Režisér Jiří Sádek: „Kolem Anetina případu je velká směs strachu, obav a nechuti.“

Jiří Sádek 200 Už 7. listopadu vstoupí do kin film Aneta. Tedy příběh snad nejkontroverznějšího kriminálního případu moderní historie. Více nám nejen o případu a filmu pověděl režisér Jiří Sádek.

Film Aneta už za pár dní zamíří do českých kin. Jaké z toho máte pocity? Těšíte se, nebo cítíte spíše nervozitu?

Když jsme na Anetě začali před pěti lety dělat, nikdo v českých lukách a hájích pořádně nevěděl, co je true-crime. Producent Jiří Tuček nám zajistil prostředky, které nám daly možnost vytvořit ten největší český true-crime západního typu. Mohli jsme v ateliéru postavit kopii bytu, ve kterém Aneta Rodová zemřela a pozvat nejpovolanější odborníky ze světa, aby se případu věnovali. Ten film už podle mě rozměrově nemohl být větší a vzniklo přes 40 verzí střihu.

Nervózní nejsem. S čistým svědomím můžu říct, že jsme udělali maximum proto, abychom vytvořili kvalitní, napínavé a zároveň snad k něčemu společensky užitečné dílo. Všichni na tomhle projektu ohromně makali. Jak bude film přijat? To už není na filmařovi. Jestli film obstojí už je na publiku.

Jak jste se dostal k takovému tématu? Jak vás napadlo přetvořit jej ve film? A jakou jste měl na začátku motivaci a plán?

Před pěti lety nás oslovila maminka Anety, Anna Rodová. Když jsme s producentem přemýšleli, zda do projektu jít, dali jsme si nějaký čas na přemýšlení. Po 14 dnech ale bylo jasné, že nás ten případ oba dva pasivně hlodá. Zároveň jsme si ale museli říct, že i přes sympatii a empatii vůči paní Rodové půjdeme po faktech. Naším cílem není a nebylo bulvarizovat a exploatovat tenhle případ, ale podrobit případ faktické analýze, aniž bychom ztratili napětí Anetina příběhu. Nad celým projektem viselo až do vydání traileru tvrdé embargo. Nikdo z nás nesměl říct, že na filmu děláme – to pro případ, že by nás chtěl někdo zastavit. Což se taky při vydání tiskové zprávy dělo.

Jiří Sádek1

Anna Rodová dopodrobna studia každé slovíčko v obsáhlém spise

Film Aneta je dokumentární. Byl to od začátku váš cíl, nebo jste zvažovali i jiné varianty?

Já si myslím, že nejsem poslední, kdo Anetin příběh zpracovává. A vzhledem k true-crime podcastům vlastně ani první. Díky exkluzivnímu přístupu a vztahu s Annou Rodovu jsme ale získali pro film ojedinělou šanci stát se součástí toho případu. Nejenom jeho vypravěči. Kolem případu je taková spousta otázek, že k hranému filmu vede ještě spousta kroků. Fakt, že je náš film dokument, ale neznamená, že to je nuda. Pokoušeli jsme se hlavně vytvořit něco napínavého a žánrového. Střihač Tomáš Lyga má dlouhodobou zkušenost – stříhal dlouho pro Kazmu a pro Primu teď stříhá celé Zrádce. Je to mistr. Aneta je možná dokument, ale rozhodně to není dokumentární šedá nuda.

Práce na filmu se protáhly, tak můžete nám prozradit, co za tím stálo? A co to pro vás znamenalo, že natáčení trvalo několik let?

Klasika – COVID. Začali jsme točit, točili jsme pár měsíců a přišel lockdown. Na Covid se nám pak vymlouvala spousta osob kolem případu. A když opadnul, spousta z nich se vymlouvala dál – prostě nechtěli přijít. Spousta z nich věří, že se Aneta skutečně zabila a nechtějí do toho dál dloubat. Další spousta zase věří, že Aneta nezemřela svou rukou a bojí se mafie. Další část respondentů se bojí reakce policistů. Někteří mají samozřejmě dnes, po deseti letech od smrti Anety, rodiny a nechtějí jít na kameru, aby neohrozily své děti. Kolem Anetina případu je velká směs strachu, obav a nechuti.

Myslíte si, že to filmu i prospělo? Že mohl uzrát nebo že přijde zrovna v této době?

Já dlouhodobě vytvářím poněkud temnější díla, takže by pro mě samozřejmě – nebudu lhát – bylo zábavnější uvést true-crime v době, kdy ho nikdo nedělal a já už ho měl rád. Rozhodně by to víc vyniklo. Zas na druhou stranu, za těch pět let tu vyzrála silná komunita krimižroutů, což je radost vidět. Takže v důsledku: Jo, jsem rád. Těch pět let filmu prospělo po všech stránkách. Jen jsem v té době úplně nepředpokládal, že svého ročního syna na konci tohohle projektu skoro povedu do školy. Škoda, že se to do titulků u tohohle žánru nehodí, ale asi by tam bylo hodně tzv. „production babies“.

Jiří Sádek 2

Jak se vám pracovalo na tak náročném filmu? Co na něm bylo pro vás nejtěžší?

Já jsem v důsledku dost něžná bytost, takže zabývat se tímhe případem a prolézt si celým systémem (což z vás udělá jak skeptika, tak cynika), pročítat si tisíc stran policejního spisu, detailně zkoumat fotografie z pitvy, zkoumat jednotlivé řezy a bodnutí,… je to na lidskou duši hodně. Asi nejnáročnější chvíle ale přišla, když jsme před paní Rodovou s herci v ateliéru předehrávali možné scénáře smrti její dcery. V tu chvíli si přijdete jako monstrum. Měl jsem chuť to v tu chvíli zastavit s tím, že pácháme a oživujeme tady noční můry. Pak si ale uvědomíte, že to všechno děláte proto, abyste se dopátrali pravdy a že paní Rodová je v té situaci dobrovolně, ač to pro ni musí být těžké. Intenzivnější natáčení si nedokážu moc představit. Na tohle si budou nejspíš navždy pamatovat všichni ze štábu. Herci a herečky, kteří byli figuranty Ahmada, Kateřiny a Anety, asi nejvíc. Vžít se do Anetiných pocitů přímo před zraky její matky – víc na dřeň už herci jít asi nemůžou.

Stejně jako u herečky bych chtěla vědět, jestli práce na filmu kvůli těžkému tématu měla vliv na vaši psychiku? Bylo potřeba se od něj odreagovat a nějak si odpočinout?

V krátkosti: Já neodpočívám. Teď se to teprve pomalu učím. A moc mi to nejde. Ale moje slečna, Kateřina, mě k tomu snad dokope – i proto, že se sama učí odpočívat.

Ve filmu vystupuje také mnoho zahraničních znalců. Jak bylo jednoduché nebo složité je sehnat a jak se s nimi spolupracovalo?

Je strašlivý, kolik práce není ve filmu vidět. Řekl bych, že jsme oslovili přibližně stovku znalců. Najmout si na případ znalce je hodně drahá záležitost, a hodně z nich nedodalo materiály ve formě, jakou bychom si představovali. Jednoduše se na případ vyprdli, napsali nám stránku rozboru a poslali fakturu, kterou jsme neakceptovali, protože případu z našeho pohledu nevěnovali dost pozornosti. Ta selekce byla fakt velká. Znalci, se kterými jsme nakonec spolupracovali, jsou fakt ti nejlepší, kteří „na trhu“ jsou. Krom toho, že jsou to experti, se navíc nebáli mluvit na kameru. Mám pocit, že by si ta čtveřice měla udělat vlastní znalecký pořad. S něčím takovým by rozhodně na Netflixu kralovali.

Jiří Sádek3

Forenzní toxikolog Marc Deveaux

V jednom rozhovoru jste uvedl, že mnoho z oslovených mělo strach mluvit před kamerou. Neměl jste pak obavy za ně? Nebo určitou zodpovědnost?

(viz výše, ale…) Ono je to trochu paradoxní situace. Tím, že před tou kamerou vystoupíte, zodpovíte spoustu otázek. Pokud se rozhodnete před kamerou nevystoupit a divák ví, že jste v tom filmu měl být, vyvstává otázka: Co skrýváte, že nechcete přijít? Já samozřejmě rozhodnutí každého jednotlivce, který nevystoupí, respektuji. Bohužel to ale vzbuzuje jistá podezření.

Ještě by mě zajímalo, jestli si myslíte, že tento film může něco změnit a posunout, když se ukázalo, že je v případu plno nejasností. A byl byste za to rád?

Ať už jde o policii, vládu, soudy, …. Všichni věříme, nebo alespoň doufáme, že fungují. Případ Anety Rodové má bohužel mnohem víc obětí než jen Anetu. Oběťmi jsou potenciálně jak Anna Rodová, tak Ahmad a Kateřina, kteří byli v bytě, kde Aneta zemřela. Nejasný způsob, jakým bylo vyšetřování vedeno, zanechalo na celém případu výraznou pachuť. A tahle pachuť se může stát komukoli z nás. To je na tom to alarmující. Právě v tom zdviháme jako filmaři a vypravěči varovně prst a říkáme: Tohle není správně, pojďte si o tom všichni popovídat, aby se to nikomu z nás nikdy nestalo.

Na závěr vás poprosím o pozvánku na tento film.

Na svůj vlastní film se těžko zve, ale pokud můžu o Anetě jako filmu něco vzkázat krimižroutům: Takhle velký český true-crime jste v kině ještě neviděli, a asi dlouho neuvidíte. Nečekejte, až to poběží někde na pidiobrazovce, protože jsme to dělali tak, aby vás to zařízlo do sedačky. V kině je to fakt intenzivní mazec.

Děkuji moc za rozhovor a těším se do kina!