Kdybych měla vybrat nejlepší knihu, kterou jsem za poslední dobu přečetla, byly by to právě Jabloňové lásky od slovenské autorky Zuzany Široké. Nezdá se to, tento klasický romantický příběh s prolínajícími se časovými rovinami by mohl být považován za jednu z velkého výčtu tuctových romantických knih pro ženy, kterých se vydává spousta a které jsou zkrátka oblíbené. Tato kniha má však jakýsi X faktor, který asi ani nedovedu přesně definovat a vím, že nejsem jediná, kterou příběh žen z jabloňového zasáhl do hloubi srdce. Prostě nějak. Nezapomenutelně.

S autorkou Zuzanou Širokou jsem se setkala úplně poprvé a doufám, že ne naposledy. Do knihy jsem se začetla okamžitě a věděla, že to je přesně ono a to, co chci a potřebuji právě číst. Tato žena má neuvěřitelný cit a přesah, nejenom že umí psát, ale také dokáže patřičně vylíčit atmosféru, dokázala, že se perfektně vyzná ve slovenských dějinách a pohnuté příběhy žen, které popsala, ať jsou jakékoliv, se skutečně mohly stát. Neměla jsem ani chvíli pocit, že by kniha měla hluché místo nebo že by něco bylo hodně přitažené za vlasy.

Více mě bavilo sledovat linii předků hlavní postavy Simony a osudy žen v její rodové linii v historii od úplného počátku 20. století, ale za to autorka nemůže, že mě více baví historie než současnost. Příběh do sebe krásně zapadl a i když se čtenář v knížce setká s mnoha postavami z různých dob, ani na chvíli se v tom neztratí a je dychtivý po tom číst dál a dozvědět se osudy dalších žen jednoho rodu, který spojuje jabloňový sad. Myšlenku na jabloňový sad, kdy za každým narozením dítěte byla zasazena jedna jablůňka považuji za skvělý a dojemný hlavní motiv knihy, je na tom krásně ukázáno plynutí času i jistá soudržnost žen a jejich spojenectví v těžkých dobách patriarchátu, války a sdílení společného údělu mateřství i vztahu k přírodě, bylinkám a přírodnímu léčitelství. Místy jsem se při čtení knihy neubránila slzám. Osudy žen byly velmi silné, tragické, dojemné.

K ději jen velmi stručně, věřím, že každá žena po takové pochvalné recenzi bude chtít knihu číst a určitě udělá dobře. Navíc se moc těším na další knihy autorky, protože jsem zjistila, že toho vydala více. Žije v oblasti Gemeru, kam i zasadila děj své knihy. Tak tedy: Píše se rok 2015 a Simona, která sdílí život se ženatým milencem a čelí pomluvám ve společném zaměstnání, náhle zjistí, že je těhotná. V té době jí umírá matka a ona odjíždí společně s urnou popela k babičce Angelice, majitelce penzionu na venkově, do jejího jabloňového sadu, a celý svůj dosavadní život ponechává za sebou. V místě rodinných kořenů nachází staré deníky své praprababičky a dalších žen, čeká na porod, pomáhá babičce a pátrá po historii žen svého rodu. Také se setkává se starým známým Adamem, s nímž se postupně sbližuje. Souběžně s tímto příběhem se rozvíjí příběh Terezy, manželky sadistického učitele, které je odebrána jediná dcera, další osudy její dcery Kláry, která přijde o to nejcennější, co má, a následně také její dcery Mariny, sobecké matky Simoniny babičky Angeliky, která svou holčičku opouští hned po narození.

Věřím, že si čtení knihy užijete stejně jako já.

Autor: Zuzana Široká
Název: Jabloňové lásky
Nakladatelství: Metafora
Počet stran: 320
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 100%

https://www.knihydobrovsky.cz/kniha/jablonove-lasky-803097861