Americký historik a archeolog Eric H. Cline (narozen 1960), profesor antických dějin na George Washington University, zaujal širokou veřejnost zasvěcenými, čtenářsky však přitažlivými ponory do časů ode dneška vzdálených více než tři tisíce let. Mapuje v nich ničivé události, kdy zdánlivě mocné a bojechtivé státy na území dnešního Turecka a Blízkého východu ohrozil nápor záhadných nájezdníků zvaných „mořské národy“. Nejznámější obětí byla chetitská říše, která úplně zanikla. Další – třeba faraonský Egypt – se ubránily jen s vypětím všech sil.

 

O těchto zasutých událostech pojednává kniha 1177 př. Kr. Zhroucení civilizace a invaze mořských národů, která se už ve druhém (a aktualizovaném) českém vydání vrátila na knižní trh a jejíž překlad pro nakladatelství Vyšehrad nachystaly Ruth J. Weiniger(ová) a Kateřina Zerzánová. Cline nezastírá, že dodnes se rojí dohady, odkud mořské národy vlastně pocházely a jak se přihodilo, že tito jistě primitivní vetřelci se v několika etapách přelili jako zkázonosná vlna a rozvrátili každé území, kterým prošli.

Jak nastal úpadek

Při četbě snadno zjistíme, že se autor pokouší dávné události aktualizovat a vytěžit z nich řekněme nadčasové prvky. Cline se domnívá, že vpád mořských národů posloužil spíše jen jako katalyzátor destrukčního dění než jako rozhodující či dokonce jako jediná příčina. Přemítá o tom, jaké další faktory mohly spolupůsobit: zvažuje zničující zemětřesení, klimatické změny, které vedly k suchu a hladomorům. Snad se šířila mohutná povstání, připojit se mohl kolaps mezinárodního obchodu. Každopádně doba bronzová skončila, záhy nahrazena dobou železnou, byť vzrůst nových společností někdy trval i celá staletí. Například Trója v průběhu tisíciletí povstala ze zkázy mnohokrát: na témže místě archeologové rozpoznali přinejmenším devět sídlištních vrstev. Navíc je možné, že na pádu státních útvarů se vedle útočníků podílely i další faktory – např. zemětřesení, sucho, hladomor, nemoci…

Nelze vyloučit, že právě zmatky zaviněné „mořskými národy“ mohly inspirovat pozdější literární díla, byť ta jen zachytila mihotavé odezvy, jejichž přesnější obrysy pohltila staletí. Cline se podrobně rozepisuje jak o Homérově vylíčení trójské války, tak o starozákonním putování Židů z egyptské poroby do země zaslíbené. V obou případech se jedná o základní kameny evropské vzdělanosti, ostatně početná filmová zpracování dokládají, že tyto příběhy podnes neztratily nic ze své atraktivity.

Zajímavosti vytažené z příkrovu zapomnění

Pod tlakem čtenářského úspěchu se Cline rozhodl připojit volné pokračování nazvané Po roce 1177 př. Kr. Přežití civilizací, vydané opět Vyšehradem, ale tentokrát předložené Marií Čapkovou. Autor tu přibližuje dění v osmi společenstvích osazených v dané oblasti, hledí např. na poměry v Egyptě, Izraeli, Asýrii a Babylónii, Anatolii, Fénicii, zavítá i na Kypr. Naznačuje, že v důsledku vlekoucích se pohrom výrazně poklesl počet obyvatel – v některých oblastech snad až o devadesát procent. Popisuje, jak slábla centrální moc, jak se došlo k rozvrácení hospodářských struktur. Pro snazší orientaci můžeme nahlédnout do několika mapek i srovnávacích tabulek se jmény panovníků (někdy i v českém přepisu obtížně vyslovitelných), oceníme též vyobrazení dávných nápisů, sarkofágů apod.

Jednotlivé kapitoly vynášejí z hlubin zapomenutí pozoruhodné příběhy, třeba rodinné (nebo spíše harémové) spiknutí, které připravilo o život faraona Ramesse III. – skončil s proříznutým hrdlem. Jedna z jeho manželek totiž usoudila, že vládl už dost dlouho, takže tímto způsobem chtěla zajistit nástupnictví svému synovi. Jinou zajímavostí je, že vedle legendární pohřební výbavy mladičkého faraona Tutanchamona byla nalezena i další neporušená hrobka (tentokrát Šešonka II.), avšak ta zdaleka nedosáhla takového věhlasu, byť předměty z ní získané vystavuje Káhirské muzeum.

Jak překonat pohromu

Biblický půdorys prosvítá statěmi (nejen) o králích Davidovi a Šalamounovi, kdy Cline jejich osudy porovnává s údaji, které pocházejí z jiných (např. egyptských) zdrojů; některé události Bible opomíjí. Pisatel, dobře obeznámený jak s dobovými písemnými, často v kameni vytesanými záznamy, tak nejrůznějšími archeologickými nálezy včetně podmořských, se však často nechává unášet sáhodlouhými výklady o vojenských taženích, palácích a slavnostech. Poznáváme, že slabší, případně poražení panovníci rádi útočili na ty ještě slabší. Také upřesňuje, že písmennou abecedu zřejmě nevynalezli Féničané, jak jsme se učili ve škole, ti ji toliko standardizovali do podoby později převzaté a rozšířené Řeky. (Ostatně je otázkou, jak si Féničané vlastně říkali, jejich nynější označení vychází z řečtiny.) Také si uvědomíme, jak pošetilé může být vracení archeologických nálezů do míst jejich původu, často politicky nestabilních: třeba z iráckého Mosulského muzea byly ukradeny mnohé cenné artefakty nebo dokonce došlo k jejich zničení.

V knize se dočteme, že může zkolabovat mocenský systém i ekonomika, že mohou zmizet tradiční společenské elity, že se vytratí znalost písma, umění i řemesel, avšak obyvatelstvo - třebas zdecimované - zůstává, ať již ovládané někým jiným nebo ponechané v rozvratu a bezprizorné. Nejspíš obecně platí parafráze jedné Darwinovy myšlenky: o přežití nerozhoduje inteligence ani síla, nýbrž schopnost zvyknout si na měnící se prostředí a životní podmínky v něm. Na obou Clineových pečlivě ozdrojovaných dílech zaujme obsáhlý literatury, který bohužel pomíjí, že některé tituly vyšly i česky. Každopádně obě knihy zachycují nejnovější stav poznání – třeba od původního anglického vydání druhé z nich nás dělí pouhé dva roky.

Eric H. Cline: 1177 př. Kr. Zhroucení civilizace a invaze mořských národů.
Přeložily Ruth J. Weiniger(ová) a Kateřina Zerzánová
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2024. 299 stran
Hodnocení: 100 %
1177 př. Kr. Zhroucení civilizace a invaze mořských národů | Albatrosmedia.cz
Zdroj foto. kniha

Eric H. Cline: Po roce 1177 př. Kr. Přežití civilizací
Přeložila Marie Čapková
Vydalo nakladatelství Vyšehrad, Praha 2026. 381 stran
Hodnocení: 80 %
Po roce 1177 př. Kr. | Albatrosmedia.cz
Zdroj foto: kniha

Další >