Markétu Harasimovou znám poměrně krátkou dobu, ale po přečtení jejího románu Poháry touhy se mi tak nějak dostala pod kůži. A protože jsem ji chtěla poznat víc, zrodil se tento rozhovor:

 

 

Markéto, vím o vás, že jste spisovatelka. Ale zajímalo by mě, odkud pocházíte, jaké máte koníčky… Má spisovatelka vašeho formátu čas na koníčky?
Narodila jsem se v Krnově na severu Moravy, ale brzy jsem prchla jižním směrem. Podhůří Jeseníků je nádherné, ale já jsem milovník slunce, tepla a sucha, takže mi kraj pod Pálavou vyhovuje mnohem víc. Pokud odhlédnu od svého povolání, které je současně mým největším koníčkem, pak miluji procházky přírodou, a to v každém ročním období. Nejlépe se odreaguji u klasické české komedie, a s chutí se začtu do knih na téma osobního rozvoje. Mám ráda zvířata, především kočky. Někdy si říkám, že jsem v minulém životě určitě měla mourovatou srst, čtyři tlapky a mrskající ocásek.

Zdroj foto: Alcafoto, Alena Oršoničová

Na svém kontě už třináct, vlastně za pár týdnů přibude čtrnáctý román. Kde čerpáte inspiraci? Jsou příběhy smyšlené, nebo vycházejí z osobních prožitků?
Inspirace je naštěstí stále dost. Mám uložených několik námětů, které se v budoucnu chystám literárně zpracovat, a stále přibývají nové. Největší studnicí příběhů je pro mě sám život – píšu vlastně o tom, co se může stát každému z nás. Využívám při tom především fantazii. Mé knihy se nezakládají na skutečných událostech ani mých prožitcích, občas ale některou svou zkušenost použiji k dokreslení situace. Anebo když zkrátka nemůžu jinak, protože se jedná o věc ze soudku „to prostě nevymyslíš“.

Zdroj foto: Foto archiv Markéty Harasimové

Jaký byl váš spisovatelský začátek? Kdy vyšla vaše první kniha a jaký to mělo průběh?
Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že se stanu spisovatelkou. Vlastně na to ani nebyl čas, protože můj první román vznikl, když mi bylo patnáct. Na profesionální literární dráhu mě to pak navedlo překvapivě snadno. S prvotinou jsem neměla žádné úmysly, ale přečetla si ji kamarádka, která mě ponoukla, abych ji poslala do nakladatelství. Tak jsem to udělala a za dva měsíce mi přišla smlouva spolu se žádostí o další rukopis podobného žánru. Narazila jsem zkrátka ve správnou chvíli na správné lidi, a asi zafungovalo i štěstí. Pak už nebyla cesta zpět, psaní mě pohltilo.

Zatím poslední román Poháry touhy se odehrává na vinici. Jste sama vinařka nebo máte k té tématice blízko?
K volbě tohoto prostředí mě zčásti přivedli mí přátelé z řad vinařů a také to, že ve vinařském kraji žiji. Má osobité kouzlo. Vím, jak je těžké vyrobit kvalitní víno, že jde o celoroční dřinu, a i přesto vás nakonec může zradit počasí, hladový hmyz nebo zvěř. Případně i lidské živly. Chtěla jsem vinařům vzdát hold a podchytit v románu alchymii, která vznik vína provází. Plus všechno to okolo, samozřejmě opentlené mou klasikou. Nechybí tedy detektivní zápletka, milostné jiskření, a tentokrát jsem přidala i trochu mystiky. Vinařka ale rozhodně nejsem. Mám na zahradě devět hlav révy, které díky mé neschopnosti žijí vlastním životem až do doby, než se o ně postará kamarád vinař.

Zdroj foto: MaHa

Vaše knihy mají logiku, spád a nenašla jsem tu nudné pasáže. Jak dlouho se chystá příprava takového románu?
Děkuji, moc si vážím pochvaly! Pokud jde o samotnou přípravu, je to různé - každé téma vyžaduje jiný ponor do problematiky. Obvykle ale s rešeršemi začínám tak tři měsíce předtím, než začnu tvořit samotný děj. Snažím se dozvědět maximum o prostředí, do kterého příběh zasadím, o lidech, kteří se v něm pohybují, a nasát tu správnou atmosféru. To ale nekončí ve chvíli, kdy se pustím do první kapitoly. Při psaní pak nabíhají nové otázky a nejasnosti, takže navzdory nasbíraným materiálům spolupracuji s odborníky dál a pídím se po dalších podrobnostech. Mým cílem je, aby kniha byla důvěryhodná a obsahovala relevantní informace, nikoli smyšlenky. Ty totiž člověk znalý tématu logicky odsoudí jako nesmysl. Celkově mi napsání knihy včetně počátečních rešerší trvá šest až devět měsíců.

Kde se zrodil nápad skloubit napětí a erotiku?
Doplnění erotických motivů přišlo samovolně, vývojem. Zdálo se mi přirozené vložit do děje i intimní život hrdinů, protože je to něco, co všichni známe a není možné to vynechat ani z knižního příběhu. Napětí má svou přitažlivost stejně jako erotika. Ta navíc dokáže odlehčit kriminální zápletku, která by jinak mohla být příliš hutná. Mé knihy nejsou klasickými detektivkami, ale zrcadlí životy běžných lidí na pozadí kriminálního motivu. Vyprávím osudy hrdinů, kterým do cesty zničehonic vstoupí událost, jakou by si nikdy nepřáli zažít: obvykle zločin nebo osobní tragédie.

Zajímalo by mě, jak vypadá váš pracovní den? Jste spisovatelka na plný úvazek?
Ano, už nějaký čas se psaním živím a je to opravdu práce na plný úvazek. Většinou začínám okolo deváté a nekončím před jednadvacátou, samozřejmě s přestávkami. Střídám tvůrčí činnost s tou administrativní, protože kromě psaní (ať už románu, knížky pro děti, povídky anebo scénáře) dělám všem svým knihám také marketing. Jinak to dnes ani nejde, autoři svá díla v kvantu titulů, co vycházejí, musí propagovat. Dopoledne se víc věnuji kancelářským záležitostem, později pak přecházím ke korekturám, přípravám na kulturní vystoupení a samotnému psaní. Nedílnou součástí mých pracovních aktivit jsou taky programy pro děti a dospělé, které pořádám v knihovnách i na jiných místech, plus křty a další veřejné akce.

Zdroj foto: Markéta Kobrská

Právě chystáte k vydání knižní novinku, o čem bude a kdy vyjde?
Nová kniha se jmenuje Purpurové doteky a vyjde 30. října. Je to opět detektivní příběh a já bych ji označila jako „romantickou detektivku“ nebo „erotický krimithriller“. Použít se dá obojí. Je o malířce, která se náhodně stala svědkyní vraždy. Nic si ale nepamatuje, protože po tom zážitku trpí amnézií. Hledá ztracenou identitu a netuší, že je jí v patách chladnokrevný zabiják, který ji chce zlikvidovat. Kromě toho ale prožívá i vášnivé milostné vzplanutí… a víc už neprozradím J. Kniha je určena především ženskému publiku a čtenáři v ní najdou napětí, emoce, erotiku, ale i humor.

Zdroj foto: MaHa

Vydáváte jednu knihu za druhou, od roku 2017 ve vlastním nakladatelství MaHa. To asi nebyla jednoduchá cesta. Jak nakladatelství vzniklo? A vydáváte i jiným autorům?
Je pravda, že se mé tempo zrychluje: aktuálně zvládám napsat dvě až tři knihy ročně. Časově tak v určité fázi pracuji na dvou rukopisech zároveň. Založení nakladatelství byl krok, který jsem zvažovala asi rok a půl. Pak to rozhodnutí přišlo skoro ze dne na den a já do toho praštila. Každý začátek vyžaduje spoustu učení a je potřeba nasbírat důležité informace, aby celý podnik fungoval, což mě také neminulo. Jsem nakladatelský nováček, ale naštěstí mi pomohl fakt, že se v knižním světě pohybuji už od studií a nějaké rady mi dali i kolegové z branže. Je to proces, jelikož pořád získávám další a další zkušenosti - o tom je ale každé podnikání. Zatím vydávám jen své knihy, ale brzy plánuji produkci MaHa rozšířit i o díla jiných autorů.

Zdroj foto: Markéta Kobrská

Za jakých podmínek vydá vaše nakladatelství knihu jiného autora?
V MaHa se chci zaměřovat na původní českou tvorbu, primárně beletrii určenou ženám. Pomýšlím i na edici osobního rozvoje, což je oblast, která mě dost zajímá. Podmínky nejsou přesně stanovené, záleží hlavně, aby byl nabízený rukopis na profesionální úrovni, v souladu s tím, čemu se MaHa věnuje, a měl potenciál oslovit čtenáře.

Na co dalšího se mohou čtenáři těšit?
V současné době se připravuje překlad knihy Poháry touhy do Slovenštiny. Poháre túžby vyjdou v polovině listopadu a 23. 11. titul pokřtíme. Křest proběhne v Bratislavě na parníku Gracia. Další křest bude následovat po vydání Purpurových doteků (vychází 30. 10.), a to 5. prosince v pražském Luxoru na Václaváku. K této novince točí studenti zlínské Univerzity Tomáše Bati trailer. Byla jsem se na natáčení podívat a na výsledek jejich práce se moc těším. A na závěr se připravuje horká novinka: moje prvotina pro dětské čtenáře Z deníku kočičky Ťapičky. Ilustrace jsou už hotové a knížka by měla na pulty dorazit v prosinci. I tento počin budeme křtít, ale až na začátku příštího roku. Všechno mohou čtenáři najít také na mém webu.

Zdroj foto: Markéta Kobrská

Pro představu, jak Markéta píše, se můžete podívat na recenzi, již zmíněného románu Poháry touhy.

< Předchozí		Další >