Knihu Vadima Petrova, Muž, který nevrhá stíny, můžeme označit politickým románem na pozadí doby československé revoluce v roce 1989.

Děj začíná v okamžiku, kdy se mladý Nathan Kassis vrací z Ameriky zpět do Československa, aniž by tušil, že během jeho nepřítomnosti nastal převrat, prakticky přes noc se rodí milionáři a nic není takové, jaké bývalo. Díky svým přátelům nalézá zaměstnání, které, jak se posléze ukáže, v žádném ohledu nenaplňuje jeho očekávání. Shodou okolností je mu právě v tomto období nabídnuta nová pozice v tzv. White Housu, kde bude mít příležitost pracovat pro nového prezidenta Václava Havla. Náplň jeho práce je i pro něho samotného utajena a až posléze se dozvídáme, že se jedná o profesi tajného agenta služby MI5. Tím pro Nathana začíná dlouhý a obtížný výcvik, po jehož absolvování nastoupí jako tzv. zpravodajský důstojník a stane se mužem, který nevrhá stíny.

Vadim Petrov se sám na počátku devadesátých let zúčastnil výcviku v britské službě MI5 a po návratu pracoval pro jednotku známou pod názvem White House – stejně jako hlavní postava knihy. Veškeré své zkušenosti, poznatky a dojmy se nyní rozhodl zakomponovat do zcela jedinečného příběhu, kde se skutečnost mísí s fikcí a čtenář dostává možnost nahlédnout na tamní dobu hned z několika pohledů.
Pro někoho, kdo skutečnosti z polistopadového období nezná, může být obtížné rozeznat, co je pravda a co autorův výplod fantazie, ale ani to jistě dojmy z příběhu nezkazí. Co jsem ocenila, byly časté vysvětlivky vybraných zkratek a termínů, díky kterým jsem se mohla s příběhem ještě více sžít.
Mě osobně kniha opravdu nadchla, ale i tak vím, že neosloví každého čtenáře. Osobně jsem měla, zejména z počátku, problémy s orientací v postavách a jejich funkcích. Mnozí čtenáři mohou rovněž namítnout, že kniha v podstatě neobsahuje děj a navíc je až příliš zmatená. Na druhou stranu, i doba, o které Petrov hovoří, byla taková.