Před pár dny jsem narazila na jedno hodnocení od jisté influencerky, která říkala, že se do knihy nevpravila, protože nebyl příběh lineární a myšlenky přeskakovaly z jedné na druhou. A já bych to ráda upřesnila. Myšlenky v této knize nepřeskakují, ale létají. Létají jako krásní ptáci nebo motýli. Mihotají se v jemných paprscích slunce, na které vzpomínáme z dětství. Vůbec tady nejde o to, aby byl příběh souvislý a u každé knihy to tak přece nemusí být, probůh.

Autorka má neuvěřitelně originální poetický styl, který dokáže vdechnout kouzlo i těm nejobyčejnějším okamžikům. Její vzpomínky jsou metafyzické a přesto melancholické a tak ryze lidské, že nevíte, jestli plakat, nebo se smát, když se vám při čtení chvěje celé nitro. Bolestí, kterou prožil každý z nás, láskami, strachem, ustrnutím nad okamžiky, které převrátí životy jejích účastníků, i nad nevyhnutelností proudu života, jenž se nezastaví, i kdybychom se mu sebevíc stavěli na odpor.

Těžko hledat slova, abych vystihla ten cit, jemnost, laskavost, vřelý pohled na všechno živé i neživé v okolí. Na hru mezi světem vezdejším a tím, co nám je skrytý, až na malé chvilky, kdy se nás dotkne skrze jarní mrholení, nebo pírko, co se z ničeho nic snese z nebe.

Nechce se mi mluvit o tom, co se v knížce odehrává, i když jsou to velmi zajímavé příběhy. Protože to hlavní kouzlo knihy je jejich nevšední a nádherné podání. V tomto díle dostanete vrchovatou porci duševní potravy a možná se na chvíli zastavíte a pocítíte, že je dobré žít. A že je snad mnohem podstatnější ne to, co se honí venku, ale co tiše dýchá tam uvnitř. 100% nedávám často, ale tahle kniha si to zaslouží. 

“Může se stát, že se člověk zamiluje do jediné metafory a vzplane vášnivou láskou, kterou unese jen duše otevřená příběhům. Může se stát, že právě ta jediná metafora pak tuto lásku zabije a pohřbí ji mezi dvě tenké stránky nenapsané knihy, kterou v sobě celá léta vláčí.”

Anotace:
Nostalgický příběh čtyř generací žen ze vsi na slovensko-maďarských hranicích
Kornélie. Čtyři generace žen z malé vesničky Jablonia Panica ve slovensko-maďarském pohraničí. Místa, kde se tísnil celičký svět, uchovávaly vzpomínky, příběhy předků, čarodějek a podivínů, léty prověřená moudrost i moc bylinek.
Vypravěčka Alma, autorčino alter ego, zachycuje tragická i humorná vyprávění žen ze své rodiny, které si po generace předávají totéž křestní jméno. Píše o lásce a smrti, o Maďarech na Slovensku, důležitosti hledání vlastní identity i ženské intuici a síle, která umožňuje snášet osudy trpké jako spadaná jablka.

Román Kornélie je poetická rodinná sága a zároveň debut slovenské novinářky Beaty Balogové na poli beletrie. Hned po vydání se setkala s velmi srdečným přijetím čtenářů a získala cenu slovenských kritiků Zlaté pero. Vyšla v polštině a srbštině, v současnosti se připravují překlady do maďarštiny a angličtiny. Autorka nyní pracuje na jejím pokračování.

Název knihy: Kornélie
Autor: Beata Balogová
Nakladatel: Jota
Počet stran: 264
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 100%

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih pro děti, maminka a pedagog.