Ztracený svět, nebo ztracený čas?

Kniha Ztracený svět je dílem českého autora,  který pracoval dlouhá léta u policie a čtenáři jej nejvíce znají pod pseudonymem Martin Goffa. Příběh se odehrává v našem světě po propuknutí devastující pandemie. Kontury světa tak, jak jej známe, vymizely. Lidé už nežijí běžnými životy a hlavním cílem lidských životů se stal boj o přežití. Virus Erko v lidech probouzí nezvladatelnou agresi, kterou směřují buďto vůči sobě, nebo svému okolí. Mimo jiné je politika zkorumpovaná a garda, nová policie, s občany nezachází férově a stává se tak dalším obávaným aspektem nového světa.

Protagonistou románu je takzvaný Kluk. Nakolik jsou tato označení, ta konkrétní postava i děj knihy, podobná slavnému románu Krvavý poledník od Cormaca McCarthyho? Určité podobnosti zde jsou, což osobně považuji za jedny z největších plusů tohoto díla.

Samotný způsob vyprávění má v díle dvě polohy. První polovina románu je za mě vyprávěná dost jednoduše, volba slov i jazyk, kterým autor příběh podává, jsou na úrovni čtenáře střední školy. V této části mi příběh přišel dost jednoduchý a určitým způsobem mi připomínal styl dnešní Young Adult literatury. To je ale jen můj osobní pocit, žánr Young Adult totiž nevyhledávám, jiné čtenáře volba tohoto stylu může naopak oslovit. V druhé polovině románu však dochází ke změně. Samotný styl vyprávění si uchovává svou jednoduchost a strohost, ale do textu proniká nepříjemná brutalita. Ta brutalita je výsledkem rozkladu doby, ve které Kluk žije. Nemá nikoho, všechno a všichni, na kterých mu kdy záleželo, jsou po smrti. Svět je zdevastovaný a definuje ho pouze nenávist a snaha přežít. To Kluka poznamenalo a taky je to výsledkem následných brutálních činů, kterých se dopouští. Právě v tomhle mi román připomínal knihu Krvavý poledník. Nemyslím si, že volba jména Kluk byla náhodná, naopak si myslím, že je to přímý odkaz na McCarthyho. Dílo ukazuje, nakolik nás okolní svět a události mohou změnit. Kluka to ovlivnilo natolik, že se dopouští brutalit, kterých nelituje, naopak je považuje za jedinou možnost.

Co se týká samotného tempa vyprávění, tak je za mě mírně zmatečné. Osobně si myslím, že samotný příběh si zaslouží větší časové rozpětí. Celý děj knihy se měl odehrát během pár hodin, maximálně dnů – událostí se zde za tu dobu stane opravdu hodně a přijde mi to mírně neuvěřitelné. Na druhou stranu to lze připsat na vrub chodu světa během pandemie, i přesto mi to nepřišlo moc reálné. Diskutabilní je i samotná struktura knihy, jak jsem již zmínila, má za mě dvě základní polohy, které se v průběhu děje proměňují. V první části románu mi kniha přišla dost předvídatelná, po zásadní ztrátě pro Kluka se však příběh proměňuje a přichází nečekaná a odměřená brutální atmosféra. Kniha tedy to nejlepší ze sebe vydá až ve své druhé polovině, je zde skvělá práce s postavami, autorovi se povedlo vystihnout odcizení a temnotu panující ve světě po vypuknutí pandemie.

Co se autorovi tedy rozhodně podařilo, je vystižení brutální a osamělé atmosféry po rozkladu fungujícího světa prostřednictvím vnitřního světa a vnímání postavy Kluka. Mínusem příběhu je to, že to nejlepší ze sebe vydá až později, v počátku je děj příliš jednoduchý a předvídatelný.

Celkově se mi kniha líbila, ale myslím si, že toho začátku je škoda. Některé čtenáře by to mohlo odradit a pak by se nepropracovali k té části románu, která opravdu stojí za to. Celkově knihu mohu doporučit, ačkoli jsem už četla příběhy, které mě za srdce chytily více.

Zdroj foto: archiv nakladatelství Mystery Press

• Název: Ztracený svět
• Autor: Daniel Gris 
• Nakladatelství: Mystery Press
• Rok vydání: 2026
• Počet stran: 215
• Hodnocení: 75 %
• Více informací o knize zde: https://www.mysterypress.cz/ztraceny-svet/?srsltid=AfmBOoqcEYyHJQlJI9GuCUYMHPrVCucObFvdoaC8NCG68nb14zaFMJhQ