Ženy slova. Hlasy, které byly vyslyšeny

Pátek, 24 Červenec 2026 10:21 Taťána Kročková

zeny-slova

Spisovatelka Jana Poncarová, známá svými romány přibližující čtenářům příběhy silných hrdinek, skutečně historicky žijících žen, vydala novou knihu nazvanou Ženy slova. Tentokrát se zaměřila na české spisovatelky 19. a počátku 20. století, které musely na chvilku, alespoň pomyslně, přestat být „ženami“ v době, kdy se očekávalo, že budou jen vařit, pracovat, uklízet, hospodařit a rodit a vychovávat děti. Na to, aby mohly najít čas vůbec dělat něco jiného, musely sebrat dostatek odvahy a odhodlání. Mnohé z těchto žen publikovaly pod mužským pseudonymem, aby byly vůbec v roli literátek uznány. Pojďme se společně podívat na příběhy Růženy Svobodové, Amálie Kutinové, Vlasty Javořické, ale i méně známé Olgy Barényi, Popelky Biliánové nebo autorek, které publikovaly pod pseudonymy Felix Háj a Felix Téver.

Když Janě Poncarové vyšly v roce 2018 Podbrdské ženy, šlo to ráz naráz. Během následujících osmi let vydala dvanáct dalších románů plus nějaké povídky a průvodce po Českém lese. Její knihy si ženy velice oblíbily, dokázala autenticky povyprávět příběh, skutečně žijících historických postav, jak by se asi odehrál. Poslední Ženy slova přibližují životní osudy celkem osmi česky píšících žen, na které už se takřka zapomnělo, což je velká škoda. A právě abychom si je připomněli, připravila Jana Poncarová krátké příběhy jejich života, moc hezky literárně zpracované, s vlastními vsuvkami a poznámkami. Je to vlastně takový výlet do minulosti, exkurze po zapomenutých knížkách a ženách, které je psaly. Seznámíte se tak s Marií Wagnerovou, která pod pseudonymem Felix Háj napsala Káju Maříka, Annou Lauermannovou, která psala pod pseudonymem Felix Téver, autorkou proslulých Černých myslivců Růženou Svobodovou, známou Vlastou Javořickou, tedy ve skutečnosti Marií Zezulkovou, Marií Majerovou, Aloisií Voznicovou alias Olgou Barényi, autorkou Gabry a Málinky, dvou darebaček, které jsem milovala já i moje děti, Amálií Kutinovou, a skautkou Marií Popelkovou alias Popelkou Biliánovou.

V závěru každé kapitolky najdete místo pro vlastní poznámky, stručný životopis dané spisovatelky, její dílo i místo, kde je pohřbená. Ale je to tak autentické a příjemné, že se vlastně nedozvíte žádné věcné a suchopárné informace, ale co si přečíst a kam přinést květinu. Každý příběh je pak protkán příběhem Jany Poncarové a jejím putováním po stopách těchto spisovatelek, její dojmy i postřehy, které jsou zdůrazněné barevně, aby se text odlišil. Tady v tomto ohledu musím pochválit také skvělou grafiku knížky, která trochu připomíná deník, do něhož si čtenáři mohou sami vepisovat své poznámky, pokud by chtěli. Za mě naprosto originální a obohacující počin, protože na tyhle vzácné ženy a významné autorky z doby před více než sto lety by se rozhodně nikdy zapomenout nemělo. Samozřejmě knize nechybí feministický ráz, a to je jenom dobře.

Co dodat? Jen to, že vřele doporučuji a dávám 200 %!

zeny-slova