Ten, komu se říká Tesseract, je opravdu dobrý. Dokáže ovládnout vlastní smysly, na každou akci se důkladně připravuje a snaží se o co nejmenší ztráty na civilistech. Vždy jde jen po svém objektu, za jehož vraždu dostane žold. Přestože zabíjí na zakázku, je mi sympatický. Zdá se, že jeho morálka má vyšší hodnotu než morálka těch, kteří ho najímají a většinou zneužívají. Nikdy mne dřív nenapadlo, že budu fandit zabijákovi, že nebudu chtít, aby byl někdy lapen a zneškodněn. Mé sympatie vzbudil již v první knize s podtitulem Lovec. Už tady se choval tak nějak zodpovědněji, než agenti výzvědných služeb. Alespoň toho dojmu jsem v jeho případě nabyla.

 

Tom Wood Viktora/Tesseracta v druhé části špionážního románu Krycí jméno Tesseract, s podtitulem Nepřítel, posílá na akce plánované ze CIA. Už není jen svým pánem jako v první části. Tehdy právě Roland Procter, zástupce ředitele státní tajné služby, využil situace, při níž CIA získala identifikační informace o tajemném zabijákovi. Nabídl mu obchod: uděláte pro nás několik zakázek, pak budete volný a vaše záznamy zmizí jednou provždy z našich seznamů. Viktor přijal, ono mu taky nic jiného nezbývalo. Roland Procter velí utajované akci související s bojem proti terorismu. Jejím cílem je narušit sítě ilegálních obchodníků se zbraněmi. Na mušce jsou gangy z různých částí světa. Mezi nimi se má rozpoutat válka, která by dokonale rozbila síť dodávek různým bojůvkám po celém světě. A tak se Viktor, jako osamělý rváč a mstitel, objevuje tam, kde se odehrávají obchodní jednání těchto „magnátů“ – a pokaždé někdo umře…

Procterův plán je celkem životaschopný a pochopitelný, ale ani on sám netuší, že zástupce Pentagonu Clarke není úplně na jeho straně a vede si vlastní boj o vlastní postavení. Jenže Clarke podcenil nepřítele, neodhadl Viktorovy schopnosti. On je víc než dobrý, nedokážou ho zlikvidovat ani krutí ruští mafiáni obchodující s tanky, ani skupina kolem libanonského překupníka s malými zbraněmi a dokonce odolá nástrahám samotného Mossadu, který se zčista jasna objevil na scéně. Tentokrát Viktor/Tesseract opět uniká. Jenže nepřátel přibývá a na jeho straně, zdá se, zůstává už jen starý profík Procter.

„Dostal jsem informace od svého člověka,“ začal Procter. „Zdá se, že minulý týden se vyskytl menší problém s dodavatelem v Hamburku.“
Clarke povytáhl obočí. „Jaký problém?“
„Fatálního rázu,“ odvětil Procter a v krátkozrakosti mu nastínil, co věděl.
„Vyšel z toho Tesseract čistý?“
„Tvrdí, že ano, a naši lidé v Německu jeho verzi potvrdili. Policie střelbu odložila jako přestřelku gangů. Georg, což je ve skutečnosti žena, byla velmi vážně střelena, ale má za sebou tři operace a přežije. Mám zprávy, že je při vědomí a drží jazyk za zuby. Ne, že by to hrálo nějakou roli. Německé policisty banda kriminálníků, kteří proděravěli jeden druhého, stejně nezajímá. V soukromí oslavují zničení dvou místních gangů. Po nikom nepátrají, natožpak po našem hochovi.“
„Výborně.“
„To znělo skoro zklamaně,“ rýpl si Procter.
(strany 54/55)

Velmi zručně napsaný špionážní román Toma Wooda nás zavede mezi špiony a nájemné zabijáky. Je jiskřivý, má spád, napětí i chvíle téměř romantické. Dokonale odhaluje atmosféru v tajných službách po skončení studené války. Často nad řádky pocítíte mrazení v zádech. Stokrát si řeknete, je to jen fikce, jenže stále více máte pocit, že se to doopravdy děje, dělo a dít bude, že toto je realita současného světa, že kolem nás zuří tajná válka, které jsme součástí, ať se nám to líbí nebo ne. Děsivé zjištění.

Tom Wood zná pravděpodobně dokonale prostředí, vše se zdá být naprosto uvěřitelné, logicky navazující, a tak není pochyb, že i jeho postavy jsou velmi životaschopné. Mají jasný psychologický profil a propracované charaktery do nejmenších detailů.

Čtivosti přidává i fakt, že napínavé scény plné střelby, záludnosti a násilí se střídají s chvilkami uvolnění a jakési pohody. V těchto okamžicích si nájemný vrah dopřává iluzi obyčejného života. To jako zbohatlík s krásnou, vtipnou prostitutkou Adriannou (z jeho strany dokonale prověřenou) cestuje po evropských městech, navštěvuje muzea, divadla a biografy, chodí na večeře do honosných restaurací… Ona netuší, s kým tráví tento pohodový čas, nezná jeho pravé jméno, národnost, minulý život, ale je jí s ním dobře – víc než dobře. Jenže ne nadlouho. Kvůli záchraně života (svého i Adriannina) ji musí Viktor nelítostně od sebe odehnat, aby mohl čelit novému velikému nebezpečí.

Dokonale vygradovaný příběh s otevřeným koncem dává znát, že s Tesseractem se ještě neloučíme. Ještě jeho příběh neskončil. Jsem zvědavá, zda i nadále bude on – nájemný vrah – mým hrdinou, bude tím, komu budu držet palce. Ale zdá se, že ve světě zla on tím nejzákeřnějším není…

Autor: Tom Wood
Název: Krycí jméno TESSERACT. Nepřítel
Překlad: Hana a Martin Sichingerovi
Počet stran: 432
Nakladatelství: Metafora, 2013
Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: www.metafora.cz

< Předchozí		Další >