Radioservis připravil pro milovníky audiopříběhů další skvost z rozhlasového archivu – rozhlasovou adaptaci Dostojevského bílých nocí. Něžný příběh snílka Nikolaje, který marně v Petrohradě hledá spřízněnou duši. Žije mezi prací a domovem, ve volných chvílích bloumá ulicemi. Jak rád by se s někým přátelil. Jenže se obává odmítnutí. Nechce zažít neúspěch. A tak se sám prochází ulicemi, „povídá“ si s domy, pozoruje korzující a je šťasten, když se pravidelně s některými setkává na stejných místech. Pak má pocit, že svět je v pořádku, že všechno je tak, jak má být.
Jednoho večera potká Nikolaj Nastěnku – osamělou dívku, která žije jen se svou přísnou slepou babičkou. Babička se o vnučku bojí, proto rozhodla, že budou dny trávit společně – přišpendlila Nastěnčiny šaty ke svým, aby jí dívka nemohla utéct. Dny tráví obě přišpendlené k sobě vyšíváním a pletením. Přesto Nastěnka babičce uniká – v myšlenkách přes den, fyzicky v noci. Také se dokázala zamilovat. Do podnájemníka, který probudil její srdce. Jenže on na rok odjel z Petrohradu. Dosud se neukázal, přestože Nastěnka ví, že už je zpátky ve městě. A tak večer, když babička uléhá k spánku, bloumá sama ulicemi a neví, co si počít.
Je jasné, že ti dva se museli potkat, že jejich osudy se, ač jen na pár nocí, museli protnout. Krásný, dojemný příběh dvou neprůbojných lidí. V podání Gabriely Vránové a Jaroslava Kepky naprosto strhující.
Nastěnka v hereččině podání přeskakuje z pláče do jásotu, chrlí slovíčka, až se zajíká, pak se odmlčí, přejde do prosebného tónu, aby nakonec přešla k odmítání. Není divu, že je taková, že působí potřeštěně. Vždyť celý den jen mlčí a naslouchá babičce. Pouze večery s nesmělým Nikolajem jí přinášejí možnost s někým promluvit o vlastních trápeních. Nikolaj ji od prvního setkání miluje. Nevadí mu, že spolu hovoří o třetím, o tom, který mu vlastně stojí v cestě. Je rád zpovědníkem. Jaroslav Kepka mu vtiskl jemnost, taktnost, nesmělost a také až křečovitou veselost. Jeho Nikolaj je přesvědčivý – ano, asi tak by se choval ostýchavý muž, který touží po lásce dívky, která však má v srdci někoho jiného.
Bílé noci jsou skvost. Režiséru Josefu Henke se podařilo v roce 1966 vytvořit adaptaci, při níž téměř hodinu a půl jen vnímáte krásu slov, bohatost jazyka, ale také chápete jak křehká je hranice mezi přátelstvím a láskou.
Název: Bílé noci
Autor předlohy: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Scénář a režie: Josef Henke
Překlad: Josef Tafel
Účinkují: Gabriela Vránová, Jaroslav Kepka, Světla Svozilová a Otakar Brousek st.
Vydavatel: Radioservis, a. s., 2012
Zdroj foto: Radioservis
| < Předchozí | Další > |
|---|
Vojtěch Šenkýř je začínajícím zpěvákem na české hudební scéně, který se dostal do povědomí diváků nejen díky známé hudební soutěži SuperStar. Vojtěch je velice usměvavý, charismatický a pohodový týp...
V rámci dvacetiletého výročí od vydání prvního dílu knih o slavném kouzelníkovi připravilo nakladatelství Albatros nejenom nová vydání stávající série, ale i řadu bonusů, které potěší každého fanouška.
Madrid, 1957. Španělsko pod nadvládou generála Franca jako by ztratilo naději na lepší budoucnost. Jeho odvrácenou tvář však vidí pouze místní obyvatelé, před turisty a zahraničními obchodníky zůstává ukrytá. Jedním z nic...
O klucích aneb Jsem kuchta se jmenuje komedie německého dramatika Davida Gieselmanna, kterou připravil pro podzimní sezónu režisér, někdy i autor, a vlastně spíš muž mnoha rolí, také třeba ředitel Domu dětí a mládeže v Praze 10, R...
V téměř každém filmu slyšíme znít hudbu, ať již pochází z nějakého zdroje, který lze v kontextu obrazu rozpoznat, nebo naopak tvoří toliko zvenčí dodávaný zvukový doprovod, který v obraze nemá žádnou reálnou oporu. Hudba je r...