Mladou herečku a zpěvačku Annu Julii Slováčkovou můžete již několik měsíců vídat na prknech Divadla Kalich jako Rózi v kultovním muzikálu Krysař. Jak se s novou rolí sžila a jaké plány má v novém roce 2018 se dočtete v následujícím rozhovoru.

 

 

V Divadle Kalich v této sezóně účinkuješ prvním rokem. Jak ses v něm zabydlela?

Musím říct, že snad dobře a nikdo z kolegů si na mě nestěžuje. (smích) Mně se do Divadla Kalich chodí rádo. Celkově mě to divadlo baví, mám to tam ráda a Krysaře miluji. A když někde navíc se všemi dobře vycházíte, tak proč by se tam člověk netěšil.

Měla jsi možnosti vidět některé z předchozích nastudování, nebo jde o Tvé první setkání s Krysařem?

Přiznávám, že Krysaře jsem znala jen z videa. Když se hrál vůbec poprvé, byla jsem ještě malá, takže jsem ho ani vidět nemohla. To bych se asi docela bála. Když se pak chystal Krysař před několika lety znovu, šlo to upřímně úplně mimo mě. Poprvé jsem ho tedy viděla přibližně v patnácti letech na videu. Písničky z muzikálu jsem každopádně znala už dlouho před tím, než jsme začali zkoušet, a hned jsem se do nich naprosto zamilovala.

V muzikálech nejsi úplně nováčkem, přesto jsi dosud většinou hrála spíš v muzikálech pro děti. Jaké to bylo najednou skočit do tak vážného muzikálu, jako je právě Krysař?

Bylo to opravdu „hustý“, ale vzhledem k tomu, že i v těch pohádkových muzikálech se občas našly nějaké ty dramatické polohy, tak mě to tak jako hezky připravilo a jsem ráda, že moje první dramatická role je zrovna Rózi v Krysaři. Bylo to náročné, ale myslím, že jsme to zvládli dobře.

Když už jsme u těch muzikálů, máš nějaký nejoblíbenější muzikál? A chtěla by sis v něm zahrát?

Mám spoustu oblíbených muzikálů. Hodně ráda mám třeba Vlasy, které se zrovna chystají právě v Divadle Kalich. To je pro mě takový muzikálový fenomén, který se zároveň vlastně vymyká veškerým ostatním muzikálům. Z českých muzikálů miluji Draculu, potom třeba Spring Awakening (Probouzení jara) a Jesus Christ Superstar. Prostě takové ty klasiky. A jestli bych si v některém chtěla zahrát? Určitě, nejlépe ve všem. (smích)

V posledních měsících jsi pracovně dost vytížená – zpíváš, hraješ, a to v televizi i v divadle. Před časem jsi se však také věnovala vlastnímu kanálu na Youtube. Lákalo by Tě se točení videí věnovat nějak více?

Já bych ráda studovala režii na FAMU nebo i na DAMU, takže se tomu určitě nějak chci věnovat i nadále. To natáčení videí na Youtube mě ale trochu omrzelo, hlavně kvůli tomu, jaký se z toho v posledních letech stal fenomén. My jsme videa točily ještě dříve, než byl ten tzv. „youtubering“ tak známá činnost a nebyl to takový šílený mainstream. To, co se kolem toho děje v současné době, mi připadá fakt „ulítlý“. Takže teď jsme to zatím odložily a hledáme nějaké pořádné téma, o kterém bychom chtěly točit.

Takže ten současný trend „youtuberů“ příliš neuznáváš?

Ne, neuznávám. Ti lidé – „youtubeři“ - mi sami o sobě určitě nevadí, nemají důvod mi vadit a některá jejich videa i sleduji, když jsou pro mě inspirativní. Rozhodně to ale není tak, že bych to nějak zvlášť vyhledávala a chtěla to veřejně podporovat.

Jaký typ videí by Tě tedy nejvíce bavilo točit?

My jsme točily parodie, což mě bavilo opravdu hodně a zkusila jsem si na tom právě i tu režii. Pak jsme do toho různě tančily, něco jsme také samy přezpívávaly, a to jsou další věci, které mám ráda. Ale hlavně jsme díky tomu poznali spoustu nových lidí, což bylo super.

Máš teď spoustu fanoušků a řada z nich Tě třeba považuje i za vzor. Snažíš se je nějak inspirovat?

Chtěla bych je inspirovat k tomu, aby byli dobře vychovaní, i když tedy nevím, jestli jsem v tomhle vzhledem k mému slovníku úplně ten nejlepší vzor. (smích) Ale rozhodně bych chtěla lidi obecně inspirovat k tomu, aby měli svůj vlastní názor, aby si za svým názorem stáli, aby se chovali slušně k ostatním a hlavně aby měli rádi sami sebe, protože to si myslím, že je hlavní problém mnoha Čechů. To, že lidé nemají rádi sami sebe, a jsou tak strašně zakomplexovaní, že jsou pak negativní vůči druhým. To bych chtěla, aby se změnilo. Aby si lidé více pomáhali, a tak.

Před nedávnem jsme vstoupili do nového roku 2018. Patříš mezi lidi, kteří si dávají předsevzetí?

Patřím, ale nikdy je nedodržuji, takže ta odpověď spíš zní: „Patřím k těm lidem, co si dávají předsevzetí, ale nedodrží je ani druhý den.“ (smích) Já si každý rok dávám předsevzetí, že musím zhubnout, ale zatím se mi to nikdy nepodařilo. Tento rok jsem si však dala předsevzetí, že na sobě chci makat a udělat spoustu nových věcí pro kapelu. Na to se teď chci nejvíce zaměřit. A pak také hlavně na to, že si vymezím čas sama pro sebe, protože minulý rok jsem to vůbec nedělala, a také jsem na to doplatila.

A na závěr - máš nějaké oblíbené motto?

Mám, moje nejoblíbenější motto zní: „Pokud to nezkusíš, tak to nezjistíš.“ A podle toho se také řídím.

< Předchozí		Další >