Některá témata a končiny jsou pro nás umělecky až romanticky zajímavé a máme je celkem v povědomí. Jsou jimi třeba prostředí Indie nebo Číny. Historie a svět nám ale nabízí mnoho dalších zajímavých míst a srdcervoucích příběhů, z nichž jeden v sobě nese právě kniha Křivý pluh, která právě vychází v nakladatelství Paseka a zavede nás do afrobrazilského prostředí mezi potomky otroků a jihoamerických indiánů.

Kniha obsahuje hned několik čtenářsky zajímavých rovin. První jsou popisy krajiny, fauny i flory, přírodních cyklů, období sucha i povodní a život v této pro nás exotické zemi, boj s divočinou i její obhospodařování. Z pohledu na krajinu je přesah i do duchovních aspektů a osudů jednotlivých postav v knize. Je v ní zapsána jejich historie a neklidné společenské klima.

S duchovní stránkou se zde pracuje velmi popisně, ale přesto pocitově, jemně, takže se do ní člověk dokáže vcítit, i když je pro nás naprosto cizí a zpočátku nepochopitelná. Přestože se osadníci hlásí ke křesťanství, jejich pojetí je naprosto odlišné od toho evropského. Je to z toho důvodu, že afrobrazilské náboženství vstřebalo do postav svatých mytologické představy, duchy a bohy afrických otroků, které přivezli Portugalci jako pracovníky na své plantáže. Jejich záhadné rituály, bubnování, tance, vtělování svatých do věřících i náboženská divadelní představení našinec sleduje s naprostým úžasem a zvědavostí. Kolik neuvěřitelných podob křesťanství po světě jen má! V příběhu je stěžejní svatá Rita rybářka, která zpočátku působí spíš jako snaha starší ženy o zviditelnění se na náboženských slavnostech, a nakonec se odhalí její prastarý původ i propletení s těžkými osudy rodiny hlavních hrdinů.

Třetí rovina je společenská. Popisuje klima v oblasti, kde probíhala v minulosti diamantová horečka, jež se psala jazykem krve a šílenství. Popisuje také otřesné osudy propuštěných otroků, kterým však nebylo nabídnuto žádné východisko a jelikož neměli kam jít, zůstávali jako neplacení pracovníci na plantážích, kde v podstatě dřeli stejně jako jejich předci, také neměli žádná práva, byli bráni jako podřadní. Sedm dní v týdnu museli muži pracovat na pozemcích majitelů, zatímco jejich ženy a negramotné děti obdělávali malé políčko u hliněných domů, co se bortily po každém dešti a z těchto plodin jim majitel stejně vzal, na co si udělal zálusk. To všechno jen za to, že mohli na jeho pozemku žít. Lidé, kteří jeho majetku věnovali život a zdraví, byli po ztrátě produktivity často bez milosti vyhoštěni. V knize je tento mnohagenerační útlak skvěle popsán a i to, jak se postupně přístup osadníků měnil od pokory a vděku až po boje za vlastní práva.

Poslední rovina se týká osobních životů hlavních hrdinů, kterých je nakonec docela dost, protože v knize neběží čas lineárně, ale přeskakuje mezi různými osudy a často se mění vypravěč. Příběh je protknutý animistickými představami, symboly, vnímáním jakési osudové nevyhnutelnosti, dědičnou rodovou zátěží i poetikou všedních dní a drobností, které však pro svou exotičnost působí téměř magicky. I když kultura, země i okolnosti jsou našim končinám značně vzdálené, pocity, touhy a myšlenky osadníků jsou lidsky pochopitelné a mají v sobě něco, co rezonuje i v našich duších. V knize se nejvíce objevují dvě sestry, jejichž osud spojila fatální nehoda v dětství, ale vystupuje v ní i jejich babička, otec léčitel a do vyprávění hodně lidí i z okolí, jejichž úděly jsou srovnatelně zajímavé.

Knihu hodnotím jako objevnou, jímavou, plnou poutavých informací a kontextů. Není to přímo beletrie, co vás na jednom konci vcucne a na druhém vyplivne, nýbrž knížka, jíž si s chutí dávkujete, abyste mohli strávit, promyslet a zařadit všechny nabízené vrstvy.

Anotace:

Hluboko v zapadlých končinách brazilského venkova vyrůstají sestry Bibiana a Belonísia, dcery porodní báby a léčitele, který je zároveň duchovním otcem místní afrobrazilské komunity. Jednoho dne najdou v kufru pod babiččinou postelí starý záhadný nůž. Dětská nerozvážnost způsobí hrůznou nehodu a životy dívek se propojí do té míry, že jedna musí propůjčit hlas druhé.

Čtenářům se do rukou dostává působivý román z brazilského vnitrozemí, kde úmorná práce, přetrvávající otrokářské manýry a vyprahlá půda představují pro obě hrdinky a jejich příbuzné každodenní tvrdý chléb. V mistrně vystavěné zápletce autor důmyslně kombinuje realistické popisy pokřivených poměrů s melodickým až pohádkovým vyprávěním o tradiční spiritualitě a rodinných vazbách.

Vydáno s podporou Nadace Národní knihovny Ministerstva kultury Brazílie a Institutu Guimarães Rosa Ministerstva zahraničních věcí Brazílie.

Autor:

Itamar Vieira Junior (1979), držitel prestižních literárních cen Jabuti, Oceanos a Laya, se narodil v Salvadoru v brazilském státě Bahia. Získal doktorát z etnických a afrických studií a své vědecké poznatky přetavuje do popularizačních článků a prozaických textů. Román Křivý pluh patří k největším úspěchům brazilské literatury posledních desetiletí, a to jak u veřejnosti, tak u kritiků, na domácí scéně i v zahraničí. Vychází ve více než třiceti zemích a HBO chystá jeho seriálovou adaptaci. V roce 2024 se kniha dostala na prestižní shortlist Mezinárodní Bookerovy ceny.

Název knihy: Křivý pluh
Autor: Itamar Vieira Junior
Nakladatel: Paseka
Počet stran: 256
Rok vydání: 2025
Hodnocení: 90%

Recenzentka Ludmila Bakonyi Selingerová alias Pohádková Lída je autorka mnoha knih, pedagog a redaktorka. 

< Předchozí		Další >