Egon Trnka: Stín smrti aneb Historik na dvojí stopě.

Sobota, 16 Srpen 2025 06:00 Eva Mašková

Egon Trnka Na alkoholu závislý Záviš Brieftrager byl přinucen vyměnit učitelský post na Karlově univerzitě za podřadnou práci ve firmě restaurující památky. Na výkopech u Dívčího Kamene, trosek sídla Rožmberků, je nalezena stará lebka a po ní další ostatky, zjevně mladšího data. Místo aby se pokusil napravit svůj zpackaný život, se Záviš rozhodne vyřešit záhadu nalezených kosterních pozůstatků. Ne všichni si však přejí, aby pravda vyšla najevo. Někdo se rozhodne Záviše umlčet. Současnou dějovou linku doplňuje paralelní příběh z patnáctého století, kdy na hradě přebýval Oldřich z Rožmberka.

Detektiv pijan

Amatérský vyšetřovatel alkoholik se v detektivní tvorbě objevil již tolikrát, že lze hovořit o klišé, ale Trnkův Záviš je trochu jiný hrdina. Potácí se od jednoho alkoholového excesu k druhému, občas se sice vybičuje k jakémusi výkonu, ale je znát, že na jeho rozumových schopnostech se léta nemírného pití neblaze podepsala. Navzdory tomu v něm zůstává cosi sympatického, pro co mu ostatní postavy pomáhají a čtenáři drží palce. A to přes jeho ufňukanou ukřivděnost (z katedry ho vyhodili, milenky ho opustily, žena se s ním rozvedla, dcera s ním nemluví) a neschopnost nahlédnout, že za většinu ústrků, ať už opravdových nebo jen pomyslných, si může hlavně sám. (Osobně mám značné pochopení pro děkana, který se pod jakoukoli záminkou zbaví akademika v oboru historie prohlašujícího knížete Bořivoje za bratra sv. Václava.)

Odpočinkové čtení

Obě vyprávění mají spád a navzájem se dobře doplňují. Trnkův styl je úsporný a zároveň čtivý, dokáže čtenáře strhnout k nedočkavému otáčení stránek, a to přesto, že rozuzlení obou zápletek lze odhadnout od samého počátku. Závišovo pátrání je netypické a tím zajímavé. Využívá postupy obvyklé při práci historika. Kromě rozhovorů se zúčastněnými, navštěvuje knihovny, archívy, matriky a pátrá v on-line zdrojích.

Na druhou stranu poněkud únavně působí neustálé počítání vypitých piv a panáků, opakující se hospodské řeči a četné vulgarity. Vedlejší postavy by snesly pečlivější vykreslení, příliš se od sebe neliší ani řečí ani chováním a jejich motivace k činům občas působí nepřesvědčivě, jako by byla z jiné doby. Přes všechny výhrady je Trnkův Stín smrti zábavné čtení, kterým si lze na pár hodin zpříjemnit odpočinkový čas.

Přečtěte si od autora také knihu Krajina vlků

Stín smrti Trnka