Jediným vánočním a současně i výročním koncertem 1. prosince 2012 oslavila maďarská rocková kapela Omega v čele s Jánosem Kóborem svých 50 let. Po dlouhých 20 letech se tak představila ve fanoušky nabité pražské Lucerně. Jako předkapelu a speciálního hosta jsme uvítali domácího jazzmana Pavla J. Rybu a The Fish Men.

 

Po vzoru koncertu upořádaném v Halle/Wittenbergu, kdy první půlhodinu hrál vynikající symfonický orchestr Martina Luthera Univerzity z Halle/Wittenbergu a později se k nim přidala maďarská rocková legenda Omega se svým programem připraveným především Jánosem Kóborem, doprovázel skupinu Omega i v Praze symfonický orchestr. „Bohužel v Maďarsku něco takového není možné, rock a symfonická hudba jsou neslučitelné,“ posteskl si na tiskovce k chystanému koncertu frontman kapely János Kóbor.

A koho že jsme v kapele Omega měli?

V Praze se sice kapela představila v nekompletní sestavě, i když doma koncertuje i v původním složení. K nám však dorazila v trošku pozměněné sestavě než je obvyklé. Z původních členů ale nechyběl János Kóbor (vokál) a velmi vynikající a často až dominující Albert Földi (klávesy). S nimi ladili dokonale sehraní nepůvodní muzikanti Tamas Szekeres (kytara), Ferenc Debreczeni (bubny) a Katy Zee - (baskytara).

„Praha je pro mě srdeční záležitost…“

V tomto předvánočním čase jsme si nenechali ujít jedinečný zážitek a šli slavit s kapelou OMEGA a Symfonickým orchestrem. Moc jsme se na koncert těšili, protože Omega, populární maďarská skupina, byla i v někdejším Československu jednou z nejpopulárnějších zahraničních kapel. Však také odehrála sérii koncertů se stejně starou kapelou Olympic… Naposledy János Kóbor vystoupil v Lucerně před sedmi lety společně s Blue Effectem Vladimíra Mišíka, další z legend české rockové scény. „Praha je pro mě srdeční záležitost a zdejší publikum je vynikající: pro mě je velká výzva navázat kontakt s publikem, které nerozumí maďarsky,“ řekl János Kóbor.

Promazali jsme si kyčelní klouby

Atmosféra v sále houstla, zejména po nepříliš vydařeném začátku, čtyřech písních ne zrovna šťastně vybrané předkapely, nudného a spíše si jen tak pro sebe masturbujícího jazzmana Pavla J. Ryby a jeho partičky The Fish Men. Do jejich kvílení jsme záhy kvíleli už i my. Touhou po Jánosu Kóborovi a skupině Omega. Pískali jsme, dupali a řvali, ale ne nadšením, ale touhou, ať už ti „rybáři“ jdou lovit do jiných vod! Nakonec se to povedlo. Však už i sám jejich nevýrazný frontman utěšoval publikum, aby vydrželo, že už Omega přijde.

A pak to přišlo. Dlouhovlasý, bělovlasý, vysoký, štíhlý, charizmatický János Kóbor. I přes svůj pokročilý věk stále pln elánu, stále se usmívající a veskrze sympatická osobnost s velkým O. János Kóbor. V nezbytném koženém obleku, který postupně odhazoval, protože v Lucerně bylo jako vždy jako v kotli… Rozbalil to s kapelou, opravdu parádně! Jedna skladba za druhou, a on, jen s maličkou pauzou, táhl s vervou jemu vlastní celý koncert. Řádil ze zjevné radosti z muziky samé, dominující, rozcuchaný, s rozevlátými pohyby a hlavně neúnavný. Sekundoval mu další veterán, úchvatný klávesák Albert Földi na svůj klávesový kombajn. I on neunikl pozornosti publika a i on vyvolával nadšení. A nejen nás diváků. Koncert skupiny byl doplněn o smyčcovou a dechovou sekci sestavenou z mladých lidiček, kteří to přímo na jevišti zjevně spoluprožívali s Omegou. Strhující vřava rostla…až už jsme se ani ovládat nedokázali…

Měli jsme všichni radost, že radost máme

Na všechno jsme rázem zapomněli. Na politiku, bezdomovce, nezaměstnanost a jen jsme si užívali hudbu i evergreeny. Vznášeli jsme se v rytmickém nebi, které ozvláštňovala laserová show po celém sále slavné Lucerny. A tleskali jsme stále. A dlouho i po skončení koncertu, kdy Omega stále další a další písně přidávala, aby utišila naše touhy slyšet je ještě a ještě, a ještě víc… Avšak ani 168 hodin koncertu by nestačilo… Lucerna se zachvívala …znovu jsme si připomněli snahu Omegy dělat si to, co v nitru jsou, dokazovat všem, že se nikdy nebáli a nebojí být sami sebou. Protože dnes tak rozšířená snaha (třeba i bezmyšlenkovitě) zaujmout za každou cenu nic nepřináší a nic kloudného se z toho nikdy nezrodí…

Rolling Stones Východu

Omegu, kterou známe od jejího vzniku v roce 1962, jsme za dob železné opony přezdívali „Rolling Stones Východu“. Kapela Omega již před několika desítkami let, zejména v době normalizace, zvedávala ze židlí všechny své vyznavače. My starší jsme dokonce jezdívali na její koncerty do Budapešti. Stejně jako na kultovní filmový muzikál West Side Story, výborné kafíčko či jen tak v tomto svébytném a krásném městě pobýt. Budapešť v té době byla pro celý socialistický blok takovým malým západním Východem. Omega je známá i tím, že si vybírá ke spolupráci zásadně jen velice kvalitní hudebníky. „Je to nový projekt naší kapely,“ říká o Omega Rhapsody Tour její zakladatel a zpěvák János Kóbor, „nezáleží na tom, kolik se na něm podílí členů, ale momentálně nás baví právě toto.“

Hity…

Mezi její neznámější hity patří Gyöngyhajú lány, Petróleum lámpa nebo Ballada a fegyverkovács fiáról. Zakládající členy, zpěváka Jánose Kóbora a klávesistu Lászla Benköho, na domácí scéně doplňují baskytarista Tamás Mihályi, kytarista György Molnár a bubeník Ferenc Debreczeni.

Trošku z dějin

Skupina Omega byla založena v budapešťském vysokoškolském klubu 23. září v roce 1962 Gáborem Presserem, známým iniciátorem vzniku slavných Lokomotiv GT. Díky prvnímu albu, s hitem Trombitás Frédi, se Omega stává symbolem nastupující rockové generace v Maďarsku. V roce 1969 vychází výborné album 10 000 lépés s nezapomenutelnou skladbou Gyöngyhajú lány, dodnes hymnou této skupiny. Skupina se stala záhy velmi populární i u nás. Úspěch potvrzovala alba Nem tudom a neved, Idörabló a hlavně koncepční Gammapolis. Omega točila anglické verze svých desek a slavila úspěch i na britských ostrovech. V současnosti se činnost kapely zvolnila, hraje však stále v téměř neměnném obsazení, v čele s charismatickým zpěvákem Jánosem Kóborem. V rodném Maďarsku není problém stotisícová návštěvnost jejich koncertu a jejich show jsou vždy nezapomenutelným zážitkem.

A co nám sdělil János na tiskovce

• …že maďarskou hudební scénu podrobněji nesleduje, inspirací pro něho byla v první řadě angloamerická muzika
• …že pro spojení rocku a klasiky nenašel v Maďarsku partnery, proto se obrátil do Německa
• …že složení kapely a značku Omega považuje za otevřenou pro projekty dalších členů, např. nepředpokládá, že by se zúčastnil třeba nějakého záměru kolegů spojit rock a lidovou hudbu, ale jiných naopak ano.

„Gyöngyhajú lány“ aneb Dívka s perlami ve vlasech

Jako poslední a nejparádnější kousek od Omegy jsme bez dechu naslouchali písni „Gyöngyhajú lány“ (autoři: Presser G., Adamis A.), kterou si nadšené a skandující obecenstvo vytleskalo mimo tři další přídavky nakonec ještě jednou. U nás tenhle song známe hlavně v provedení skupiny Arakain, kde ji zpívá Aleš Brichta s vlastním textem – „Dívka s perlami ve vlasech“.

Pro zájemce…

Našli jsme český text i s akordy této úžasné písně na webu Aleše Brichty. Kdo bude mít zájem, můžeme si ten krásný song znovu připomenout…

Emi D Ami Emi
1. Zas mě tu máš, nějak se mračíš
Emi D Ami Emi
vybledlej smích už ve dveřích.
S čelenkou z perel svatozář ztrácíš
kolik se platí za vláčnej hřích.

G D
R1. No tak lásko, co chceš mi říct
Ami Emi
máš už perly možná i víc
G D Ami Emi
lásko, na co se ptáš, svíčku zhasínáš.
Nemám, lásko, co bych ti dal,
chtělas' všechno, nebyl jsem král
lásko, na co se ptáš, perly ve vlasech máš.

2. Tvý horky rty, víc radši ne,
nejsou už mý, nejsi má Cher.
Něco snad chápu, to ne, to ne,
bolí to, hořím jak černej thér.

R2. No tak lásko, kdo mi tě vzal,
komu dalas tělo i duši,
lásko, na co je pláč,
když to skončit má.
R1.

3. Chtěla jsi víc pro svoje touhy,
já chudej princ, mám, jen co mám
Co vlastně zbývá jen slzy pouhý
ze svatebních zvonů, z nebeskejch bran.

Omega Rhapsody Tour
Kdy a kde se konal: 1. 12. 2012 ve velkém sále Lucerny
Praha 1, Štěpánská 61
Hodnocení: 150 %
Cena: 940 - 1 590 Kč
www.jvagency.cz
www.omega.eu
special guest: Pavel J. Ryba a The Fish Men. /www.pjryba.com/

Zdroj foto: internet, jvagency

< Předchozí		Další >