Jack London strávil na tomto světě pouhých 40 let. Přesto je ale nesmrtelný. On a jeho hrdinové v románech a povídkách, které napsal, svou nadčasovostí stále plní police knihoven nejen ve školách, ale i v domácnostech. Jaký vlastně byl génius své doby, který se narodil přesně před 136 lety?

Kdo zná Londonovy knihy, či si matně vzpomíná na úryvky jeho života z učebnice literatury, snadno si ho spojí s pojmem hrdina. Hlavní  postavy svých děl sám stavěl do situací a míst, kde každý den tepalo dobrodružství v krvi, a život se zdál být neskutečný. Ale i on byl od mala někde, z čeho nebylo snadné vyrůst. John Griffith Chaney se totiž narodil jako nemanželské dítě, 12. ledna 1876, v San Franciscu. Otec, potulný astrolog, brzy opustil matku, učitelku hudby. Jackovi se záhy poté stal náhradním tátou dělník John London, po kterém přijal příjmení. I když tedy nebyl jediný muž v rodině, tak přesto na něho padla povinnost přispívat do rozpočtu. Pracující děti na prahu dospívání v tehdejší době nebyly nic výjimečného, a tak London s pokorou roznášel denní tisk či dřel v konzervárně. V patnácti letech ho uchvátilo moře a svoboda v něm nabízející se. S lodí, kterou pořídil za 300 půjčených dolarů, se vydal získávat obživu  jako pirátský lovec ústřic. Dobrodružství ho uchvátilo. Začal objevovat svět a nekonečné možnosti, které v něm jsou. Tedy mohou být pro toho, kdo je chce vidět. A London skutečně chtěl. Chtěl objevit všechno, dokázat si co je a co není možné, sbírat jednu zkušenost za druhou.  Možná proto se později vydal znovu na moře, tentokrát jako opravdový námořník, také okusil práci v pobřežní rybářské hlídce a vydal se na Aljašku hledat zlato. Tam prvně poznal touhu zaznamenat si všechny dojmy a pohledy nejen do tamní neskutečné přírody, ale i do duší ostatních zlatokopů. Zpátky do San Francisca se vrátil Jack London, který už věděl, jakým směrem chce své dobrodružství prožívat.


Pokus o univerzitní vzdělání zhatily finance a pochmurný zdravotní stav. Přesto se nic nemohlo změnit na jeho spisovatelském snu. A to ani poté, kdy mu nakladatelství a redakce tehdejších časopisů vracely rukopisy zpět. Všem se Londonův psaný projev zdál příliš drsný a stylistika kostrbatá. Nikdo už se asi nedozví, jestli krabatil čelo, když se hromádka zamítacích dopisů zvětšovala, ale nic mu nedokázalo sebrat sílu a píli. Stanovil si tvrdou pracovní dobu, šest dní v týdnu, denně tisíc slov. Jednou se jeho tvář nad dopisní obálkou z redakce rozzáří, věděl to. ”Zdar muži na cestě” byla jeho první otištěnou povídkou v časopise Overland Monthy, za kterou inkasoval 5 dolarů. Honorář za čtyři tisíce slov je úsměvný, přesto měl hodnotu větší než všechny peníze na světě dohromady. Londonovi se začal plnit sen.

”Častokrát mohu pochybovat, ale mé sny zůstanou pravdivé, vyzkoušej snít se mnou.”

Ve 27 letech se proslavil románem Volání divočiny, který mu vynesl titul pana Spisovatele. Chvíli poté následoval Bílý tesák, který je nejznámějším dílem i u nás. Londonovy knihy si získaly respekt a uznání po celém světě a on se stal nejlépe placeným spisovatelem své doby. Slávy a peněz se málokterý tehdejší umělec dočkal za svého života a přestože on ano, ve své touze objevovat všechny chutě života nepolevoval. Příchuť pravdy nacházel na svých cestách po Londýně, kde hořkou pachuť vtiskl do reportáže o ekonomické degradaci chudých londýnských obyvatel The People Of The Abyss či ve válečných frontách. Poprvé okusil vůni země prolité krví v Jihoafricko-burské válce a následně v Japonsko-ruské. Přestože se, ke svému zklamání, nepodíval do první linie, tak jeho reportáže obletěly svět a dostalo se mu nebývalého uznání.


V průběhu let, ovlivněný i Marxovými myšlenkami, se stal zarytým socialistou. Svůj postoj zúročil v utopistické Železné patě, která je považovaná za jeden z nejvýznamnějších socialistických románů vůbec. Jiným se ale vybaví dílo Démon alkohol, které pomohlo i k prohibičnímu zákonu, kde bez záklopky London vypráví o své tekuté lásce ke kořalce. Duchovně založení lidé zase označují jako stěžejní z Londonových děl Tuláka po hvězdách, kde ho fantazie i zkušenosti jeho uvězněného přítele, dovedly k myšlenkám reinkarnace a převtělování. Pravděpodobně ale nad všemi tituly vítězí zčásti autobiografický příběh Martin Eden, který sice není zase tak doceňovaný, ale přesto z každého slova je cítit drsná romantika a životní síla, jakou uměl mistr pera vdechnout svým postavám.

Do každého svého hrdiny otiskl kus své osobnosti. Ruku v ruce mohl jít s nimi za touhou po svobodě. V padesáti knihách a sto povídkách zanechal svou nesmazatelnou stopu. Svá dobrodružství, své neúspěchy, ale i odhodlání. Zdál se nezničitelný. Neklesal na mysli, když neúspěšně kandidoval na starostu Oaklendu, když ani po dvou manželstvích nenacházel tu pravou lásku a ze dvou dcer jedna zemřela. Dál chtěl objevovat nepoznané chutě, psát na ranči v Gleen Allen, se kterým měl velké plány. Přesto byla jedna věc stejně silná, jako láska k životu. Alkohol, který mu ničil játra, ledviny a byl příčinou žaludečních vředů, jež mu působily velké bolesti. Kombinace morfia a tvrdých lihovin se mu staly osudnými. Ve 40ti letech byl nalezen se smrtelnou dávkou morfia v již studené krvi. Pro jedny se jednalo o nešťastnou náhodu, ale pro jiné se zřekl života dobrovolně.

Jedni ho označují za pokrokového spisovatele, jiní za pirátského námořníka, hrubiána a pijana. Někteří v jeho dílech spatřují zajímavé dobrodružství, ale pro jiné je v příbězích ukryto mnohem více. Nesmazatelný dojem, který umí v čtenářích prostřednictvím slov zanechat, nepřišel jen s talentem, ale ruku v ruce s neskutečnou dřinou a pílí. Jack London si totiž dokázal vybudovat svůj svět, pohled na něj a své zkušenosti a postoje. Ničeho nedosáhl zadarmo a všechno postavil na pevných, těžce vydřených základech. Za krátká čtyři desetiletí svého života stihl to, co jiní by nestihli ani za sto let. Přesto zůstal živ. Nadčasová díla pro desítky generací tu budou stále. A my si můžeme připomínat, co všechno, a jak hluboce se dá prožít.

Zdroj foto: wikipedie.org