Můžeme čekat nezaměnitelný černý humor, spoustu ironie a sarkasmu. Kniha je opět výborná a nijak nezůstává pozadu za tou první, ačkoliv se tvrdí, že první díl je vždycky nejlepší a ty další už stojí za starou belu. Olive je stále stejná, jen o něco starší. Po smrti svého manžela zůstala sama a žije si tak nějak po svém. Autorka opět koncipovala knihu jako třináct na sebe navazujících povídek, ve kterých se prolínají příběhy různých postav.
Knížka ale více bude bavit zkušené a zralé z nás, kteří již mají ledacos v životě za sebou. Mladí lidé plní života tohle asi číst chtít nebudou, neboť budou mít pocit, že tohle je ještě hodně daleko. Tolik se nevcítí...Ale i přesto je jazyk a styl humoru Stroutové může uchvátit… je to o lidech, o všech lidech, nejen o starých lidech, a jejich trápení, radostech, životních prohrách i úspěších. Je o vzpomínkách, bilancování, o dětech a rodičovství. Stroutová má hodně co předat a umí to skvělou formou, s nádechem ironie a sarkasmu. Za první knihu o Olive Kitteridgeové získala v roce 2009 Pulitzerovu cenu… Obě knihy si přečtěte…
Anotace knihy Olive Kitteridgeová je zpět:
O životních ztrátách a způsobech, jak se s nimi vyrovnat...
Od doby, kdy Olive Kitteridgeová, učitelka v penzi z malého městečka v Maine, ovdověla, uplynuly už dva roky. Smutek ze ztráty manžela ale nezměnil její povahu – dál si nebere servítky, je nekompromisní a naprosto jedinečná.
Autorka novin spojila třináct pronikavých příběhů do uceleného románu prostřednictvím nezapomenutelné hrdinky Olive Kitteridgeové a zaobírá se tématy jako osamělost, stárnutí, smutek a rodinné neshody, ale také naděje, útěcha a životní zkušenosti. Na Olive čekají další životní výzvy, stejně jako na další postavy jednotlivých povídek, které se musí smířit se stárnutím a vlastní smrtelností, snažit se o zlepšení vztahů s partnery a dětmi, hledat naději v těžké nemoci a najít útěchu tam, kde by ji nikdy nečekali. Autorka Elizabeth Stroutová civilně, bez patosu a melodramatičnosti úsporným jazykem nastiňuje malá velká dramata a situace, která se v jistém věku objevují v životě mnoha lidí.
Ukázka z knihy Olive Kitteridgeová:
Když se Olive vrátila do svého bytu, nesepisovala žádné vzpomínky; jen si sedla na židli a dívala se na ptáky venku na krmítku před oknem a pomyslela si, že není nešťastná.
(...)
Nádhera! A potom – slunce sotva vyšlo – se u ní objevil doktor Rabolinski a řekl: „Dobré ráno, Olive, jak se dnes má moje oblíbená pacientka?”
„Ále, je to peklo, “ odpověděla. „Chtěla bych jít domů.”
Až na to, že nechtěla, protože byla do tohoto mladého muže zamilovaná. Vnitřně ji za to sžírala hanba, ale nemohla s tím nic dělat.
Když se jí zeptal, jestli už ucítila pohyb střev, myslela, že hanbou zemře. „Ne,” řekla a odvrátila pohled. A když se zeptal, jestli už měla větry, odpověděla: „Nevím.” A on jí odpověděl, že to je v pořádku, ale aby mu dala vědět, až k tomu dojde. Posadil se na její postel a chytil ji za ruku. Řekl, že si Olive vede velice dobře a za pár dní bude moci jít domů.
„Jsem třiaosmdesátiletá ženská,” prohlásila Olive a dívala se na něj. Zpoza silných skel na ni hleděly jeho oči.
A on pokrčil rameny a řekl: „To je v mém světě jako slečna.”
Název knihy: Olive Kitteridgeová je zpět
Autor: Elisabeth Stroutová
Překlad: Radka Klimičková
Počet stran: 311
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2021
Hodnocení: 100 %
https://www.jota.cz/olive-kitteridgeova-je-zpet
| < Předchozí | Další > |
|---|