Desátý jubilejní ročník Dnů Severu pořádaný Skandinávským domem v Praze a Brně s sebou přinesl tradičně literaturu, film i zajímavé besedy. Prostřednictvím tohoto článku vás přeneseme na místa, kde se besedy odehrávaly a pro ty, kteří se nestihli zúčastnit, se z nich pokusíme vybrat to nejzajímavější.  Nejdříve se vydáme za velvyslanci.

 

První beseda, na kterou vás zavedeme, proběhla v úterý 29. října 2019 v Galerii českých center v Praze. Hosty byli Robert Kvile, norský velvyslanec v České republice a Zdeněk Lyčka, který býval velvyslancem v Dánsku. Debata probíhala v českém jazyce díky tomu, že Robert Kvile strávil v Česku čas ještě předtím, než se zde stal velvyslancem, jeho historie spojená s naší zemí je dlouhá. Zdeněk Lyčka překládá z dánštiny a tak také on byl jako velvyslanec v Dánsku blíže místním lidem.

Jelikož se blíží oslava 30 let od pádu komunismu v naší zemi, padla otázka na Roberta Kvileho, kde trávil tento osudový okamžik on. Prozradil, že byl doma v Norsku, ale s naší zemí byl už trochu propojen. Dostal během roku 1989 nabídku přijet do Česka, ale už měl rodinu a stěhovat ji do komunistické země nebyla zrovna lákavá nabídka. Ovšem listopad 89 vše změnil a tak už pak nebyl důvod, proč nepřijmout pracovní nabídku. Kromě České republiky se Kvile objevil jako zástupce své země také v Murmansku, Pákistánu a Rakousku. Zdeněk Lyčka kromě Dánska pobyl také ve Švédsku, kde byl ředitelem Českého centra ve Stockholmu. Z cestování po Grónsku napsal dvě knihy - Na lyžích napříč Grónskem a Na kajaku z Prahy do Severního moře.

Jedna z prvních otázek, která během příjemného večera padla, byla, jaký by měl být velvyslanec. Oba zpovídaní se shodli na tom, že velvyslanec by měl mít v první řadě rád lidí (a pít pivo, jak podotknul Robert Kvile). Dále by se také měl zajímat o zemi, ve které pracuje a plusem navíc je znát místní jazyk - aby měl blíže k novému národu. Obecně by měla práce diplomata zahrnovat něco pozitivního - tak aby dobré vztahy mezi státy vzkvétaly.

Dalším úkolem diplomata je nejen proniknout do nové kultury, ale také propagovat a ukázat v nové zemi své umění, své zvyky. Ideálně prostřednictvím styčných bodů - něčeho, co země mají společné a do toho „propašovat” něco dalšího, co třeba není tak známé, ale je to velmi hodnotné.

Zdeněk Lyčka

Velkou část debaty zaplnilo téma literatury a jejího překládání. Díky překladům a překladatelům se šíří kultura jednotlivých zemí. Co se týče Česka a Norska, problém nastává tehdy, kdy pro českého překladatele překládat norské dílo vychází finančně dobře, přimět norského překladatele převést knihu z češtiny do norštiny za nabízený český honorář už taková sláva není. V části o literatuře také zaznělo, že z díla Milana Kundery se o naší společnosti dozví lidé daleko více, než třeba z filmových dokumentů.

Robert Kvile ocenil koncept českých center, která zahrnují propojení byznysu, kultury i turismu. Problém těchto center ovšem je dlouhodobé podfinancování. Takže myšlenka dobrá, provedení horší.

Robert Kvile

Dále také přirovnal vztah seveřanů ke vztahu Čechů a Slováků - bratrský, pozitivní, přátelský. Pokračoval tím, že vyzdvihnul to, že Norsko má svůj jednotící prvek - královskou rodinu, zatímco my na pražském hradě máme nyní člověka, který zemi spíše rozděluje a je zdrojem vyostřených debat. Za prezidenta Havla, podle slov velvyslance Kvileho, panovala v zemi daleko lepší nálada.

Na konci besedy jsme byli pozvání na Arktický festival, který navazuje na Dny Severu a který organizuje Zdeněk Lyčka, takže na nedostatek severu si v Česku nemůžeme stěžovat.

Foto: Zuzana Vorlíková, Skandinávský dům

< Předchozí		Další >