Kultura21.cz

Zpěvačku Patti Smith netřeba dlouze představovat. Dříve než se proslavila v hudební branži, neměla ani tušení o tom, že se jejím osudem stane právě hudba. Chtěla se prosadit hlavně jako básnířka, textařka a spisovatelka. A to se jí samozřejmě povedlo. Na kontě má pár knih, z nichž jedna je právě Just Kids. Ke čtení této recenze (nebo i knihy) doporučuji pustit si některý z jejích hitů, třeba Horses, Because the Night, Dancing Barefoot, Gloria nebo těch dalších.

Kdo by znal Patti Smith jen jako rockovou a punkovou hvězdu, mohl by si pomyslet, že kniha Just Kids bude jen snůška životních peripetií zpěvačky, která si ji mohla dovolit vydat, protože je slavná. Knížka Patti ale skutečně má literární kvalitu. Je napsaná perem opravdové spisovatelky, kterou Patti bezesporu je a vždy chtěla být. A o to větší síla v knize je, když je v ní opravdovost, upřímnost a otevřenost. Just Kids je autobiografie. Ústředním motivem je období dospívání v uměleckém prostředí New Yorku, kam Patti odešla v roce 1967. Knihu napsala pro svého zesnulého přítele, fotografa Roberta Mapplethorpa, který zemřel v roce 1989 na AIDS. To jemu před smrtí slíbila, že napíše knihu o jeho životě. O jejich společném životě. Vždyť to tehdy byli jenom děti, Just Kids…

Zpočátku si při čtení řeknete: “...no jo, ti američtí umělci, neví roupama, co by…chtějí se tak moc prosadit, hledají se, neví, co sami se sebou, neví, jak uchopit život, poznávají jej, jeho radosti a strasti, první lásky, první drogy, první iluze a střípky sebeklamu, nakonec objeví opravdovost sami v sobě a ve svém odhodlání, v lásce, která vlastně není láskou, ale vášní, posedlostí v pravém slova smyslu, takže se snadno dostávají na scestí a podléhají všemožným vlivům, dobrým i špatným, a všechno to, co cítí, tak moc chtějí dávat ven, je to velký přetlak… ale tam kdesi uvnitř jsou to jen malé, vystrašené děti…”

Možná si při čtení této knihy představíte parádní éru hippies, 60. a 70. léta, možná si zavzpomínáte na vlastní období dospívání, ať už to bylo ve kterémkoliv desetiletí. A možná si taky uvědomíte, že mladí lidé mají stále stejné problémy bez ohledu na dobu, ve které vyrůstali. Každopádně se ale blíže seznámíte s americkým uměleckým prostředím a takovými jmény jako Andy Warhol, Allen Ginsberg, Jimmy Hendrix, Janis Joplin a dalšími. Zkuste si představit, že se v zákulisí koncertu setkáte s Janis Joplin a prohodíte s ní pár slov. Kdyby žila, dnes by jí bylo 78 let. Byla jen o tři roky starší než Patti. Obě dávaly do svého přednesu neskutečné emoce. A Patti ještě i dnes v 75 letech dává dál…

V knize je spousta emocí. Některé situace a scény jsou popsány velmi jednoduše, některé přeskakují z jednoho místa a děje do jiného. Kniha je plná autentických a emotivních vzpomínek, popisuje nejen realitu, ale i duševní rozpoložení Patti, obsahuje také její básně a texty i fotografie. Konec je velkolepý a koho nerozpláče, není snad ani člověkem…

Ukázky z knihy:

„Nikdo si nedokáže představit vzájemné štěstí, které jsme pociťovali, když jsme spolu seděli a kreslili. Byli jsme celé hodiny jako ztracení. Nakazila jsem se jeho schopností soustředit se na dlouhou dobu, podle jeho příkladu jsem se naučila pracovat bok po boku.“

„Robert zabíral prostory temné lidské vůle a dělal z nich umění. Pracoval bez omluv, obdařil homosexualitu vznešeností, mužností a záviděníhodnou ušlechtilostí. Bez přetvářky vytvářel postavu, která byl zcela mužská, aniž by obětoval ženskou krásu. Nechystal se k nějakému politickému prohlášení, ani nechtěl oznamovat svůj rozvíjejí se sexuální postoj. Představoval něco nového, něco nevídaného a neprozkoumaného tak, jak to viděl a prozkoumal jen on. Robert hledal způsob, jak povznést aspekty mužského zážitku, naplnit homosexualitu mystikou. Jak řekl Cocteau o Genetově básni – Jeho obscénnost není nikdy obscénní.“

„Vděčnost, kterou jsem cítila vůči rock'n'rollu, protože mi pomohl projít složitým dospíváním. Radost, kterou jsem zažila, když jsem tančila. Morální sílu, kterou jsem postupně sbírala, abych na sebe vzala zodpovědnost za něčí činy.“

„Já vlastně vůbec nevím, co dělám, ale nemůžu s tím přestat. Jsem jako slepý sochař, který tesá do kamene.“

 „Tohle jsem pro něj vždycky chtěla, ale cítila jsem přitom trochu sobeckou bolest, že se o to musím dělit s ostatními. Ale nad tímto pocitem převažovala radost z pohledu na Robertův obličej...“

O autorce:

Patti Smith (*1946) je americká zpěvačka, básnířka a výtvarnice. Má za sebou několik výstav kreseb, fotografií a instalací, několik knih (např. Witt, Babel, Woolgathering, The Coral Sea, Auguries of Innocence), ale proslavila se ve sféře, kde původně žádné ambice neměla - jako rocková zpěvačka. Její první album Horses (1975) nepochybně patří k milníkům rockové historie. Následovaly desky Radio Ethiopia, Easter a Wave. V březnu 1980 se jejím manželem stal Fred "Sonic" Smith, bývalý člen skupiny MC5. Pro oba to znamenalo dlouhé přerušení hudební kariéry: vůbec nekoncertovali, společně vydali jen jedno album (Dream of Life, 1988). Žili v ústraní, narodili se jim syn Jackson (1982) a dcera Jesse (1987). V listopadu 1994 Fred Smith zemřel. Roku 1995 začala Patti Smith opět vystupovat (turné zahrnulo v létě 1996 i Prahu, později se na pražská pódia ještě třikrát vrátila). Od roku 1996 vydala desky Gone Again, Peace and Noise, Gung Ho, Trampin' a Twelve, kompilace Land a Outside Society. Dvojalbum The Coral Sea obsahovalo recitaci dlouhé básně, kterou věnovala Robertu Mapplethorpovi.

V nakladatelství Dokořán vyšly kromě Just Kids i další knihy od Patti Smith v českém překladu: Rok opice, M Train, Sbírání vlny, Oddanost. 

Název knihy: Just Kids: Jsou to jen děti
Autor: Patti Smith
Překlad: Jaroslav Riedel
Nakladatelství: Dokořán
Rok vydání: 2022, druhé vydání
Počet stran: 288
Hodnocení: 100 %

https://www.dokoran.cz/index.php?Just_Kids_Druhe_vydani&