Kultura21.cz

Pražský Ústav pro studium totalitních režimů ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci vydal již sadu sborníků, které přibližovaly nejrůznější aspekty každodenního života v někdejším socialistickém Československu – o některých svazích jsme psali. Nyní přibude další svazek nazvaný SPRAVEDLNOST, NEBO POMSTA? Vypravil se do údobí těsně poválečného, ale občas zabírá i období daleko pozdější.

Zde si můžete přečíst o dalších vydaných svazcích:

Co se dělo ve stínu války 
Jak probíhaly boje o smýšlení publika
Vyšla kniha „Nechtění“ spoluobčané
Tři knihy o životě ve společnosti svázané předpisy i předsudky 

Kolektiv autorů přichystal 15 studií, které se věnují těsně poválečné době, kdy kolaboranty, udavače a zrádce vyšetřovaly speciálně ustanovené takzvané retribuční soudy, které měly zajistit spravedlivé potrestání provinilců. Není třeba se podivovat nad tím, že leckdy docházelo k vyřizování si účtů, že sílily politické tlaky, které se pokoušely ovlivnit činnost soudů (u nás zvláště od komunistické strany). A vzhledem ke zvěrstvům, kterých se nacisté - nejen Němci - dopouštěli za druhé světové války, nelze vyloučit, že se rovněž vynořila obyčejná pomstychtivost.

Jak potrestat kolaboranty
První čtyři příspěvky zkoumají řekněme z obecné perspektivy dění jak v Evropě, tak tehdejším Československu. Další stati obhlížejí jednotlivá místa dění: přelíčení s obžalovanými probíhala před Národním soudem, ale také před Mimořádnými lidovými soudy zřízenými např. v Jihlavě, Brně, Litoměřicích či v Košicích. Navíc v letech 1965-1990 fungovala vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců, jakkoli podléhala ideologickým tlakům. Ta pátrala po těch zločincích, kterým se podařilo uniknout potrestání třeba tím, že emigrovali nebo si změnili identitu; navíc někteří se úspěšně zapojili do poválečných mocenských struktur západního Německa, aniž by jejich nacistická minulost vadila.

Kočár do Vídně

Dva texty se dotýkají kinematografie – a to jak filmařů samotných, kteří se provinili, tak filmového zobrazení poválečné odplaty. Petr Bednařík ve stručných životopisných črtách přiblížil osudy umělců, kteří tak či onak spolupracovali s německými okupanty. Ojediněle se stali obětí rozvášněného lynče (jako v případě režiséra Jana Svitáka, známého hlavně díky burianovské komedii Přednosta stanice), většinou se ocitli před disciplinární radou Svazu českých filmových pracovníků.

Vynášené rozsudky nebyly hrdelní ani neukládaly trest věznění, vynášely zákaz práce ve filmovém oboru. Nejpřísnější byly doživotní, poté následovaly časově ohraničené – a konečně se vyskytly i případy filmařů, jejichž stíhání bylo zastaveno (jako u režiséra Františka Čápa, jemuž byla kladena za vinu antisemitská sekvence v Janu Cimburovi). O většině souzených osobností, jimiž se Bednařík zabývá, již byly publikovány rozsáhlé práce (Miloš Havel, Vlasta Burian, Karel Pečený, Václav Binovec…), takže jeho článek je cenný hlavně jako souhrnná, stručná rekapitulace popisovaných událostí.

Maratón - Karel Höger jako ruský generál Rybalko

Filmy, které se zabývaly koncem války a případnou odvetou, diváky příliš nezaujaly
Jan Bárta rozebral několik významných filmů vesměs ze 60. let a zkoumal v nich podobu kolektivního i individuálního rozhořčení, které se sneslo na lidi obviněné z kolaborace, někdy stačila jen německá národnost. Zvolil si jak díla přímo nebo aspoň částečně se odehrávající v těsně poválečném období (Ať žije republika, Adelheid, Kočár do Vídně, Maratón…), tak snímky, kde se tato doba vynořovala skrze retrospektivy, procezena pozdějšími zkušenostmi zúčastněných postav (Ohlédnutí). Téměř všechny probírané tituly hodnotí příznivě, jen u zpochybňovaného Maratónu, kterému dominuje motiv osvobození Prahy Rudou armádou, tvrdí, že u diváků zcela propadl.

Jenže je to smyšlenka: nahlédneme-li do Havelkovy knihy Čs. filmové hospodářství 1966-1970, zjistíme, že na Maratón přišlo 215 000 lidí, zatímco u Ohlédnutí to činilo pouhých 78 000 jedinců; snímek Ať žije republika vyhledalo 116 000 návštěvníků. I další tituly se pohybovaly v obdobném rozmezí: Adelheid si připsala přes 202 000 prodaných vstupenek, Kočár do Vídně přilákal 278 000 zájemců. Vesměs se jedná o hodnoty podprůměrné: skutečná divácká úspěšnost tehdy dosahovala odlišných čísel: hudební film Kdyby tisíc klarinetů se mohl pochlubit cifrou tři a půl milionu, satira Světáci přesáhla dva miliony, odbojářská tragikomedie Ostře sledované vlaky se přiblížila půldruhému milionu…

Jaroslav Pažout, Kateřina Portmannová (eds.): Spravedlnost, nebo pomsta?
Vydaly Ústav pro studium totalitních režimů a Technická univerzita v Liberci, Praha a Liberec 2022, 362 strany
Jaroslav Pažout, Kateřina Portmann (eds.): Spravedlnost, nebo pomsta? Potrestání válečných zločinců, kolaborantů a zrádců po 2. světové válce v Československu – Ústav pro studium totalitních režimů (ustrcr.cz)

Hodnocení: 80 %

Zdroj foto: kniha, Česká televize

www.ustrcr.cz/publikace/jaroslav-pazout-katerina-portmann-eds-spravedlnost-nebo-pomsta