Kniha, která naplní něžnou hrdostí, obejme touhou a silou žít naplno a mít za sebou život, ve kterém jste udělali vždycky všechno podle svého nejlepšího svědomí. Lidí, jako je Arnošt Lustig, moc není... Ale můžeme se od nich učit. Zkraje říkám, že je to báječné čtení i pro toho, kdo o tomto významném českém spisovateli, neví vůbec nic.
Ohromí ho.
Okouzlí.
Motivuje.
Nahlédněme do dojemné, nesmírně silné a charismatické knihy. Arnošt Lustig byl člověk s jedinečným, nelehkým osudem a s ještě vzácnější povahou, která mu umožnila všechny jeho životní zkušenosti, niterné prožitky a přátelské vazby předat do svých děl, i do života, o kterém se dá říci, že byl prožit s plným vědomím. František Cinger dostal ten vzácný i náročný úkol o svém příteli Arnoštu Lustigovi napsat knihu:
Moje povaha hledá duši v kráse a dobru a krásu v umění. Miluji divadlo, literaturu a písně, mám rád herce. Jeden čas jsem měl v rádiu na starost zábavné pořady. Platil jsem hercům nejvyšší honoráře. Můj herecký přítel Otomar Kobelář se ptal: „Arnošte, jsi tak hodnej, nebo tak blbej?“ Nedokáži odpovědět dodnes. Snad je to kombinace obojího.
Tohle je člověk, o kterém máte psát, tohle je člověk, se kterým vás pojilo mnohaleté přátelství. O něm kniha je.
A také o obrazu různých epoch, politických i životních, ve kterých prožíval svůj život, o úhlech pohledu na válku, holocaust z takové blízkosti, že vám naskočí husí kůže. O odvaze žít i o dnešní době, která je o menší trpělivosti si ji vůbec užít. Máme všechno a nemáme na to čas, nemáme tedy nic. Více majetku, méně hodnost. Mizí morálka, nevidíme si ani na dno své duše, byla jedna z myšlenek na konci devadesátých let. Podíváme se také na to, jak nelehce se musel prodírat svým životem v Americe, jak vnímal čas a svůj život u svého psacího stroje ve Washingtonu. Jak vzpomínal na poválečná léta a neustále se vracel ke svým zkušenostem dopisovatele z izraelsko arabské války.
To všechno dnes získává nové rozměry, je o to zajímavější ve světle dnešního světa…
Kniha má nádherné pasáže plné informací, je dokumentem o životě nejen Arnošta Lustiga, ale také Františeka Cingera, ale také obsahuje umění malých sdělení, malých větiček, ze kterých zavoní slunce, jídlo, cukr, atmosféra emocí, citů, prožitku – a které, byť jsou tak nevýznamné možná v celku celé knihy, tolik se zaryjí do paměti…
„Pamatuji si na radost, když v Haifě v roce 1948 zakotvila loď s cukrem z Marseille. Ještě týž den se prodával v prázdných hokynářstvích cukr. Na tu loď a cukr jsem si vzpomněl na nádherném společném obědě v arabské restauraci Fontana di Maria v Nazaretu,“ vyprávěl mi po návratu z Izraele v novém tisíciletí.“
Úplně tu scénu vidím před očima. A cítím.
Ostatně není to tak těžké, v představách poletujících ve fantazii čtenáře nás podporuje i množství černobílých fotografií. Ach to jsem ráda, že nejsou barevné, že neruší smysly a nechávají spočinout v klidném čtivu a vlastním opojení, hlubokou moudrostí, krutostí i lidskostí světa, ve kterém žijeme. Znovu se mi pak vrací vzpomínky ke slovům Arnošta Lustiga, jak překračujeme hranici, kdy je „něčeho moc“… a přitom nám stačí tak málo k plnému prožitku.
A jsem moc ráda, že tato kniha je černobílá, jemná, nevtíravá – a to nejsilnější si odnesete z prostých slov jeho talentovaného přítele. Krásná vzpomínka, krásná čest úžasnému člověku.
O autorovi: František Cinger je literární historik, publicista, často se zabývající životopisy slavných (Jan Werich, Jaroslav Ježek, Arnošt Lustig, Jaroslav Seifert), s nesmírně jemným citem pro životní osudy.
To byl Arnošt Lustig
Vydalo nakladatelství Eminent, 2019
Autor: František Cinger
Hodnocení: 98 %
| < Předchozí | Další > |
|---|