Festival Beseda u Bigbítu s podtitulem „Kultura z jiného světa“ co do počtu účastníků a velikosti se určitě nemůže rovnat s jinými festivalovými velikány u nás, ale atmosféra, která se v tasovském Topolovém hájku odehrává je nepopsatelná.

 

První srpnový víkend se do Tasova nedaleko veselí nad Moravou sjelo něco málo do čtyřech tisíc posluchačů alternativní hudby, kteří mají v oblibě malé festivaly a domácího ducha Slovácka. Že jsme se ocitli na trochu jiném festivalu, než jsme normálně zvyklý, nám bylo jasné hned při příjezdu. Parkovné zdarma, stanové městečko taktéž, všude usměvavý lidé z produkce, kteří nás vítali doslova s otevřenou náručí, první návštěvníci už byli připravení na zahajující vystoupení Beaty Bocek. Atmosféra se začala pomalu dávat do pohybu.

Už tohle mě okamžitě okouzlilo. Na druhé straně stál samozřejmě velmi kvalitně sestavený line-up, který se skládal výhradně z tuzemských interpretů, ale mohli jste zde najít i například kapelu z USA, Británie, Polska nebo Maďarska. Návštěvníci festivalu buďto jeli na jistotu a své vybrané interprety už dobře znali z klubové scény, a nebo stejně jako já, svého oblíbence mezi malými a pro velké festivaly „divnými“ kapelami teprve hledali.

Dle mého názoru nejznámějším jménem celého festivalového programu pro mnoho návštěvníku byl Peter Lipa a jeho Band, který svým kvalitním jazzem rozproudil sobotní podvečer na hlavní scéně. Naproti tomu stála soutěž malých písničkářů, mezi kterými se dalo také najít výborné interprety, skladatele a hudebníky.

Britští Pineapple Thief nepředvedli vůbec představení hodné takového velikána, na jaký jsme od nich zvyklí. Tahákem sobotního večera měl být Dave Herrero and the Heroes Brothers Band, ale upřímně nepředvedli nic světoborného a jejich blues splynulo s dalšími ohranými kapelami. Ale pětistovka vstupného je i pro mnohé z nás poměrně velkou částkou a proto i tyhle kapely sklidily nemalý potlesk a byly trhákem.

Za zmínku a mezi ty výjimečnější představení letošní Besedy rozhodně patří kladenské Zrní, kteří neustále rostou a získávají si více fanoušků, ohromili také již domácí MIDI LIDI. Jsou kapelou spíše pro tyhle malé festivaly a klubovou scénu, dle mého názoru na velký festival nepatří. Mucha završila na hlavním pódiu páteční program a kdo si na její vystoupení počkal, nebyl zklamán. Na vedlejší scéně bodoval Borris Carloff, jehož epický pop a celkové představení ohromilo nejen mě, ale i mnoho posluchačů pod pódiem.

Ale nejlepším představením, které se mi vrylo do paměti, byly Volkova Sisters z Maďarska. Uhranuli snad všechny posluchače svým elektrickým rockem. Ale nebyla to jenom hudba, která tvořila tento malý festival. Návštěvníci mohli navštívit dílnu pro zručné ruce, kde si vyrobili malý suvenýr v podobě voodoo panenky, nebo mohli horké odpoledne trávit v pojízdné kavárně či již tradiční čajovně u vodní dýmky. Kdo přeci jen měl po pátečním programu horkou hlavu, šel si ji zchladit do místního splavu a při tom mohl navštívit výstavu, která patřila k doprovodnému programu Apolónovy návštěvy. Jednalo se o propojení zvuku a větru, vše dohromady dalo výsledek prazvláštní zvonkohry, která byla aplikována přímo ve vodě nad splavem.

Shrnula bych to jako velmi zajímavý a nový zážitek. Tak příštím rokem znovu na shledanou, Besedo.

Oficiální foto: Beseda u Bigbítu 2013, autor: Pavel Strážay

< Předchozí		Další >