Joe Taylor zemřel. Měl to štěstí, že ho jen položili na dveře a zapomněli na něj. Jen díky tomu mohl za tři dny vstát a pokračovat v práci. A co Joe dělá za práci? Mohl by říct, že cestuje po světě. Cestuje na místa, o kterých jste nikdy neslyšeli, aby kontroloval výrobu oblečení pro firmy, o kterých slyšel každý. Téměř pořád kolem sebe vidí kontrast chudoby a špíny, ve kterém se vyrábějí věci, za než jsme schopni v obchodech utratit jmění. Malé děti šijí pro malé děti, sedí u strojů a hrbí se nad tričky s veselým potiskem zvířecích záchranářů. Tyhle a další věci si potom koupíme u nás v obchodech, aniž bychom přemýšleli, odkud vlastně jsou.

Štítek Made in China nám zdomácněl. Dlouho se věřilo, že v Číně a dalších zemích šijí převážně obchodní řetězce s tzv. fast fashion – rychlou módou. Poslední dobou se ukazuje, že se takto vyrábí i velmi drahé luxusní značky. Vyrobí se za minimální náklady a prodají za několik tisíc. Rychlá móda – fast fashion – je všude kolem nás. Je to oblečení za pár korun, které někdy ani neoblečeme. Trendy a kolekce se mění téměř každý měsíc. A co se nekoupí, to se vyhodí. Ale ne u nás – na toto je vytvořena další část tohoto byznysu. Vše se vyváží pryč v kontejnerech. A zboží, které šili chudí a které si bohatí nekoupili, zahlcuje země, kde jsou proti tomuto bezbranní. A mezi tím vším se pohybuje Joe. Potřebujete zjistit, kam se ztratila část vašeho zboží? Nebo třeba jen dohlédnout na výrobu? Pošlete tam Joea.

Joe odjede na místo, kam nikdo nechce, a vše zařídí. Klient samozřejmě o tom všem naoko nic neví, práci zadal firmě, a když se na něco přijde, tak je šokovaný a vše se prošetří. A celý kolotoč jede dál. Teď je to pro Joea ale jinak, možná už se mu nelíbí neustále tvrdit, že se věci nedají změnit. Anebo za to může investigativní novinářka Emma Carterová, která ho nutí přemýšlet nad věcmi, nad kterými doposud přemýšlet nechtěl. Tak či tak, když se rozhodne zjistit, odkud vlastně pocházejí vojenské uniformy, spouští se celý kolotoč událostí. A že udělat správnou věc někdy není vůbec jednoduché.

Rudolf Havlík je úspěšný spisovatel, ale také režisér. Co se týče jeho spisovatelské kariéry, toto už je jeho třetí kniha, na kterou dělám recenzi. Jeho první dva romány Zítra je taky den a Horkou jehlou se také zaobírají tématem problému rychlé módy.

A sám spisovatel ví, o čem píše, prací pro textilní korporace strávil přes dvanáct let. Jelikož mě první dvě knihy nadchly, tak jsem samozřejmě sáhla i po třetí. Je určena všem, kdo se o tuto problematiku zajímají anebo se o ní chtějí dozvědět více. A právě to, že je vyprávěna z pohledu první osoby, ještě více umocňuje, jak mnohdy nemáme ani tušení, jak velký celý tento textilní kolos je. Že moc nevnímáme, jak se k nám dané věci dostávají, a právě proto by si měl každý tuto knihu přečíst. Aby se zastavil a zapřemýšlel, zda si opravdu musí koupit další triko anebo opravdu potřebuje další kabelku.

Foto: archiv nakladatelství Knihy Dobrovský a Bookbot 

Název: Na konci světa
Autor: Rudolf Havlík
Žánr: beletrie
Vydáno: 2026
Stran: 429
Vydalo nakladatelství: Euromedia Group a.s.
Hodnocení: 98 %

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/horkou-jehlou-3-766403328