Čas od vydání Busny TAM rychle utekl a už je tady její pokračování s názvem Busny ZPĚT s podtitulem Vracíme se z Afriky.

 

 

Busny (Marika Dumková, David Čech, plyšový Hugo a busík WV T3)mě moc zaujaly, první kniha i seriál byl super a já sympaťáky Mariku s Davidem ráda sleduji na sociálních sítích a také je doporučuji dál. Proto jsem se na pokračování moc těšila a zhltla jej jako malinu.

Po kratičkém úvodu začíná kniha na Střelkovém mysu a hned nastoluje pohodovou atmosféru vyprávění: „Jednu nohu ráchám v Indickém oceánu a tu druhou v Atlantiku. Je to asi jako u Mácháče, akorát jsou větší vlny a neuvidíme na druhý břeh. Všude kolem kormorání suší křídla a dál jen slaná voda a vlny, z nichž některé by klidně mohly být velryby.“ (str. 11). Poté se Marika s Davidem na chvíli vydávají domů, ale moc rádi se vrací k jejich Busíku a posléze vyrážejí z Jihoafrické republiky.

Následuje průjezd Namibií doprovázený jak krásnou přírodou, tak nepříjemnými poruchami, ale také setkáním s bláznivými Čechy. Poté pokračují Angolou, Kongem, Gabonem přes Kamerun. Zatímco Marika jede na otočku do České republiky, David se potýká s malárií a popis jeho léčení je zajímavým čtením, ze kterého až trochu mrazí. Fascinovalo mě také poznatky o vúdú a líbilo se mi, jak k nim Busny přistoupily.

Těžko se vypichují nějaké momenty z knihy, přišla mi zkrátka zajímavá celá a u druhého dílu jsem s Marikou a Davidem cítila ještě větší sounáležitost. Opravdu jsem měla zase pocit, že je znám roky a že všechny ty zážitky vyprávějí přímo mně. A taky mě přepadl velmi zvláštní pocit, když jsem se otáčela poslední stránky, když byl konec jejich cesty.

„Zjistili jsme, že jsou věci, které jsou všude na světě stejné; zvuk šouravé chůze v žabkách, mrazivá osmnáctistupňová klimatizace, plastové židle nebo holubi. Jiné věci jsou zase tak diametrálně odlišné; nepolapitelné povahy cizinců, jejich divoký temperament, víra v magii… versus evropský stoický klid a pohanský sarkasmus.“ (str. 198)

Nyní mohu seriál sledovat až po přečtení knihy, takže mám náskok a také díky Mall.tv vím, že Busny určitě na nějakou cestu ještě vyrazí. A doufám, že Marika bude opět psát a tím pádem bude zase co číst!

Marika Dumková pochází z Brna, kde žije a pracuje jako architektka. Je tou pořádkumilovnější obyvatelkou busu VW Syncro, ve kterém s partnerem Davidem projeli Afriku. Dohromady tvoří autorský tým Busny. Marika studovala v Praze a Barceloně, ale do Brna se vždy vrátila. Ráda tvoří a víc než mluvení před kamerou jí jde psaní a kreslení. Také ráda pozoruje, učí se a pracuje, miluje přírodu i města, sport, barvy a sladké.

David Čech je vysoký jako futra, hraje na kytaru, mezi kamarády je to Dejv, alias Čuněk. Neštítí se špíny, ba naopak! Poznávací znamení: děravé ponožky, děravé tričko, zkrátka všude díry a nepořádek, kterým zkouší Maričinu trpělivost. Pokud zrovna nespí, je David hlava kreativní a rád baví lidi kolem sebe. Kromě muzikanta a šaška dělá videa, vymýšlí, režíruje, stříhá nebo hraje volejbal. Rád fotí na výšku, protože to má dynamiku. Je to Čech jako poleno, miluje pivo, hokej a české jídlo. David Busnám vdechl život, protože ho ten dosavadní přestal bavit.

Busny Zpět
Autoři: Busny
Žánr: cestopis
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2019
Počet stran: 207
Hodnocení: 94 %

https://www.jota.cz/busny-zpet

< Předchozí		Další >