Petra Tejnorová: Osobnost je víc než technika. Parťák do procesu je víc než dokonalost

Petra Tejnorová: Osobnost je víc než technika. Parťák do procesu je víc než dokonalost

Tisk

Petra Tejnorová - foto Michal HančovskýPůvodně chtěla být jazzovou zpěvačkou. Nakonec vystudovala režii a stala se divadelní režisérkou. Dlouhodobě se věnuje fyzickému, autorskému a dokumentárnímu divadlu. Jak sama Petra Tejnorová přiznává, má ráda tvůrčí proces, kolektivní práci a alternativní divadlo.

Pocházíte z Tábora a v dětství vás bavilo dělat různé expediční výpravy a průzkumy. Od té doby milujete vymýšlení, imaginaci, vysvětlování, mluvení a pátrání. Při svých výpravách jste, jak jste jednou řekla, potřebovala nějaké spolupachatele, společnou energii, společnou misi. A taková jste zůstala, akorát vaše expedice se odehrávají v divadelním prostředí. Jak na období svého dětství vzpomínáte?

Docela nostalgicky. Jak jsem odpoledne odhodila aktovku ze školy, tak jsem běžela hned ven za klukama od sousedů, mezi paneláky, na hřiště nebo ke kolejím, k vodárně, nebo chytat ryby v rybníku za hřbitovem. Vrátila jsme se domů, až když mě se setměním volala máma, nebo hledal táta, který jezdil ulicemi na kole. Doslova jsem se ztratila v čase, byla jsem zapálená a někde poznávala a zkoumala svět s ostatními.

inscenace GEO - foto Vojtěch

Foto: Vojtěch Brtnický, inscenace GEO

Původně jste chtěla být jazzovou zpěvačkou, ale nakonec jste vystudovala Střední pedagogickou školu a začala hrát v amatérském souboru Dutam. Nakonec jste se ale rozhodla pro studium režie, kterou vnímáte jako umění naslouchání a dialogu, ne jen předložení vlastní vize. Nikdy jste neuvažovala o studiu herectví?

Určitě, uvažovala jsem o tom mnohokrát… ale režie prostě přirozeně obsáhla všechny moje tehdejší touhy a potřeby. A byla to právě i cesta, jak pokračovat s další „partou“ (tentokrát společně s hudebníky, scénografy, osvětlovači, herci a dalšími lidmi) a zkoumat různé terény témat a problematik a nové cesty pro divadlo, ale vlastně pořád poznávat svět.

Během studií na KALD na DAMU se vaše inscenace představily na festivalech doma i v zahraničí a získala jste několik ocenění. V roce 2005 jste byla nominována na Cenu Alfréda Radoka v kategorii Talent roku a studia jste ukončila absolventským představení Shakespearovy tragédie Titus Andronicus. Ke studiu na DAMU jste se vrátila a to v doktorandském studiu v oboru Alternativní a loutkové tvorby a její teorie. Čím je pro vás divadlo stále tak fascinující?

Jednou se mě při obhajobě zeptal pan Krobot, proč nehledám svůj rukopis, vždyť o to všem tvůrcům jde. A já si zpětně uvědomuji, že mi prostě nešlo nikdy o to se co nejrychleji definovat (a to i jako člověk). Co nejrychleji říct jak inscenace bude vypadat, co nejrychleji definovat svůj rukopis, jako takovou určitou značku, která pak tvoří to, co se ode mě očekává… Nechtěla jsem totiž, aby zmizelo, všechno to hledání a dobrodružství a rizika… A tím je divadlo fascinující. Je neustále v pohybu, neustále se mění. Je to setkání s jinakostí, poznávání neznámého. Kolektivní proces tvorby. Přítomnost. Prostě lidi potkávají lidi, aby společně prožili něco ve fyzickém prostoru tady a teď.

inscenace GEO - foto Vojtěch Brtnický - režie Petra Tejnorová 2

Foto: Vojtěch Brtnický/inscenace GEO

Spolupracujete s různými divadly jako je např. Národní divadlo Praha (Proslov k národu) nebo Temporary Collective (Same Same). Na svém kontě máte česko-slovensko-belgický projekt You Are Here. Divadelní projekt Nick měl premiéru v Polsku. Připravujete něco nového?

Co se týká pohybového divadla a tanečních inscenací, tak naše platforma Temporary Collective prošla v posledních měsících velkým počtem změn a proměn. Odchodem z divadla PONEC, které bylo nejen pro platformu, ale i pro kolegyni Terezu Ondrovou dlouhá léta „domovskou scénou“, jsme museli zjistit, jak se kolektiv bude dále rozvíjet. Půlka repertoáru se proměnila ve „spící“ repertoár a středem pozornosti se staly zahraniční spolupráce a hledání rezidenčních a jiných partnerů (třeba i divadelních domů), ale i nový způsob tvorby. Jedním z partnerů se stal Palác Akropolis, ve kterém 19. listopadu uvádíme řízenou taneční párty pod vedením Connora Schumachera. Srdečně zvu! A co bude dál je v procesu „námluv“ (takže nebudu prozrazovat detaily), ale podařilo se nám nakonec s Temporary Collective navázat několik spoluprací se zahraničím, ale čekáme na výsledky grantů – takže to celé muže jít taky zas do koše, protože granty to vše ovlivní… Ale připravuji i divadelní inscenaci pro Národní divadlo a to v týmu s dramaturgyní Ninou Jacques a scénografem Antonínem Šilarem – a spolupracovat s nimi je pro mě velkým pracovním i osobním zážitkem.

inscenace Putinovi agenti - foto Katarína Hudačinová - režie Petra Tejnorová

Foto: Katarína Hudačinová/Putinovi agenti

Již nějakou dobu spolupracujete s tanečnicí a performerkou Terezou Ondrovou (You Are Here, Nothing Sad, Kolik váží vaše touha?, Pojďme na tanec!) A v inscenaci Same Same jste si sama také zahrála s Terezou přímo na scéně. Jaké to je společně na scéně? Jednou jste řekla: „Vždycky mě bavilo pracovat s pohybem, pohybovou složku obsahuje každé mé představení.“

Chtěla jsem si vyzkoušet a zažít ten proces z druhé strany, doslova zevnitř, tedy ne z té režijní a tím pádem vnější. Tak vznikl náš duet s Terezou Ondrovou. Být s ní na scéně je úžasné – strašně moc se od ní učím, je to tak laskavý člověk! Vlastně tohle zkoušení s ní je jednou z nejhezčích zkušeností vůbec, protože právě i díky její laskavosti se mi zahojilo mnoho osobních traumat.

inscenace Proslov k národu -  foto Ján Hromádko - režie Petra Tejnorová

Foto: Ján Hromádko/ inscenace Proslov k národu

Dlouhodobě se věnujete fyzickému, autorskému a také dokumentárnímu divadlu jako je inscenace Haló, je tam někdo? Co vás přivedlo k tomu dělat dokumentární divadlo?

Asi touha po dialogu s reálnými lidmi, mimo divadlo, mimo naši bublinu. Zaměřit se na dialog, který neprobíhá mezi postavami ze hry a je tedy napsán autorem, ale tvořit dialogy a rozhovory se sousedy, teenagery, právníky, vědci, novináři, historiky, architekty, geology atd. A obohacovat se díky dialogu navzájem. Témata nejsou jen v divadelních hrách a vy o tom přinášíte divadelní (estetickou) zprávu, ale už tím, jak zkoušíte, tak to téma zakoušíte, tu problematiku žijete, svět utváříte. Protože čím dál víc jde také o to, jak tvoříte divadlo, jakými prostředky dosahujete svých cílů, v jakých podmínkách pracujete atd.

Máte ráda tvůrčí proces, kolektivní práci a alternativní divadlo. V jednom rozhovoru jste řekla: „Alternativa pro mě neznamená jen vějíř dalších možností a jiných divadelních jazyků, ale způsob uvažování o divadle, kdy každé zkoušení je takovým průzkumem toho, čemu říkáme divadlo, nebo čemu říkáme tanec, kde jsou hranice a kde je lze překročit nebo kam až přesahují. Rozdíl ani tak nevnímám v tom, zda je někdo činoherec, tanečník či performer, ale v míře ochoty riskovat a skrze zkoušky teprve hledat.“ Platí to stále?

Určitě. Osobnost je víc než technika. Parťák do procesu je víc než dokonalost.

Petra Tejnorova - foto Michal

Foto: Michal Hančovský

Na Katedře alternativního a loutkového divadla působíte jako pedagog. Jak se v této pozici cítíte, co vás na práci pedagoga baví?

Asi nejvíc to, jak mě studenti a jejich vidění světa a divadla neustále překvapuje a třeba i vykolejuje a zcitlivuje.

Jste velice pracovně vytížena. Máte vůbec čas na odpočinek? Jak ráda trávíte chvíle vzácného volna?

Vytíženost není k obdivu. Mám tři práce, protože jako nezávislý umělec nemám žádnou jistotu, takže si toho musíte brát trochu víc, protože z jednoho platu nevyžijete. Po mnoha letech profesionálního působení si kladu otázku, zda vytrvat, nebo skončit. Protože tohle je trvale neudržitelné…je tu velká propast mezi fungováním zřizovaných divadel a nezávislým sektorem, ale přitom stejně kvalitní věci dělají i ti, kteří každý rok čekají, zda dostanou ty granty-podporu, aby mohli dělat svou práci, nebo ne… Kdybych mohla, chtěla bych se přestat věnovat paralelně několika projektům a pracím najednou. Osobně si nejvíce odpočinu třeba na rezidencích, konkrétně v Komařicích na Jihu Čech! Mám tam konečně pocit, že tam na chvíli zakořeňuji, odpočívám a mám tedy i to volno, na které se ptáte. Mám pocit úlevy když je kam se vracet a vnímáte, že máte partnera, se kterým jde o budování dlouhodobého vztahu!


 

Přihlášení



Anketa

Která je vaše nejoblíbenější česká vánoční pohádka?
 

Must have všech fanoušků Harryho Pottera

S příběhy o Harrym Potterovi vyrostly už dvě generace čtenářů a troufám si říct, že ho “může” i spousta lidí, co jinak moc nečte. Všichni známe kouzelný svět J. K. Rowlingové už skoro nazpaměť a stal se nedílnou součástí našeho kulturního bohatství, stejně jako Červená Karkulka a Popelka. Může tedy ještě něčím překvapit? Co nabízí speciální sběratelská edice?

Příběhy z koutů Šumavy

Šumava si našla místo v srdci nejen místních, ale i mnoha lidí, kteří se sem vracejí a hledají inspiraci a odpočinek v krajině, co v sobě nese nesčetně příběhů. Někdy smutných, někdy veselých a někdy nadpřirozených. Lucie Oudová je místní rodačka a spisovatelka. Vydala již tři knihy, které vás na svých stránkách zanesou právě sem. Přečtěte si rozhovor o tom, co ji inspiruje, jak a proč díla vznikala a zda se máme na co těšit i do budoucna.

Banner

Videorecenze knih

Hledat

Rozhovor

K současné kariéře Dagmar Peckové patří operní i činoherní divadlo, hudební projekty a samozřejmě festival Zlatá Pecka

dagmar peckova200Vždycky tvrdě pracovala, což se projevilo už na začátku její kariéry, kdy proměnila své šance za mnohaletou mezinárodní kariéru. Talent, intelekt, ale také dřina a pokora, to už jaksi patří k pěvkyni Dagmar Peckové léta. A i když má...

Deset let psychedelického šílenství slaví Madhouse Express

Na počátku byl inzerát, po kterém se dala dohromady parta rock’n’rollových nadšenců. Z okrajového žánru si to přes stovky koncertů nasměrovali do vyprodaného planetária, na Colours of Ostrava i do zahraničí. Jedna z nejzajímavějších klubových kapel současné scény vaří hustou psychedelickou mlhu už rovných deset let. Dekádu na scéně oslaví svým dosud největším koncertem 30. listopadu v pražské Arše+.

Čtěte také...

Nejen na první porevoluční koncert Karla Kryla v Kroměříži vzpomíná Jana Knapková

jana2Není proč se divit, že průvodkyní Expozice Karla Kryla v Kroměříži je právě žena, která organizovala první Karlův koncert v Kroměříži v květnu 1990. Ing. Jana Knapková je nejen sympatická, a navíc muzikální dáma, zná písničkářovu tvorbu, ale t...


Divadlo

Přímý přenos derniéry představení Dejvického divadla Ucpanej systém uvidí fanoušci v kinech po celé ČR

ucpanej system200Nedosažitelné Dejvické divadlo mohou 19. dubna navštívit všichni, komu unikl boj o vstupenky na inscenaci tohoto legendárního a hereckými hvězdami protkaného souboru. Derniéra Ucpanýho systému, kde hlavní roli Boha ztvárňuje oblíbený Iv...

Film

Psychobitch – norská love story

psycho2Severský filmový podzim letos promítne i norské drama Psychobitch z prostředí střední školy. Už jste určitě viděli spoustu filmů o lásce mladých lidí, ale tento příběh je prostě jiný, je severský, a to má svá specifika. I přes drsný název, věřte nebo ...