Bronzová slavice, která má zlato v hrdle, přichází s popovým albem Láska

Středa, 16 Duben 2025 06:00 Robert Rohál

monika200 Vesměs původní a nové písně jsou na aktuálním albu Moniky Absolonové. Deska nese název Láska a připomíná někdejší dramaturgický styl o generaci starších zpěvaček typu Heleny Vondráčkové nebo Hany Zagorové. I jejich alba ze 70. a 80. let, tehdy to byly ještě vinyly, byly postaveny na umu interpretek a kumštu všech zúčastněných tvůrců. Tehdy bylo navíc pravidlem, že tzv. elpíčka obsahovala přibližně 12 písní, což je i případ letošního alba Moniky Absolonové.

Navíc je to právě Monika, která je svým hudebním vkusem podobná již zmiňovaným interpretkám. I ona má obrovskou muzikalitu, herecký talent i záviděníhodnou techniku, která ji umožňuje zpívat ne jeden jediný styl. A i když je její album Láska tematicky lehce svázané, má svěží barvy a není to nuda. Chutě a vůně života jsou v každé z těch dvanácti nápaditých písních. A i když má album rozmanité melodie a různé razance, je jako z jednoho kusu.

Pulsuje v nich každodenní život i díky znamenitým textům a zpěvaččině hlasu a výrazu. V každá písničce je trochu jiná, k jinému zabarvení přispívá samozřejmě zvolené téma a nálada textu, ale i zpěvaččin cit. Její pěvecká proměnlivost vyvěrá z mnohaleté muzikálové zkušenosti a hudební vnímavosti. Jedině tak jsou písně z tohoto alba nosné, barvité a plnokrevné. V jejím hlase cítím náboj, výraznou osobitost, barevně zajímavý témbr i lehkou nonšalanci. Vlastně ani nevím, kolik muzikálových rolí během let ztvárnila a do kolika rolí se po Kleopatře vžívala…

Z málokterého alba interpretů mainstreamu tuzemské produkce je slyšet tolik chuti zpívat, tolik poctivé dřiny a snahy po co nejdokonalejšímu výrazu, jako u nového alba Moniky Absolonové. I po aranžérské stránce přináší nahrávka pozoruhodnou porci práce hlavně proto, že snad ani v jedné písni se autor aranžmá (Dalibor Cidlinský jr.) nedal cestou nejmenšího odporu, ale pro každou hledal a našel moderní a interesantní háv.

monika foto 1

Z písniček, který mě uchvátily na první dobrou, je to určitě titulní Láska (Erik Aresta), která album otevírá ve svěžím stylu latino, ale i pět žánrově rozmanitých písní od Dalibora Cidlinského jr. (Sedm drátěných košil, Jednou…, Deníček moderní matky, Dvě srdce, Ukolébavka) nebo další životné písně, které Monice napsali Albert Černý (Začínáš mi šedivět) a Martin Chodúr (To nejsem já) a Jiří Březík (Nepochopí). Mimochodem, všichni tři jsou i autory textu. Jenomže výborná je i balada Snad uvěříš (hudba David Deyl, text Rudolf Kubík) nebo šanson Mít tě ráda, kterou Monika přezpívala po Haně Zagorové. Je v tom něha, smutek a tichá krása.

Přitom album obsahuje i několik hybnějších kousků, což je jenom ku prospěchu věci respektive alba. Kromě zmíněného šansonu je totiž něco říznějšího popíku, něco balad, něco cikánsky barové atmosféry, mnoho nálad a nuancí. Ostatně netuctová je i textová složka, což spadá na vrub textařů jako jsou Marek Libert, Tereza Jakobová, Dominik Landsman, Patricie Kaňok, Jakub Novotný, Ondřej Izdný či Jitka Jurdinová, tedy samá nová jména.

Možná mi na albu chybí snad jen podmanivý duet - třeba se skladatelem Davidem Deylem nebo Helenou Vondráčkovou, což je stejná krevní skupina, navíc s oběma nejednou zpívala. Tak třeba příště.

A resumé? Podle mého názoru je Monika Absolonová královnou, která čile vládne svému světu. V životě i kariéře má jasno. Naučila se to, ví, co chce, a ve své profesi toho umí hodně. Je z rodu hvězdných zpěvaček, o nichž byla řeč v úvodu. Je to esence harmonie a kvality.

monika foto 2