I když je Jakub Krumpoch teprve na samém začátku, něco už má přece jenom za sebou. Třeba ceněný dokument Unhappy Happy Life, který měl premiéru před třemi lety, anebo několik klipů. Vedle toho je však mladý filmař i autorem několika scénářů, které se snaží prosadit do finální verze, a jak vidno, snad se mu to v nejbližší době podaří. Právě kvůli tomu se přestěhoval z rodného Přerova do Prahy, kde to má k mnoha důležitým dveřím přece jenom blíž.

Jak se dnes, s odstupem času, díváš na svůj dokument Unhappy Happy Life? Dělal bys ho třeba teď jinak?

Možná ruce bych měl jistější s kamerou (smích). Tenkrát jsem stativ neměl, nebo myslím v první polovině natáčení, a když jsem se nedávno na dokument díval, musel jsem se smát některým záběrům, které se třepaly, to je tak jediný. Ale obsah a formu, jakou jsem příběhy oněch mužů snímal, sestříhal a prezentoval, bych určitě neměnil.

Která témata tě lákají zpracovat do formy dokumentu a proč?

Mám za sebou dokument o „bezdomovcích“ Unhappy Happy Life, ale třeba s hudebním skladatelem Richardem Pachmanem mám roztočený film o Stolpersteine, ten je o židovských obětech druhé světové války a uctění jejich památek. A chystám ještě dokument o hraběnce Wrbnové z Holešova, samé lidské osudy a příběhy. Takové dokumenty mne lákají.

Co zamýšlený dokument o hraběnce Barboře Wrbnové? Co tě na této látce přitahuje?

Příběh, velice silný příběh o milující ženě, která i po smrti svého milovaného manžela a nepřízni politického vývoje v době, ve které žila, byla silná a svá. Později se s ním snažila spojit pomocí spiritistických seancí, za což ji pak komunistická diktatura zavřela do kriminálu. To mne zaujalo nejvíc, dává to prostor k temnějšímu a hororovějšímu pojetí dokumentu.

Jako režisér jsi také podepsaný pod několika videoklipy…

Někdy jsem k režii přidal kameru a z 90 % jsem je i scenáristicky zaštítil, momentálně se chystám s kapelou Penzistor uzavřít klipovou trilogii. Natočil jsem s kluky první klip Vepřo Knedlo Zelo, kde jsem režíroval, a ve druhém (Chopper dědek) jsem stál i za scénářem a v některých scénkách i za kamerou. S kluky z kapely se znám už dlouho a ta pohoda, co je s nimi na place, jde cítit z každého záběru. Proto se moc těším na další spolupráci, opět to bude rocková klipová komedie, tím myslím klip, hudbu mají tihle ostřílení borci v malíčku. Jsem rád, že ty klipy mají úspěch. Jinak mám za sebou klipy pro kapelu LsD, Spocená uklízečka a pro klub ROXY v Praze jsemtočil záznam koncertu a rozhovor s Fritzem Kalkbrennerem z Německa a další…

Před časem jsi navázal kontakt s legendárním režisérem Jurajem Herzem. Jak vůbec došlo k vašemu prvnímu kontaktu?

No to už je, myslím, tři roky zpátky. Ta spolupráce už není aktivní, Juraj Herz mi pomohl a dal zpětnou vazbu při práci na mém scénáři k hranému hororovému filmu o pedofilním knězi. Dal mi spousty cenných rad, ale dál už to nechal na mně, ať se s tím poperu, za což jsem mu nejvíc vděčnej. Musím uznat, že nebýt jeho, nebyl by ten scénář tak dobrej, moc se těším, až se dostane k realizaci - ale to je hudba budoucnosti, mělo by to být okolo roku 2017.

Které filmy od něj máš nejradši?

Spalovač mrtvol, bez debat, podle mne je to nejlepší český film vůbec, a samozřejmě Panna a netvor, tahle pohádka mi nedala spát hodně dlouho v dětství. Z těch novějších filmů se mi od něj nejvíc líbil Habermannův mlýn, ten byl skvělej a děsivej zároveň, emočně náročnej film, prostě Juraj v plné síle.

Jak jsem pochopil, určitě směřuješ k celovečernímu příběhu, nebo se pletu?

Nepleteš, vždy jsem k němu směřoval, letos bych rád zrealizoval svůj první, celovečerní, hraný film podle svého scénáře, který jsem psal na motivy knihy Charlese Bukowského. Trošku jsem předběhl posloupnost a mám k němu už nahraný i soundtrack s titulní písní od Věry Špinarové, ale já měl vždy první hudbu a potom jsem do ní točil. Prostě naopak. Když jsem točil Unhappy Happy Life, ještě před prvním záběrem jsem dostal od Richarda Pachmana tři písně z jeho CD k dispozici, a myslím, že jeho hudba v onom dokumentu sedí s mým černobílým obrazem nádherně. Na přelomu května a června budu realizaci „Bukowského“ řešit s produkcemi, které jsem oslovil a které oslovily mne, tak snad se už konečně dohodneme. (smích)

Je těžké prorazit jako režisér? Co všechno pro to uděláš, abys natočil svůj první celovečerák a po něm i další?

Když se nedomluvím s produkcemi, zaplatím si to sám s pomocí nějakých malých sponzorských darů a pustím to pak na festivalu Otrlého diváka v Praze! (smích) Ne, dělám si srandu, prostě věřím, že ten scénář je natolik kvalitní, aby zaujal nejen produkci, ale i diváka, a režijně se toho už vůbec nebojím.

Ono je těžký se prosadit s vážnějším scénářem a nápadem na film u nás v republice, než s lehčím, komediálním námětem pro klasického českého diváka. Americké velkofilmy, česká dramata nebo nezávislá tvorba jsou u nás nemilosrdně válcovány Babovřeskami a jim podobnými. Nikomu se ty filmy nelíbí, každý na ně nadává, přitom ale kina jsou plná a čísla mluví jasně, českej divák je zdegenerovanej a hloupej, nebojím se to říct, protože soudě dle čísel sledovanosti Ordinací v růžových zahradách v televizi a oněch Babovřesek v kinech nemůžu nic jiného konstatovat, než to, že český divák prodělal lobotomii a ještě mu bude dlouho trvat, než se z ní dostane. Když se pak podíváš na návštěvnost kin v zahraničí, na co lidé chodí, a pak u nás, je ti z toho do breku. Věřím, že když dostanu šanci s Bukowskim a udělám kvalitní film, který pobaví a ukáže našemu divákovi, že to jde, když se chce, nebude s realizací mých dalších šílených scénářů problém.

Myslím si, že jsi toho hodně pro své cíle udělal už jenom tím, že ses odstěhoval z Přerova do Prahy. Tam máš k tomu ke všemu podstatně blíž…

To určitě ano, 99 % produkcí, které teda znám já, sídlí v Praze, navíc jsou zde všechny televize, barrandovské studio apod. Je tu prostě všechno, co moravskej snílek a kovboj k filmové tvorbě potřebuje, kontakty a možnost realizace.

Jak hodnotíš českou kinematografii v posledních letech? Existuje film, který se tivyloženě líbil?

Jak jsem říkal předtím, je zdegenerovaná. Poslední český filmy, co stály za zmínku, jsou Ve stínu, Kobry a užovky, Habermannův mlýn. Ale líbí se mi způsob a realizace filmů Petra Jákla, fandím mu, že to nedělá typicky česky.

Jaký typ filmu tobě jako divákovi vyhovuje nejvíc?

Já má rád psychárny, šílený, ujetý příběhy, zvraty apod. Třeba jihokorejskej Oldboy.

Takže uzavřeme tento rozhovor otázkou, co všechno bys chtěl ve svém uměleckém snažení zvládnout letos?

Dokumentární film o hraběnce Barboře Wrbnové, hraný film podle Bukowského a pár hudebních videoklipů. Navíc bych se rád dokopal konečně k vydání své knihy, kterou jsem napsal. Vystupuje v ní fiktivní postava, která je takovým průvodcem halucinogeny, alkoholem a nezávazným životem… Je to z velké části inspirováno vlastními zkušenostmi, které jsem nabyl před osmi lety, tehdy jsem byl úplně jiný člověk s jinými životními plány a postoji, takže se to psalo samo (smích).

Foto: archiv Jakuba Krumpocha

( 8 hlasů )

< Předchozí		Další >