Je fajn, že nejnovější "retro" kniha Roberta Rohála připomíná slavné a v několika případech i dnes už málem zapomenuté zpěváky, kteří tvoří historii československé populární hudby. Téměř stodevadesátistránková publikace Legendy československé populární hudby 70. a 80. léta je "nabušená" nejen encyklopedickými fakty, ale zároveň se i příjemně čte.
Jsem z generace, která se narodila ve druhé polovině 60. let a byla v batolecím a předškolním období nevědomky ovlivněna uvolněným obdobím Pražského jara 68. Léta dětství, školních škamen, puberty, prvních lásek a dospívání jsem pak prožil v 70. a 80. letech husákovské normalizace. Co se týká hudby, tak jsme s mojí o dva roky starší sestrou byli nejdříve ovlivněni hudbou 60. let. To jsme "sjížděli" na starém gramofonu šelakové desky našich rodičů na 78 otáček a pak i klasické singly na "45". Pokud se nám nějaká písnička líbila a chtěli jsem se naučit její text, tak jsme byli schopni nesčetněkrát spouštět přenosku gramofonu, abychom stihli zaznamenat text písně.
Postupem času jsme se zaměřili i na aktuální hudební trendy a vystřihovali si z předposlední strany časopisu Sedmička pionýrů texty a noty oblíbených hitů té doby a nalepovali do našich "zpěvníků". Začal se tříbit náš hudební vkus a já se "zamiloval" do Marie Rottrové, byť diskografie mých rodičů obsahovala do té doby jediný singl Sedm divů světa a Máme víkend z roku 1977. Vystřihoval jsem si z novin a časopisů její fotografie, lepil na tvrdý papír a spolu s několika plakáty, které jsem považoval za vzácnost, jsem si vyzdobil můj dětský pokoj.
Rozhovory a články s Marií Rottrovou jsem si poctivě lepil do sešitu, který je součástí mého dnešního archívu. Každoročně jsem pak posílal hlasy a kupony do Zlatého slavíka a často byl zklamán tím, že moje favoritka skončila "mimo bednu" na čtvrtém místě. Ach, jak jsem to tehdy bral za nespravedlivé. Byla to také doba, kdy většina zpěváků populární hudby jezdila na hudební turné a stihla v jednom městě dva koncerty během jednoho dne. Ten první odpolední v 15.30 a ten večerní v 19.30 hodin. Takhle se mi poštěstilo v našem městě navštívit koncert Marie Rottrové, Petra Němce a Plameňáků třikrát.
Hudbu jsem tehdy také vnímal přes rozhlas a televizi. Asi nezapomenutelný byl soutěžní pořad Start na tehdejší rozhlasové stanici Hvězda, každodenní vysílání pořadu Rytmus a víkendový pořad 3 x 60 a to stereo na stanici Vltava. V televizi to pak byly přenosy z hudebních festivalů Bratislavská lyra, Děčínská kotva, televizní hitparády Našich devět, Hitšaráda, vysílaná v rámci pořadu Televizní klub mladých, později pak Triangl nebo pak také úspěšný televizní pořad s mou oblíbenkyní Marií Rottrovou v Divadélku pod věží.
Tohle všechno mi vytanulo na mysli, když se mi do rukou dostala velmi vydařená publikace malé knižní encyklopedie Roberta Rohála - Legendy československé populární hudby - 70 a 80 léta, kterou vydalo nakladatelství Grada Publishing v loňském roce. Knížka obsahuje celkem 23 medailonků československých hudebních hvězd, hvězdiček ale i supernov, které na chvíli zazářily na pomyslném hudebním nebi a pak zase náhle zhasly.
Každý z profilů je doplněn dobovými fotografiemi, přebaly ze singlů či LP desek, nebo fotografiemi z archívu autora. Jsem vděčný autorovi, že prostor v knížce věnoval třeba Noře Blahové a Tatjaně Hubinské, což byly dvě slovenské hvězdy 60. a 70. let, o kterých jsem vůbec do dnešní doby neměl ponětí a rozšířil si tak své hudební obzory a musel si jejich tehdejší hity připomenout až na youtube. Díky i za připomínku skvělé zpěvačky Evy Kostolányiové nebo Jany Robbové, kterým bohužel osud dopřál tak málo let na téhle pozemské hudební pouti.
Na závěr jen taková malá poznámka. V medailonku Marie Rottrové autor na straně 122 uvádí, že Jaroslav Wykrent si písničku Lásko napsal pro sebe a když jezdil jako host jejího pořadu a brnkal si ji v šatně, tak se Marii Rottrové strašně líbila a tak ho dlouho přemlouvala, až jí tu písničku nakonec dal. To je ovšem verze Marie Rottrové (uvedená i v bookletu CD Lásko voníš deštěm z roku 1996 a uváděná v dalších zpěvaččiných vyjádřeních ), kterou Jaroslav Wykrent už několikrát vyvracel a popřel, a to s jednoduchým odůvodněním, že text "...až závoj bílý budu mít, až ztichne hudba, bude klid..." by určitě nenapsal pro sebe a nezpíval jako muž.
Předpokládám, že autor v této době už připravuje pokračování publikace, ve které bychom mohli najít jména jako například Eva Pilarová, Hana Hegerová, Karel Černoch, Pavel Bobek, Pavel Novák, Petr Novák, Pavol Hammel, Miroslav Žbirka a řadu dalších hudebních legend 70. a 80. let minulého století. Sám za sebe musím přiznat, že už se moc těším.
Zdeněk Jurášek
Název: Legendy československé populární hudby, 70. a 80. léta
Autor: Robert Rohál
Žánr: Biografie (hudba)
Nakladatelství: Grada Publishing, a.s.
Rok vydání: 2014
Počet stran: 184
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Grada Publishing Praha
| < Předchozí | Další > |
|---|