které si velice oblíbila v posledních letech svého života a kde také bohužel nalezla smrt rukou anarchisty. Cestovat po stopách císařovny mě nesmírně bavilo a baví, jde totiž vždy o turisticky atraktivní místa. Také je velice zajímavé pozorovat, zda a jak se za tu dobu změnila, ať už jde o zámky, paláce, luxusní hotely nebo horské chaty. Všude se něco o císařovně dozvím. Toulky budou mít celkem tři díly, budou tedy podobně jako slavné filmy s Romy Schneiderovou trilogií. Kniha, která vyjde v únoru 2025, bude jejich závěrečným dílem.

Kromě toho jste vydala knihu Dopisy od Sisi – Dosud nezveřejněná korespondence císařovny (2023), která obsahuje 24 dosud nezveřejněných Alžbětiných osobních psaní, která pocházejí z Tajného domácího archivu rodu Wittelsbachů, které jste přeložila. Lehké to ale nebylo, protože Sisi psala v kurentu, což je obdoba novogotického kurzivního písma. A jejich rozluštění bylo pro vás výzvou a napínavou a objevnou prací. Co vás v její korespondenci nejvíce zaujalo a co hodně překvapilo?

Zaujal mě styl jejího písma, který zcela odpovídal její povaze, byl nespoutaný, stejně jako císařovna samotná. A při luštění a čtení dopisů jsem se dozvěděla celou řadu zajímavostí, především co se týká Alžbětiny rodiny, například kde a s kým trávila Sisina starší sestra Helena, zvaná Nené, léto. Postavu Nené známe také ze slavných filmů s Romy Schneiderovou. Je to ta dívka, která byla určena jako nevěsta pro císaře, avšak mladý František Josef se zcela spontánně zamiloval do mladičké Sisi. Jestli se skutečně jejich matky domluvily předem, že si František Josef má vzít Nené, není jisté. Žádný dopis, který by to potvrzoval, se zatím nenašel. Obecně se předpokládá, že Helenina a Alžbětina matka Ludovika vzala s sebou dvě své nejstarší dcery, aby měl císař na výběr. Ale vévodská rodina počítala s tím, že asi zvolí zralejší Nené. V každém případě Sisi píše ve svém dopise, který je otištěný v mé knize, že to bylo „nečekané štěstí“, že si císař vybral právě ji. Nikdo s tím nepočítal.

V dopisech se můžeme také dočíst, jak dlouho pak čekala Nené, než se zasnoubí, a jak šťastná byla se svým vyvoleným, dědičným princem Thurn-Taxisem. V jiném dopise se zase dočteme, s kým se učila Sisina mladší sestra Marie, budoucí královna neapolská, italsky. To byla pro mě také nová informace.

Blíží se vánoční svátky a císařovna Sisi se narodila o Štědrém dnu roku 1837 jako Alžběta Amálie Evženie bavorská princezna z roku Wittelsbachů. Jak slavila Vánoce a Štědrý den sama Sisi? A jak se tyto svátky slavily na císařském dvoře?

Sisi měla Vánoce ve velké oblibě, především proto, že moc ráda obdarovávala druhé. Ze své bavorské vlasti dovezla do Rakouska zvyk zdobit pro každé dítě jeho vlastní stromeček, a tak v jejím salonu v Hofburgu zářilo vždycky více jedliček. Stály na stolcích a na stolcích ležely také dárečky, nezabalené. Zvyk balit dárky přišel až mnohem později, bohatší rodiny dávaly dárečky do různých krabic a taštiček koncem devatenáctého století, první balicí papíry byly vyrobeny ve století dvacátém. V té době převážil komerční aspekt svátků. Za časů císařovny Sisi převládal ještě jejich náboženský charakter. Dodržoval se adventní půst, který končil až půlnoční mší, ta byla ústřední událostí Vánoc. Během půstu se nesmělo jíst maso. Výjimku tvořily ryby.

Na císařském dvoře se na Štědrý večer servírovaly kromě ryb i mořské plody, jako dnes například ve Francii. K rybě se servíroval salát z brambor a polníčku. U Sisi se nejprve nadělovalo a pak usedalo k večeři, která měla několik chodů. Podávaly se saláty, sýry, polévka, pečivo, kompoty, moučníky i císařovnina oblíbená zmrzlina. Dvorní dodavatel Johann Kattus dodával na císařský stůl kromě výtečných vín a exotického ovoce i kaviár. Přítomní si ze všeho ale často jen uždibli. Sisi jedla velmi málo a velký jedlík nebyl ani František Josef, a tak sloužící museli odnášet jejich talíře při každém z chodů velmi brzy – a stejně tak rychle odnášeli i talíře ostatních stolovníků.

Někdy kolem patnácti let se začala podepisovat jako Sisi. Podařilo se vám k tomu něco zjistit? Jak vznikla její přezdívka Sisi?

Přesně tak, okolo patnácti let se Alžběta ve svých dopisech začala podepisovat jako Sisi. A také příbuzní o ní začali psát jako o Sisi. Její matka, její teta a pozdější tchyně arcivévodkyně Žofie a vůbec všichni ji tak ve své korespondenci zmiňovali. Do té doby ji nazývali Elise. Jak přezdívka Sisi vznikla, není přesně historicky doloženo, nebo se zatím nikomu nepodařilo vypátrat. Ale jde zřejmě o zkomoleninu zdrobněliny Lisi, kterou se v Bavorsku Alžběty běžně nazývaly. Spekuluje se, že nejmladší Alžbětini sourozenci Žofie Charlotta a Maxmilián Emanuel, řečený Mapperl, když byli malí, mohli namísto Lisi říkat Sisi.

Podle jiné verze začal tuto přezdívku používat mladý císař. Alžbětina neteř Marie Louisa pak přepisovala ve svých memoárech zdrobnělinu jména své císařské tety jako Cissi – zřejmě kvůli výslovnosti v němčině. Objevily se i varianty Cissy a Sissy. A slavné filmy s Romy Schneiderovou použily pravopis Sissi. Tato varianta se vryla do paměti diváků tak silně, že správně psaná podoba jména Sisi vypadá téměř jako chyba.

Sisi opěvovali nejen básníci, kteří ji nazývali „Růže z Bavorska.“ Fascinování jí byli také malíři. Je hrdinkou také několika filmů jako – trilogie – Sissi, Sissi – mladá císařovna a Sissi osudová léta císařovny, v nichž ji hrála Romy Schneiderová, která si císařovnu zahrála i později ve filmu Ludvík II., nebo nejnověji film Korzet s Vicky Krieps v hlavní roli. Sisi si také před kamerou zahrála italská herečka Cristiana Capotondi ve TV filmu Císařovna Sissi nebo Dominique Davenport v seriálu Sisi. Nebyla ale jen císařovna, ale také matka, a to čtyř dětí (Žofie, Gisela, Rudolf a Marie Valerie), která přišla o dvě děti. Nejstarší dcera Žofie zemřela ve dvou letech a syn Rudolf volil dobrovolný odchod. Jak ji vnímáte jako matku a jak jako císařovnu?

Dá se říci, že pro každé ze svých dětí byla Sisi trochu jinou matkou. Pro nejstarší Žofinku byla láskyplnou, milou maminkou, která se snažila se svým dítětem trávit co nejvíce času. Takovou matkou byla zprvu i pro druhorozenou Giselu. O své první dvě děti bojovala se svou tchyní. Prosadila si u Františka Josefa, aby holčičky, jejichž pokoje byly umístěné vedle apartmánu arcivévodkyně Žofie, byly přestěhovány do Radeckého pokojů sousedících s komnatami Sisi. Předtím totiž mohla Alžběta vidět své děti jen v přítomnosti jejich babičky. Tchyně zuřila a hrozila, že se z Hofburgu odstěhuje, ale nakonec rezignovala. Sisi zvítězila. Jenže pak měla císařovna jet se svým manželem na dlouhou reprezentační cestu do Uherska a nechtěla nechat dcerušky doma ve Vídni, protože by se jí po nich stýskalo, a tak přesvědčila Františka Josefa, aby holčičky vzali s sebou. Avšak tady na budínském hradě došlo k tragédii, děti se nakazily úplavicí a nejstarší Žofinka zemřela. Zdrcená devatenáctiletá matka si smrt holčičky nikdy nepřestala vyčítat. Zatrpkla. Bála se vytvořit si ke Gisele a pak ke korunnímu princi Rudolfovi tak silný vztah jako k prvorozené dceři. Nevěřila si jako matka. Děti přenechala bez odporu péči své tchyně.

Do výchovy zasáhla jen jednou, když zachránila svého jediného syna před brutálními praktikami jeho vychovatele Leopolda Gondrecourta, dosazeného do funkce Alžbětiným manželem a tchyní. Když císař nechtěl tohoto muže zprostit jeho úlohy, dala mu v Ischlu ultimátum, pohrozila, že buď půjde Gondrecourt nebo ona. Císař kapituloval a korunní princ byl matce za tuto intervenci po celý život vděčný. Pak si ale Alžběta dál žila svým životem a o Giselu a Rudolfa se příliš nezajímala, opravdu vřelý vztah si vytvořila až ke své nejmladší dceři, Marii Valerii. Sama tvrdila, že u ní už se konečně nebála přivinout si ji k srdci. Rozmazlovala ji a bála se o ni tak, že její láska hraničila až s hysterií. Po předčasné smrti korunního prince si vyčítala, že se o jeho problémy více nestarala.

A k vaší otázce, jaká byla císařovna, mohu říci, že jen nerada plnila reprezentační úkoly, avšak na charitu přispívala velice štědře. A během válečných konfliktů a epidemií se chovala příkladně, navštěvovala lazarety a nemocnice a umírajícím poskytovala útěchu.

Císařovna byla také velkou sportovkyní, milovnici zvířat, módní ikonou, básnířkou i nadanou kreslířkou a hráčkou na citeru. Ovládala několik jazyků. Možno ji označit celebritou 19. století. Jako byla Lady Diana 20. století a princezna Kate je 21. století. Podařilo se vám při vašem pátrání objevit nějaké její básně nebo obrázky? O čem ráda psala a co ráda kreslila?

Jsem nesmírně šťastná, že se mi v jednom muzeu a v několika antikvariátech podařilo vypátrat Alžbětiny obrázky z dětství a že mi tyto instituce poskytly fotografie těchto kreseb a akvarelů. Najdete je barevně otištěné v mé knize Záliby císařovny Sisi. Jako malá kreslila a malovala hlavně zámek Possenhofen, kde rodina trávila jarní, letní a podzimní měsíce, a zachycovala jeho okolí: selské stavby, stromy, kostelík, můstek. Mezi obrázky se objevují také studie hlavy, postavy, náčrtky módních kreací nebo studie zvířat. Jako mladá žena pak kreslila své autoportréty, například jak sedí a píše dopisy domů. Zachovala se také její kresba hlavy koně, kterou vytvořila jako matka pro svou nejmladší dceru Marii Valerii. Kreslila dokonce i v pozdějším věku, po smrti korunního prince Rudolfa, aby alespoň na chvíli zahnala chmury. Ve Švýcarsku například zachytila krávu na cestě. V jednom knihkupectví a papírnictví v Territetu na břehu Ženevského jezera si pořizovala i kvalitní barevné tužky.

Co se týká jejích básní, originál císařovnina takzvaného poetického deníku z let 1885 až 1888, kdy Sisi veršovala ve zralém věku, uchovává švýcarský spolkový archiv v Bernu, a kdysi jej v němčině vydala rakouská spisovatelka Brigitte Hamannová. Sisi psala o moři, o lodích, o horách, o svých ctitelích, o bájných hrdinech, především o svém oblíbeném Achillovi, o svém milovaném zesnulém básníku Heinrichu Heinem, dokonce i o svém mladém švédském masérovi Arvidu Kellgrenovi, který ji doprovázel na námořních plavbách.

Alžbětiny básně z dětství a z mládí se skrývají v řadě soukromých archivů. Některé z těchto básní byly také publikované, jiné ne, občas se některá z nich objeví například během aukce. Pokusila jsem se několik Sisiných básní přeložit ve verších do češtiny. Jedna je publikována v knize Záliby císařovny Sisi a další bude zveřejněna v knize Na západ po stopách císařovny Sisi.

Život Sisi byl ukončen v Ženevě 10. 9. 1898. Od té doby uplynula hezká řádka let a stále nepřestává fascinovat. Stejně tak i vás okouzluje i dnes, a to jak jste jednou řekla: „Svou upřímností, nesnášela jakoukoli přetvářku, svou inteligencí, důvtipem a také svou odvahou i svou přímo železnou vůlí.“ Co byste se ještě ráda o ní dozvěděla, jaké tajemství odhalila?

Moc ráda bych objevila ještě nějaké další dosud nezveřejněné dokumenty týkající se jejího života. Především v Rakousku a také v Maďarsku je několik soukromých archivů, které uchovávají její dopisy a další listiny mající vztah k její osobě, které jsou však badatelům dosud nepřístupné. Třeba jednou za pár let majitelé těchto archivů umožní náhled do těchto vzácných primárních pramenů. A do mozaiky Alžbětina historického portrétu budou moci být vloženy další střípky.

Foto: archiv Dagmar Beňakové