Radioservis připravil pro milovníky audiopříběhů další skvost z rozhlasového archivu – rozhlasovou adaptaci Dostojevského bílých nocí. Něžný příběh snílka Nikolaje, který marně v Petrohradě hledá spřízněnou duši. Žije mezi prací a domovem, ve volných chvílích bloumá ulicemi. Jak rád by se s někým přátelil. Jenže se obává odmítnutí. Nechce zažít neúspěch. A tak se sám prochází ulicemi, „povídá“ si s domy, pozoruje korzující a je šťasten, když se pravidelně s některými setkává na stejných místech. Pak má pocit, že svět je v pořádku, že všechno je tak, jak má být.
Jednoho večera potká Nikolaj Nastěnku – osamělou dívku, která žije jen se svou přísnou slepou babičkou. Babička se o vnučku bojí, proto rozhodla, že budou dny trávit společně – přišpendlila Nastěnčiny šaty ke svým, aby jí dívka nemohla utéct. Dny tráví obě přišpendlené k sobě vyšíváním a pletením. Přesto Nastěnka babičce uniká – v myšlenkách přes den, fyzicky v noci. Také se dokázala zamilovat. Do podnájemníka, který probudil její srdce. Jenže on na rok odjel z Petrohradu. Dosud se neukázal, přestože Nastěnka ví, že už je zpátky ve městě. A tak večer, když babička uléhá k spánku, bloumá sama ulicemi a neví, co si počít.
Je jasné, že ti dva se museli potkat, že jejich osudy se, ač jen na pár nocí, museli protnout. Krásný, dojemný příběh dvou neprůbojných lidí. V podání Gabriely Vránové a Jaroslava Kepky naprosto strhující.
Nastěnka v hereččině podání přeskakuje z pláče do jásotu, chrlí slovíčka, až se zajíká, pak se odmlčí, přejde do prosebného tónu, aby nakonec přešla k odmítání. Není divu, že je taková, že působí potřeštěně. Vždyť celý den jen mlčí a naslouchá babičce. Pouze večery s nesmělým Nikolajem jí přinášejí možnost s někým promluvit o vlastních trápeních. Nikolaj ji od prvního setkání miluje. Nevadí mu, že spolu hovoří o třetím, o tom, který mu vlastně stojí v cestě. Je rád zpovědníkem. Jaroslav Kepka mu vtiskl jemnost, taktnost, nesmělost a také až křečovitou veselost. Jeho Nikolaj je přesvědčivý – ano, asi tak by se choval ostýchavý muž, který touží po lásce dívky, která však má v srdci někoho jiného.
Bílé noci jsou skvost. Režiséru Josefu Henke se podařilo v roce 1966 vytvořit adaptaci, při níž téměř hodinu a půl jen vnímáte krásu slov, bohatost jazyka, ale také chápete jak křehká je hranice mezi přátelstvím a láskou.
Název: Bílé noci
Autor předlohy: Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Scénář a režie: Josef Henke
Překlad: Josef Tafel
Účinkují: Gabriela Vránová, Jaroslav Kepka, Světla Svozilová a Otakar Brousek st.
Vydavatel: Radioservis, a. s., 2012
Zdroj foto: Radioservis
| < Předchozí | Další > |
|---|
Když jsem poprvé uviděla Sisu před čtyřmi lety u nás ve Frýdku – Místku na pódiu a slyšela ji zpívat, měla jsem pocit, že jsem v tu chvíli nejšťastnější ve svém životě. Znala jsem ji předtím tak trochu z televize, ale realita byla, co se týká zpěvu, ....jpg)
Lisa, problémová mladá žena, má štěstí. Objevila dokonalý pokoj, který si může pronajmout. Dům, ve kterém se pokoj nachází, je velkolepý. Vlastní ho sympatický manželský pár. Martha, okouzlující žena ve středním věku, a ...
I když Hana Hegerová byla a nadále je a bude královnou českého šansonu, existuje v tuzemsku ještě několik zpěváků, kteří se tomuto hudebnímu žánru věnují – a dělají to velice dobře. Uměj...
Loni v září se po dvojnásobném odložení způsobeném pandemií koronaviru do kin konečně dostala pětadvacátá bondovka s názvem Není čas zemřít, v níž se s rolí agenta 007 rozloučil Daniel Craig, který ikonickou postavu ztvárňoval od roku 2006. O tom...