Musel to být další z božích záměrů, aby se sešli dva novodobí evangelisté Matouš a Petr a stvořili Bibli pro cestovatele. Modlitby nomádů – začátečníků byly vyslyšeny a zrodila se Travel Bible! Nachystala jsem si desatero otázek pro Matouše a přidala ještě jednu, abyste získali představu, jak vám tato kniha může změnit život.
Matouši, přiblížil bys, prosím, našim čtenářům, co jsi vystudoval a čím se vlastně živíš?
Vystudoval jsem jen gymnázium, z vysoké jsem utekl po 6 týdnech. Měl jsem pocit, že praxe mi dá mnohem víc, a teď s odstupem dvou let mohu s jistotou říct, že jsem se rozhodl správně. Čímž ovšem neříkám, že bych nějakou zajímavou školu nechtěl vystudovat – motivace je ale hlavně v rozšíření obzorů, ne proto, abych to pak mohl dělat jako práci.
Začínal jsem jako fotograf a novinář, což do dneška dělám – píšu pro cestovatelské magazíny a weby. Postupně mě ale hodně chytil online marketing, takže dnes pracuji hlavně jako nezávislý konzultant pro reklamu na sociálních sítích. Což je věc, která se dá stejně vystudovat jedině praxí a učením se od zkušenějších kolegů. A do toho jsem teď s kolegou Petrem Novákem vydal knihu pro cestovatele – Travel Bibli.
Jak se zrodil nápad Travel Bibli napsat?
Před více než rokem jsem se pustil do sepisování svých zkušeností pro kamarády, abych je motivoval cestovat a co nejvíc jim to usnadnil. A pak za mnou jednoho dne přišel Petr s tím, jestli s ním napíšu knihu. Když mi přiblížil jakou, začal jsem se se slovy „Jasně, já už mám kus hotový!” smát. Od té chvíle se to rozjelo na plné obrátky.
Knihu jste psali dva, ale každý jste na cestách většinou někde jinde. Jak probíhal tvůrčí proces? Dělili jste si práci nějak podle specializace?
V létě se nám naštěstí celkem dařilo potkávat se osobně. Sice jsme si v průběhu psaní každý občas někam „odskočili” do zahraničí, ale jinak jsme hodně psali společně. Na podzim jsme pak spolu dokonce letěli do Íránu, to bylo úplně super. Dokončování knihy a příprava členské sekce už probíhala téměř stoprocentně na dálku. Ale v dnešním světě je to vlastně hrozně jednoduché – můžeme si libovolně volat, používáme aplikace pro týmovou práci, jako například perfektní Trello, hodně toho řešíme přes pracovní chat.
Práci jsme si částečně dělili – Petr psal hlavně kapitoly kolem letenek, bydlení a financí, já zase například k digitálnímu nomádství, cestovatelskému blogu nebo focení na cestách. A hodně jsem komunikoval s dalšími cestovateli, jak osobně, tak po mailech. Petr je hodně „googlící” typ a já rád dávám dohromady zkušenosti ostatních. Takže jsme se parádně doplňovali. Na mnoha kapitolách jsme ale pracovali společně – minimálně jsme si vzájemně doplňovali zkušenosti.
Jaké informace jsi nejvíce postrádal, když jsi začínal s digitálním nomádstvím?
Měl jsem to štěstí, že jsem kolem sebe měl docela dost lidí, kteří již zkušenosti s nomádstvím měli, například Roberta Vlacha z portálu Na volné noze ( Navolnenoze.cz ). Takže jsem věděl, jak si organizovat práci, jak nastavit komunikaci s klienty… Hodně mi ale chyběly technické informace, které mi dnes výrazně zjednodušují život. Například jak na cestách řešit peníze – přístup k účtu, bezpečnost, výběry z bankomatů… Nebo právě jak nastavit týmovou komunikaci a zbytečně neztrácet čas řešením zbytečností a nedorozuměními.
A to vše v knize bude?
Jasně! Nomáda-začátečníka provedeme vším, co bude na cestách potřebovat. Dáváme velký důraz na přípravu před cestou a pracovní morálku, to je podle mě pro práci na dálku naprosto zásadní. Není to o tom se jen tak sebrat a letět si sednou s notebookem na pláž. Digitální nomádství nabízí obrovské výhody, pokud ale člověk nedokáže udržet pracovní disciplínu, o většinu z nich přijde. Pak už je to jen cestování se zbytečnou váhou notebooku a stresem navíc… Přesně tomu chceme, aby se lidi vyhnuli.
Napadá mě, jsou tam i nějaké rady či doporučení pro tělesně hendikepované cestovatele?
Přímo v knize nejsou (i když určitě spoustu praktických věcí z ní také využijí), ale podobným tématům se postupně chceme věnovat v členské sekci, která ke knize neodmyslitelně patří. Teď třeba dáváme dohromady různé tipy a zkušenosti k cestování s dětmi – spolu s rodiči, kteří se svými ratolestmi cestují, samozřejmě. V průběhu psaní nám totiž došlo, že prostor knihy je vlastně hrozně omezený… Pokud se mezi čtenáři najde někdo, kdo by se s ostatními chtěl o své zkušenosti podělit, budeme moc vděční, pokud se nám ozve!
Jaké země jsi již navštívil? Kolika jazyky (a jakými) se domluvíš?
Krom Portugalska a Španělska (byl jsem jen v Barceloně, to není Španělsko :D) jsem projel většinu západní, střední a jižní Evropy – nejdůkladněji asi Skotsko a Holandsko, obě ty země jsem si naprosto zamiloval. Loni jsem měsíc strávil na Srí Lance, kam jsem se letos vrátil strávit Vánoce, v únoru a březnu jsem byl v Thajsku, Laosu a Malajsii, v říjnu v již zmiňovaném Íránu a od půlky listopadu fakticky bydlím v Chiang Mai na severu Thajska.
Domluvím se anglicky a německy, mám to štěstí, že celkem slušně rozumím polštině, a teď jsem se začal učit thajsky. Je to fakt vtipný jazyk – třeba nudle se v překladu řeknou jako „nudlová polévka bez vody”.
Jaká poznání či zážitky z cest tě nejvíce obohatily?
Na každé cestě je to něco nového. Třeba když jsem poprvé sám měsíc stopoval po Skotsku s asi 150 librami, uvědomil jsem si, že abych mohl cestovat a byl naprosto šťastný, opravdu nepotřebuji peníze. Moje náklady byly někde kolem 2 liber za den, většinu peněz jsem utratil za trajekty. A zjistil jsem, že „cizí” lidi jsou vlastně až neuvěřitelně ochotní. Všude se najde někdo, kdo vám v případě potřeby pomůže.
Obecně mi cestování umožňuje dělat si o světě vlastní obrázek. Už dlouho nesleduji masová média, ale když už výjimečně něco zahlédnu, ukazují tam často naprosto scestné věci. Snad celý svět si například kvůli médiím myslí, jak je Írán nebezpečná země plná samých zlých muslimů. Přitom právě v Íránu jsem zatím potkal úplně nejpohostinnější lidi vůbec a i v naprosto obřím Teheránu jsem se cítil bezpečněji než v Plzni. A shodujeme se na tom se všemi cestovateli, kteří tam byli. Ti, kteří ještě stihli Sýrii před tím, než tam vypukl současný blázinec, o ní říkají to samé. V těchto zemích se lidi předhánějí, kdo vás pozve na lepší oběd a kdo vás u sebe nechá přespat.
Spolupracovali na Travel Bibli i další lidé?
Ano, dali jsme dohromady zkušenosti mnoha dalších cestovatelů – hodně nám pomohl třeba Tomáš, autor oblíbeného blogu Čech ve Vietnamu, nebo Adam Marčan, jeden ze zakladatelů Naučmese. Celkově jsme ale oslovili desítky lidí a většina z nich přispěla svými postřehy. A jak už jsem zmínil – zkušenosti ostatních cestovatelů budou hodně přibývat v členské sekci ke knize i na našem blogu.
Jaké jsou tvoje nejbližší plány?
Nerad plánuji dlouho dopředu, takže teď vím jen to, že Vánoce strávím u jedné úžasné rodiny na Srí Lance a v únoru se potkám s Petrem na jihu Thajska. Někdy ve stejnou dobu by snad měla přiletět i mamka se ségrou. Pak mě hodně láká Vietnam, Kambodža a Indonésie, chci se vrátit do Laosu a ideálně na jaře přeletět do Austrálie a na Zéland. Ale kdo ví, třeba se to vyvine úplně jinak, nechám tomu volný průběh.
A co bys poradil „váhavým střelcům“, kteří by rádi cestovali, ale brzdí je obavy a stále mají nějaké to „ALE“?
Ať si co nejdřív koupí letenku. Pak už se přestanou soustředit na „ale” – budou muset řešit spoustu jiných věcí, jak vlastně cestu zařídit. A ať si přečtou Travel Bibli, aby nemuseli opakovat začátečnické chyby, kterých jsme si my užili až až…
Matouš Vinš
Marketér, fotograf, a digitální nomád, který žije svůj sen, cestuje po světě a inspiruje ostatní. Na Naucmese.cz učí lidi v kurzu Dobrodruhem na plný úvazek jak cestovat, pracovat přitom a následně lukrativně zužitkovat své zážitky.
www.naucmese.cz/matous-vins
www.matous-vins.cz
Foto: archiv Matouše Vinše
| < Předchozí | Další > |
|---|