O včelách a zacházení s nimi vyšla v průběhu dějin dlouhá řádka publikací. K nejnovějším se řadí kolektivní monografie Ekologie chovu včel, vydaná nakladatelstvím Pavel Mervart. Domácí i zahraniční odborníci (slovenské příspěvky jsou ponechány v původní jazykové podobě) nachystali publikaci, která se zabývá širokým vějířem problémů s včelstvy spojených, počítaje v to i výpravy ke zdánlivě vzdáleným či dokonce nesouvisejícím tématům.

 

Kniha je rozdělena do šesti oddílů, z nichž každý shrnuje příspěvky navzájem si blízké. Na úvod je předsazena kapitola věnována zakladateli genetiky Johannu Gregorovi Mendelovi (1822-1884), jenž se ovšem zajímal také o další obory, mezi nimi v neposlední řadě o včelství. Dokonce si nechal - poté, co byl zvolen opatem augustiniánského kláštera - na klášterní zahradě postavit včelín. Jeho postřehy a výsledky pozorování zveřejňoval pravidelně časopis Včela brněnská, vycházející v českém i německém znění.

Jak naznačuje už název knihy, prosazován bude zejména ekologický chov – však se také termín „ekologie“ objevuje v zastřešujícím názvu téměř každého oddílu. Hned první skupina textu se zabývá ekologickým chovem včel, všímá si jeho kontextů i podmínek a dokonce přiřazuje „případovou studii“, která se zabývá jedním kmenem amerických včel, které mají být odolné vůči obávané varroáze.

Druhý oddíl popisuje „vnitřní uspořádání“ včelstev v úle, dotýká se přítomnosti i zužitkování vosku, zkoumá velikost včelích buněk a podrobně zastavuje se u klíčové odborné záležitosti, u enzymu, který ovlivňuje antibakteriální vlastnosti včelího medu. Poté následuje neobsáhlejší seskupení textů, které z nejrůznějších hledisek obhlížejí včelí pastvu, opět jako ekologickou otázku.

Důležitým problémem se ukazuje být zejména užívání pesticidů, které mají chránit rostliny, ale sotva prospívají opylovacímu hmyzu. Jiná otázka vyvstává s geneticky modifikovanými plodinami. Jeden z příspěvků dovozuje, že přírodu nelze uchopit a měnit podle lidské blahovůle, když píše: „Naše planeta je boží dílo a každý druh v ní má své místo jenom proto, že je. I plevel nebo škůdce často slouží někomu jinému za potravu nebo má účel, který si dosud neuvědomujeme.“ V této souvislosti nezbývá než upozornit na maďarsko-český, u nás dosud bohužel neuvedený snímek Zero, podobenství inspirované předpokladem, že vyhynutím včel by si lidstvo podepsalo rozsudek vlastního zániku, protože ani užitkové rostliny by neměl kdo opylovat. Prý by ke spuštění pohromy stačily pouhé čtyři roky…

Jen zdánlivým úkrokem stranou je studie věnovaná doložitelným faktům i mýtům spojeným s trnovníkem akátem (vzpomínáte na zvlášť labužnický „akátový med“?). Často byl vysazován na místech, pro které nebylo nalezeno jiné využití. Je obzvlášť odolný. I po odříznutí kmene dochází kolem pařezu k výrůstu několikametrových prutů, z nichž by mohly povstat nové stromy. Ostatně akát se dokáže účinně bránit konkurenčním dřevinám – vylučuje do půdy jedovaté látky, které nevadí jen mimořádně otrlým druhům vegetace, jako je kopřiva nebo vše obepínající svízel přítula.

Akát rozkvétá v době, kdy listy ještě nejsou plně rozvinuté, a ve svých květech nabízí značné množství cukru, který možná pochází z předešlých kořenových zásob. Akátové květy jsou lahodně sladké, což mohu dosvědčit, a lze je bez obav i žvýkat, avšak dřevo, ačkoli také sladké, je pro člověka jedovaté.

Akátových porostů nalezneme v České republice málo, zhruba jen půl procenta veškerých zalesněných ploch. V jiných státech jsou zastoupeny hojněji – třeba v Maďarsku tvoří až pětinu všech lesů. Akáty, poskytující tvrdé, vodě a hnilobě odolné dřevo, jsou ceněny i jako meliorační dřevina zajišťující ochranu proti erozi, podporující zpevnění svahů.

Zajímavá zjištění přinášejí studie zasvěcené nejbližším příbuzným včely medonosné, ať již se jedná o medonosky, málo známé exotické druhy, nebo známější čmeláky, případně pačmeláky. Je zde podrobně pojednán životní cyklus čmeláků, krásného barevně ochlupeného hmyzu, jak se dočteme. Avšak umělý chov čmeláků a jejich využití k medonosné produkci, to není nic jednoduchého. Jdou zde shrnuty zkušenosti rozličných chovatelů, tuzemských i zahraničních.

Kniha je psána přehledně a čtivě, nezabředává do složitých, laikům sotva srozumitelných výkladů. Seznamuje s ponejvíce praktickými radami, nabídne i leckterá překvapivá zjištění. Ale nečekejme příručku o tom, jak bychom se správně měli starat o včely a jak optimálně získávat med, případně jiné včelí produkty. Kniha je vybavena převážně barevným obrazovým doprovodem, ať již se jedná o staré fotografie a kresby (přirozeně černobílé) nebo o materiály, které vhodně ilustrují jednotlivé texty – třeba vzhled pylových zrnek pod mikroskopem.

 

Květoslav Čermák, Karel Sládek a kol.: Ekologie chovu včel.

Vydalo nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec 2016. 293 stran.

Hodnocení: 100 %

Foto: kniha, www.modernivcelar.eu

< Předchozí		Další >