Kultura21.cz

Zpěvák David Stypka pluje na emoční vlně srdečných Moraváků, kteří si umí vychutnat život plnými doušky a nestydí se za své city, slabosti, smutky, bolesti a touhy. Za plně nakojenými texty stojí tvorba muzikanta, který se nebojí odhalit své nitro trefnými verši a podmanivou barvou hlasu.

Poslední dobou jsem zaznamenala výrazný vzestup kapely. Co mi k tomu povíš?

Neříkal bych tomu určitě vzestup. Už jen protože to, co ty teď vidíš, je asi jen větší množství zmínek o nás v médiích. Těch je momentálně opravdu hodně a já jsem za to moc rád. Vždycky jsem chtěl, aby moji muziku mohlo slyšet co nejvíce lidí a tohle je cesta, kterou se to děje. Ale velmi pokorně a vědomě zůstáváme nohama na zemi. Mám nejlepší kapelu, jakou jsem kdy měl, dělat s nimi mé písničky je zkrátka zážitek sám o sobě. Rozumíme si lidsky i muzikantsky na takové úrovni, že jsem si vůbec nemyslel, že nějaká taková úroveň existuje. Na koncertech se o kluky můžu opřít, oni zase díky ultra otevřenosti v kapele vědí, že to, co zpívám a co oni hrají se mnou, je prostě pravda.

Tak ty svoje skvělé kluky trochu představ.

Takže na bicí hraje Matěj Drabina, úžasný profík, muzikální, vyhledávaný studiový hráč, člověk s obrovským srdcem (to jsou samozřejmě všichni tři).

Na basu Maro Zeman, svérázný umělec, autor a skvělý zpěvák, který má i svůj projekt Marow - velká pecka.  Je to naprosto unikátní typ srdcaře, který svou vřelostí boří bariéry, čistí vzduch a hlavně cítí ty věci velmi přesně, a to nemluvím jen o věcech hudebních.

Klávesy hraje Pavel Sotoniak, jediný z nás se muzikou živí. Je to úžasný muzikant, když přišel do kapely, věděli jsme, že je posledním dílem skládačky, něco jako když se ve filmech o pokladech starých civilizací v hlubokých jeskyních spojí kamenné klíče ze čtyř částí – začnou vydávat záři a spustí zemětřesení nebo výtrysk energie do kosmu. Pavel je zlatíčko, neuvěřitelně oddaný dříč, který - když pomineme jeho rána - nikdy nepokazí atmošku, legraci ani významnou chvíli.

Vaše nové EP Jericho obsahuje nové, emočně silné a dráždivé songy. Jsem z něj hotová.

Ano, teď jsme vydali čtyřpísňové EP Jericho, ze kterého máme velkou radost. Nejen z toho, jak to hraje - a hraje to nejlíp, jak mi kdy co hrálo, ale taky proto, že jsme tam jasně a srozumitelně my a to, co těmi písničkami myslíme. V naší muzice je docela dost emocí, odžitých havárií a interních stesků, tak je občas kumšt správně trefit tu atmosféru v aranžích, ve zvuku. S novým producentem Martinem Ledvinou se to podařilo a já jsem z toho pořád ještě nadšený. Mezitím jsem si odskočil na Valašsko, kde jsem napsal titulní píseň pro úžasný film Děda, který tam dělala parta mimořádně schopných nadšenců. Film začal jako krátkometrážní nízkorozpočťák a skončil jako celovečerák, co se hraje v kinech po celé republice, to myslím mluví za vše. S částí jeho štábu teď doděláváme první klip k písničce Vrány a myslím, že to bude moc hezký klip.

Čeká vás turné s Jelenem. Budete mít novou pomalovanou dodávku, manažera a hvězdné manýry? :)

Dodávku sháníme tak moc, že už jsme z toho všichni zbláznění :). Na hvězdné manýry jsme, myslím, všichni už moc dospělí a docela vyhraní (v tom i v tom smyslu).

Co by sis opravdu přál?

Opravdu bych si přál, aby nám to hrálo minimálně tak, jako nám to hraje doteď. Aby si naše muzika našla tolik posluchačů, kolik jen unese, abych měl klid a prostor na to být co nejvíc sám sebou a takhle i psát písničky.

Tak ať vám to hraje, kluci!

Foto: Ladislav Mácha