Zatímco před dvěma lety mu vyšly tři knihy Legendy česko-slovenské populární hudby, Hvězdy odvedle a Životní příběh Ivety Bartošové, pro letošek Robert Rohál připravil faktografickou knihu o Heleně Vondráčkové. Výpravnou publikaci, která vychází u příležitosti zpěvaččina životního jubilea, by mělo začátkem léta vydat pražské nakladatelství Brána.

 

Kde se vzal nápad sepsat o Heleně Vondráčkové knihu?
Tak předně jsem o Heleně napsal už dvě publikace. Jedna vyšla v době, kdy slavila čtyřicet let na scéně, druhá o něco později. Ta však byla nejen o ní, ale i o Jiřím Kornovi. Svého času to byl pěvecko-step-taneční tandem, který neměl v Evropě konkurenci. Ale zpět k vaší otázce. Chtěl jsem napsat původně knížku, kde by byly v hlavní roli její kostýmy. Myslím, že většina z nich má svůj příběh, svou historii. A za těch padesát let, co se Helena na scéně pohybuje, jich vystřídala mnoho. Měla spoustu nádherných kostýmů pro různé zahraniční festivaly, nebo televizní pořady... Jenomže tento nápad přebil jiný. Helena letos slaví neuvěřitelnou sedmdesátku a tak šly kostýmy do kopru, protože jsem se rozhodl pro faktografickou publikaci. Nicméně tam některé kostýmy zmiňuji, například ty, které pro ni vymyslela Marie Marková. V jednom z nich zpívala Miláčka, ve druhém vyhrála sopotský festival... Vzpomínám si, že když jsem Heleně loni v létě volal s tím, že o ní chci napsat knihu, tak nechtěla. Ptala se mě, jestli to bude ještě někoho zajímat. Když jsem jí ale řekl, že by to měla být knížka faktografická a zaměřená na uměleckou dráhu, povolila. Nakonec se už roky známe, sleduji její kariéru dobrých pětačtyřicet let. Bylo mi asi třináct, když mě okouzlila svým Miláčkem...

Jak jste knihu o Heleně Vondráčkové vlastně koncipoval?
Není to ani žádný bulvár, ani memoáry, ale chronologický přehled její kariéry, který jsem rozdělil od prologu přes pět kapitol (co kapitola, to dekáda čili jedno desetiletí) až po epilog. Do textu jsem zakomponoval jak Heleniny promluvy, tak recenze fundovaných kritiků. Hlavně jsem se ale snažil, abych nezapomněl na zásadní akce, ať už to byly důležité koncerty, soutěže, festivaly, zahraniční turné a všechny důležité televizní pořady, muzikály... A že toho tedy v případě Heleny bylo! Zajímavě působí i přeložené recenze z Japonska, kde ji tamní tisk nazval Květinou z Prahy.

Co zajímavého se v knize ještě objeví?
Spousta fotografií, které nejsou profláklé a které jsme s Helenou vybírali jedno nebo dvě odpoledne u ní doma v Řitce. Je tam třeba fotka, na níž je Helena v roli Vykladačky v Baladě z hadrů, kdysi uváděné divadlem Rokoko. Fotek tam bude dost, stejně jako kratších příspěvků, které na adresu Heleny napsali třeba Karel Gott, Marika Gombitová, Zdenek Merta, Janis Sidovský, textař Eduard Krečmar, kostýmní výtvarnice Dagmar Březinová a Táňa Kovaříková, David Deyl, Vlady Gryc, redaktor a editor několika jejích výběrových alb Jiří Svoboda, režisér Petr Soukup, Helenin německý producent a textař Filip Albrech nebo Jan Adam, který s ní kdysi připravil nejen její proslulé Broadway Album... Vedle toho v knize nechybějí ani medailónky Heleniných důležitých spolupracovníků Josefa Vobruby, Darka Vostřela, Jaromíra Vašty, Bohuslava Ondráčka, Zdeňka Rytíře, Zdeňka Borovce, Vítězslava Hádla, Franka Towena nebo Luďka Švábenského. Jako zajímavá se mi jeví i rozkošná básnička Ivo Jahelky, který s Helenou hrává tenis a který ji ony verše napsal na papírový tácek... Samozřejmě nechybí kompletní diskografie a filmografie či přehled Heleniných ocenění. Anebo jsem tam zařadil jedno zajímavé srovnání - jednu Heleninu slavnou fotografii, která pochází ze Zpívajícího filmu, a vedle ní olej, jehož autorem je malíř Petr Polášek.

Jak dlouho jste na knize pracoval?
Přibližně tři čtyři měsíce. Koncem minulého roku jsem text odvezl Heleně a ta jej asi dva měsíce četla. Současně v něm něco škrtla, něco upřesnila či doplnila, čemuž jsem moc rád. Muselo to proběhnout její autorizací, to byla její podmínka - a navíc ona má perfektní paměť, skvěle knihu doplnila. Párkrát jsem se sešel i s Heleninou báječnou sestrou Zdenou, se kterou jsem se spřátelil.

Kdy publikace vyjde a jak se bude jmenovat?
Na knize se zatím redakčně stále pracuje a mělo by ji vydat - doufám, že v průběhu června - nakladatelství Brána. Měla by to být výpravná celobarevná kniha. I název máme zatím pouze pracovní, ale třeba se ujme zrovna Helena, jedinečná a svá.

Co vás na Heleně tak fascinuje?
Celá její kariéra se vším všudy. Ale také jsem si teď znovu uvědomil, jak je pracovitá, cílevědomá a že nic neponechá náhodě. Že je neskutečný dříč a pořád ji to baví. A jakou pak má radost, když to přenese na své publikum. Navíc nestačila zestárnout, nemá na to čas. Nelpí na vykonaném, neusíná na vavřínech. Pořád má kolem sebe mladé lidi, mladé spolupracovníky, což je znát jak na její hudbě, tak v celkové image.

Které Heleniny písně se vám líbí nejvíc?
Těch je moře, ale často si pouštím album Paprsky stejně jako album Ostrov Heleny. Jinak mám slabost pro písně jako Dej svý děti spát, Nedovol mi spát, Ptačí hnízda, Tvá malá Jane, Přejdi Jordán, Zpěv náš vezdejší, Vždycky mám kam jít, Ráj, Rozloučím se s ním...

Mimochodem, jak se vám líbí Helenino album Dávno vím svý?
Podle mého názoru je skvělé. Je to něco jiného než to, co vyšlo na posledních deskách. Tohle "zralé" album navíc koresponduje s jejím letošním životním jubileem. O jeho kvalitě nemůže být sporu, ale co mě u Heleny opět fascinovalo, bylo to, že i po padesáti letech aktivní kariéry dokázala překvapit. Ale také jí to pořád zpívá. Těším se také na její Diamantovou 5CD kolekci, která by měl vydat Supraphon už v červnu a která by měla nabídnout vedle toho nejlepšího i nejedno hudební překvapení. Avizovány jsou nějaké předělávky, nový duet s Leonou Machálkovou ale také píseň Jednou za život ze slavného muzikálu Sunset Boulevard s nádherným textem Michaela Prostějovského.

Zpět k vám. Co máte v plánu po Heleně Vondráčkové?
Další faktografickou knížku - tentokrát o Věře Špinarové a její kariéře, kde jsem opět použil některé její dřívější proklamace, úryvky z rozhovorů, které jsem se zpěvačkou dělal, ale také recenze na její desky a koncerty. Zajímavé příspěvky na adresu Věry napsali třeba také Jaroslav Wykrent, Andonis Civopulos, bubeník Petr Žůrek nebo Věrčin osobní kadeřník František Letal.

ROBERT ROHÁL
Publicista, fotograf a autor řady knížek Robert Rohál (*1959) pochází z Holešova na Kroměřížsku. Po maturitě na ekonomické škole pracoval v kultuře a od roku 1990 jako redaktor a editor v tištěných médiích. Během let prošel několika redakcemi ve Zlíně, Praze i rodném Holešově. V roce 1998 mu vyšla první knížka o zpěvačce Heidi Janků, během dalších let jich napsal více než čtyřicet, některé pod pseudonymem. Většinou se zabývá osobnostmi ze světa populární hudby či prvorepublikového filmu, muzikálu či divadla. Vedle psaní je jeho velkým koníčkem nejen historie domácí pop music, ale také fotografování. Jeho doménou je černobílá fotografie, kterou za posledních deset let prezentoval na řadě výstav nejen v Česku.

Dana Ehlová
Foto František Jirásek a archiv Robert Rohál

< Předchozí		Další >