Kultura21.cz

Naše veselá růžová mašinka Pinkwave dojela do areálu v půlce vystoupení norských RIBOZYME (předchozí kapelu ZAKÁZANÝ OVOCE jsme většinou vynechali), jejichž klidná, až posmutnělá hudba docela korespondovala s dnešním deštivým počasím. Na nějaké velké paření to ale nebylo, spíš jsme se zase rychle utíkali schovat, aby se nám nerozpily podpisy na tričkách. Následující kapelou měli být řečtí thrasheři SUICIDAL ANGELS, kteří ale bohužel vzhledem k nabitému programu svého turné a potížím na trase nestihli včas dorazit. Pořadatel to vyřešil tím, že Vitacit dostal víc prostoru, a dál už to pak jelo podle programu.

3. VITACIT

Další ze stálic českého rocku, i když s velice proměnlivým složením. Patří neodmyslitelně na česká festivalová i koncertní pódia, už jsem se s nimi potkala tuším třikrát. Letos jsem proto jejich koncert vypustila a šla se trochu usušit a zahřát.

4. VISACÍ ZÁMEK

Známka punku. Co víc k nim dodat. Naprosto splnili očekávání svých příznivců, jejich blbinky na stagi vyvolávaly bouře smíchu.
Zahráli mj. Padesát, Stánek, Strategický ústup, Vlasta, Hymna šibeničních bratří, Pitomá, Známka punku, Traktor.

5. SIRENIA (Norsko)

Tahle symphonic / gothic-metalová kapela měla vystoupit na loňském ročníku MOR, ale bohužel se jim nepodařilo dorazit v kompletní sestavě, bubeník uvízl na trase a bez něj to vážně nešlo. I když věřím, že mít šéf kapely Morten Veland jen trochu víc času na přípravu, tak by se i s tímhle problémem vypořádal. Je to totiž univerzální hudebník, který hraje snad na všechno a pokud na to nehraje, tak si to dokáže nasamplovat. Letos se tedy na stagi k velké radosti svých fans objevili - ovšem opět se odtud linuly zvuky nástrojů, po jejichž fyzické přítomnosti bychom pátrali marně. Mně tedy playback v metalu naprosto nesedí - a zejména absence tak podstatného nástroje jako je baskytara.

6. FREEDOM CALL (Německo)

První parádní relaxační kapela dnešního dne. Sice jako skoro celý den střídavě mžilo, mrholilo, poprchávalo a pršelo, ale nezdálo se, že by to někomu nějak zásadně vadilo. Chris Bay a jeho kapela do nás neúnavně prali svoje megadávky optimismu po celou jim vyměřenou hodinu. Potěšilo mě zařazení pomalejší The Quest.

Setlist:

1.    We Are One
2.    United Alliance
3.    Hero On Video
4.    Rockstars
5.    Tears Of Babylon
6.    The Quest
7.    Power & Glory
8.    Warriors
9.    Land Of Light
10.    Freedom Call

7. EXODUS (USA)

Tohle byl prostě masakr. Naprostá řežba a totální destrukce všech přítomných, takže já jsem se raději uklidila do bezpečí. Pokusila jsem se sehnat podpisy od Pain, ale bylo to beznadějné, fronta fans byla asi tak trojnásobná, než co byli schopní za přidělenou půlhodinku zvládnout. Na chvíli jsem tedy zašla na Alfedus stage podívat se na českou kapelu Rimortis, ale přišlo mi, že se jim tam právě cosi poondilo… Tak jsem nechala thrashery řádit v kotli a šla si chvíli odpočinout.

8. UNISONIC (Německo)

V Unisonic se po letech znovu sešli dva bývalí členové Helloween - zpěvák Michael Kiske a kytarista Kai Hansen. Když byl Michi Kiske v roce 1993 odejit od Helloween, pustil se na samostatnou cestu hudebním světem. Vydal několik sólových alb a podílel se na různých hudebních projektech jiných autorů, například Avantasia Tobiase Sammeta nebo Place Vendome, kde potkal spřízněné duše - baskytaristu Dennise Warda a bubeníka Kostu Zafiriou. Rozhodli se založit spolu novou skupinu, sestavu doplnil ještě švýcarský kytarista Mandy Meyer (ex-Gotthard), a v roce 2009 se tedy Kiske po skoro 17 letech stal znovu plnohodnotným členem skupiny na plný úvazek. Zprvu to zkoušeli ve čtyřech - ale pak se domluvili s Hansenem, který nyní hraje a zpívá v Gamma Ray, a tato silná pětka dala dohromady první stejnojmenné album a odehrála už pěknou řádku koncertů.

Jejich vystoupení na Mastrech bylo opravdu parádní. Je z nich cítit nově objevené zaujetí a řekla bych i nadšení (vypovídá o tom i jejich píseň Never Too Late), hrát spolu je baví a užívají si to - a publikum s nimi. Kiskeho hlas léty neztratil nic na rozsahu ani dynamice, Kai mu svým výrazným ječákem vypomáhá a jeho druhá kytara zvuk skupiny hodně obohatila. Jsem ráda, že odehráli většinu věcí ze svého vlastního sortimentu, jejich album mi přijde dost vydařené - ale i ty tři covery Helloween se od nich daly snést. Co snést, pro mě byly daleko lepší než originály, které jsem ze stejného pódia slyšela vloni. Dost mě pobavila píseň Future World, kde Kiske výrazně omezil předlouhé otravné hrátky s publikem álá Dýně a nahradil je dokonalou imitací Elvise. A jejich píseň Star Rider má podle mého názoru potenciál minimálně stejné, ne-li větší hitovky, jakými jsou nejznámější písně Helloween - příjemná melodie, chytlavý refrén s textem, který sám vleze do hlavy, a to vše vyšperkované dobrým výkonem celé kapely a korunované skvělým Michiho hlasem. Unisonic se pro mě stali dnešním headlinerem.

Setlist:

1.    Unisonic
2.    Never Too Late
3.    King For A Day
4.    I've Tried
5.    My Sanctuary
6.    March Of Time (Helloween cover)
7.    Over The Rainbow
8.    Star Rider
9.    Souls Alive
10.    We Rise
Přídavek:
11.    Future World (Helloween cover)
12.    I Want Out (Helloween cover)

9. EDGUY (Německo)

A germánský nájezd pokračoval. Byla jsem na posledním koncertu Edguy v Praze na jejich turné k novému albu Age of the Joker a dobře jsem se bavila. Pětice seskupená kolem Tobiase Sammeta hraje veselý, optimistický a přímočarý power-metal (já bych je spolu s Freedom Call zařadila spíš do samostatné kategorie - happy metalu). Skvělý lék na špatnou náladu a oddechovka. I když letos na Mastrech nepředvedli nic výjimečného, lidi si zapařili, zaskákali, zahulákali a užívali si to. Tobiho opičky jsou takové pořád stejné a trošku nacvičené (občas naopak mírně improvizoval v textech), nesměla chybět soutěž mezi levou a pravou půlkou publika, kdo dokáže víc zařvat, chvílemi mi připadalo, že se Tobi (marně) pokoušel přeječet Michiho - ale v podstatě se jednalo o příjemnou hodinu a půl.

Setlist:

1.    Nobody's Hero
2.    Tears Of A Mandrake
3.    Spooks In The Attic („…když už jsme na vás vydělali takové prachy, tak zahrajeme něco, co jsme tady ještě nikdy nehráli…“)
4.    Rock Of Cashel
5.    9-2-9 (taky novinka na setlistu, dokonce prý live premiéra)
6.    Lavatory Love Machine
7.    Robin Hood
8.    Sólo bicí - Felix Bohnke (viditelně se z něj kouřilo)
9.    Superheroes
10.    Save Me
11.    Babylon
12.    Ministry Of Saints
Přídavek:
13.    King Of Fools

10. PAIN (Švédsko)

Tady se bohužel dostavil první a v podstatě jediný velký průšvih letošního festivalu. Po mizerném zvuku Hypocrisy na letošním Metalfestu jsem se těšila, že si spravím chuť u Pain - ale tohle bylo snad ještě mnohem horší. Naprosto nečitelný zvuk, přepálené bicí, nerozpoznatelný zpěv - nebyla jsem často ani schopná poznat, co hrají. A to jsem obešla skoro celý areál a snažila se najít aspoň nějaké místo, kde by to bylo lepší. Relativně nejlepší zvuk byl ze silnice ke kempu… a prý v šesté řadě u pódia to taky šlo, ale tam jsem se tedy opravdu neprobojovala. Napadají mě dvě možnosti - buďto mají opravdu hodně mizerného zvukaře, nebo to prostě naživo neumějí. Zarazilo mě to o to víc, že zde Pain nahrávali svůj koncert pro živé DVD. Budu si ho muset určitě sehnat, abych zjistila, co a jak tu vlastně hráli. A mám trošku podezření, jestli si Peter Tägtgren z koncertu nevezme jen obrazovou část a zbytek si ve studiu nepředělá…

Zahráli (aspoň doufám) mj.: I'm Going In, Dirty Woman, Fear The Demons, Eleanor Rigby (Beatles cover), Bitch, The Great Pretender, Same Old Song, Shut Your Mouth.

Dnes mi tedy Pain závěr dne trošku pokazili - ale nemůže být všechno pořád stoprocentně dokonalé… A festival je teprve v polovině - další dva dny nabité hudbou jsou před námi.

Masters of Rock 2012
Datum a místo konání: 12.-15.7., Vizovice, areál likérky Rudolf Jelínek
Pořadatel: Pragokoncert
Hodnocení: 90 %

Zdroj foto: www.musicfoto.net - autor: Petr Tvrdík